Téma února, jenž je nejvíc známo větou "právě jsem se vrátil z hradu" našeho milovaného prvního dělnického prezidenta Klementa Gotwalda bylo loni obohaceno o historický milník: vstup ruských vojsk na Ukrajinu. Letošní únor byl ve znamení volby dalšího komunistického prezidenta a přípravy Velké důchodové loupeže.
V informačním roji nelze opomenout diskuze o cenzuře, další politické procesy (Skála a Volyňský masakr, sejmutí ukrajinské vlajky z Muzea) a výhružné mručení Bruselu kolem genderu, Green Dealu (omezení chovu krav a nyní už i prasat - banky omezí půjčky na prasata), elektromobilů a aut se spalovacími motory... A mnoho jiných radostných událostí.
Mně jako důchodce zajímá přirozeně Velká důchodová loupež. Schválení změny valorizace důchodů retroaktivně a v omezeném parlamentním režimu (bez možností diskuze), který je vyhrazen pro mimořádné události je podivuhodné. Ale domnívám, že peklo, které avizovala opozice skutečně vypadá jinak.
Snížit platy státních zaměstnanců (poslanců, soudců a jiných preferovaných funkcionářů) podle slov premiéra nelze, protože tak to říká zákon.
Jiný zákon to sice říká o důchodcích, ale ti nepatří mezi preferované funkcionáře. No nic, je tady pojistka, dokonce tři: senát, prezident a Ústavní soud. Obávám se, že vyletí (ty pojistky), jen co se kolem nich Velká důchodová loupež prožene. A tak je to správně, jak říkal jeden spokojený penzista.
Mezi námi: byl to mistrovský tah v povzbuzení mezigenerační nesnášenlivosti. Ale také to byl mistrovský tah pětikoalice k tomu, aby přišla o většinu volebních hlasů z více než dvoumilionové armády těchto příživníků (kteří ovšem stejně volili Babiše - tak ať si je nechá).
Druhé velké téma (ale v podstatě to, které se nás nejvíce týká) je Ukrajina. Evropa spěje k přímé konfrontaci s Ruskem. Rusko si svým podivným vedením války přímo koleduje o další eskalaci konfliktu. Jsou tu další dvě oblasti (Podněstří se svým velkým muničním skladem) a koridor do Kaliningradu vč. všech pobaltských států. Tam bude ještě veselo (odpálení toho muničáku je avizováno v úrovni atomové bomby v Hirošimě), což ale je příslovce ne zrovna humorné.
Protože už docházejí Ukrajinci, uspořádal strejda Biden setkání s Bukurešťskou devítkou, což jsou zrovna státy nárazníkového pásma mezi Ukrajinou a starou dobrou Evropou. Lídrem této nové Ukrajiny bude jistě válkychtivé Polsko spolu s malými státečky Litvou, Lotyšskem a Estonskem (jejichž štěkot sice neodpovídá jejich velikosti, ale o to je hlasitější). Nejprve nastoupí dobrovolníci, pak už v nařízených odvodech specialisté a pak ti ostatní, kterým se jen řekne z které strany se střílí ze samopalu. Jak říkám, nová Ukrajina. Na stará kolena bydlím ve věžáku v nejvyšším patře s krásným výhledem na Ostravu a Beskydy. A také v dálce na Mošnov, kde tamní letiště bude jistě patřit k potenciálním cílům v naší Velké válce proti Rusku.
Ostatní problémy v našem světě jsou proti předchozímu docela mrňavé, ale samy o sobě nejsou malicherné.
Téma genderu se ve společnosti rozlézá jako rakovina. Ještě včera šlo o partnerství, nyní už o manželství, výchově dětí stejnopohlavními páry, o rodičích 1 a 2, zákazu říkat táta či máma, o množství různých pohlaví, společných záchodech, o možnosti prohlásit se za ženu a vyhrávat nad rasově méněcennými původními ženami ve sportu, o toleranci pedofilie a především o indoktrinaci dětí ve školách věcmi, kteří nejsou adekvátní jejich věku a dokonce o možnosti změnit si pohlaví bez souhlasu rodičů.
Nad tím vším bude bdít Istanbulská smlouva, která sice ještě nedorazila do parlamentu, ale zcela jistě tam jednou dorazí a bude schválena v legislativní nouzi (jinak vzniknou závažné škody na společnosti). Ta vytvoří armádu slídilů a aktivistů, která bude dohlížet na ten správný vývoj společnosti.
K Vítěznému únoru mohu započítat i prezidentskou volbu. Podle očekávání se jím stal Petr Pavel. Nářek alternativy je oprávněný, jen toto místo v hierarchii státních institucí pětikoalici scházelo. Ale mám ten dojem, že nebude úplně poslušný ve výkonu své funkce. PP nebyl kandidátem pětikolky (něco tam mezi nimi skřípalo), ale proti Babišovi to byla pro vládní strany jasná volba. Testem bude postoj prezidenta k Velké důchodové loupeži.
Došlo ke změně v místu vrchního cenzora
a formální diskuze jak má vypadat cenzura poslední dobou utichly. Ale není všech dnů konec, ono se to nakonec dostane na pořad dne a opět se mezi námi najde dostatek aktivních donašečů
a opět budou ekonomicky rdoušeny weby, které se nebudou líbit.
Poslední dobou sílí (nejen u nás) hlasy, vyjadřující obavy z války a
volání po míru. Zdá se, že vznikl nový pojem:
mírový štváč, s kterým opět po soudružsky zatočíme. Kdo mne čte, ví, že pro mne je to hlavní téma: mám totiž strach. Valná většina našich spoluobčanů tento pocit nesdílí (Putin a válka je daleko).
Nedávno se mně (opět) dostal pod ruku řetězový email, který jsem kdysi shodil rázně ze stolu.
Tentokrát jsem si jej řádně přečetl a spojil do jednoho článku se svou prvotinou. Jmenuje se případně Účet sametu a pokouší se spojit představy někdejšího padesátníka v roce 89 a dnes. Zažil jsem komunisty a zažívám kapitalisty a čím dál více mám dojem, že po likvidaci jha komunistů jdeme jaksi nesprávnou cestou.
Velice případné povídání napsala pro !Argument Ilona Švihlíková. Patřilo také mezi nejvíce čtené články, které na různých webech uloupil Homer S. a uložil jej k sobě na blog:
Žádné komentáře:
Okomentovat