Revoluční listopad 2023

D. Tolar

Skupině vědců se podařilo sestrojit stroj času a z daleké budoucnosti přivezli učebnici dějepisu pro základní školy. Píše se v ní o slavné listopadové revoluci roku 2023. Redakci se podařilo získat přepis textu, který dosud zůstává uložen v režimu přísného utajení na neznámém místě.

Na počátku roku 2023 nespokojenost ve společnosti viditelně stoupala. Lidé se obávali toho, že na nějakých webech, které nebylo ani možné na Googlu najít, napíšou nějakou divnou informaci. Nepomáhalo, že všechna hlavní média říkala od rána do večera, co je pravda. Lidé měli strach, že když narazí na nějakou jinou informaci, že si ji budou muset přečíst a nepoznají, že je to hovadina.

Hrůza z jiných názorů společnost téměř paralyzovala. Lidé ze strachu, že by mohli být zmateni, vyhazovali podivné nevládní plátky. Kontroloři informací jeli nonstop, ale bylo to neúnosné. Vždy někde na něco zapomněli a lidé to spatřili. Až studentům došla trpělivost a 17. listopadu se rozhodli vyjádřit svoji nespokojenost.

Masakr na Národní třídě

Průvod vyrazil od kolejí do centra Prahy. Přední řada nesla obrovský transparent „Jeden názor na věčné časy”. Za nimi bylo možné zahlédnout ručně malované nápisy „Bez expertů není pravdy” nebo „Diskuze do koše”. Na Národní třídě u Mikulandské ulice studenti narazili na policejní kordón. Tady se to zvrtlo a nastala mela.

Policie demonstraci vůbec nezvládla. Místo rázného zásahu házela po demonstrantech květiny a mávala duhovými šálami. Někteří policisté se začali vášnivě líbat. Policistky také. Jen transpoldové zmateně těkali očima davem. Prostě masakr.

Transpolda v bezvědomí

Zprávu o masakru rozšířilo diverzní rádio „Ticho Ameriky” spolu s informací, že jeden transpolda se při osahávání transmuže zhroutil a zůstává bez sebe na jednotce transpéče. Údajně zkolaboval, protože nahmatal něco, co nečekal. Zpráva o tragické události se šířila jako požár suchým lesem.

Již druhý den začaly v divadlech vznikat první stávkové výbory. Z Prahy vyjížděly spanilé studentské konvoje elektroaut, aby mimopražské občany, ovšem nejdále v Průhonicích, informovaly o tom, co se děje. Na sobotu se pak na Letnou sjely tisíce lidí z celičké republiky.

Zaplněná Letná

Jako první před zaplněnou plání vystoupil vedoucí studentského výboru. Hovořil o svíravém strachu z nedostatku kontrolorů dezinformací. Jak se bojí, že by lidé sami, ano sami, mohli začít přemýšlet o tom, co je správné. Jak diskuze poškozuje lidskou psychiku. A nakonec že by to mohlo vést k tomu, že lidé přestanou podporovat ty neuvěřitelně moudré lidi ve vládě. Kteří nás chrání před … tady se mu hlas zlomil. Naštěstí začal dav burácet „cenzuru – cenzuru” a elektrizující atmosféra ovládla Letenskou pláň.

Pracující z fabrik, dílen a polí, kterých přijely plné autobusy, zastupoval nejvyšší odborář. Prohlásil, že daně pracujících jsou odporně nízké. Lidé mu říkají, že jim z výplaty zbývá zbytečně mnoho peněz. Všichni mají strach, že nebude dostatek peněz na dotace pro rodiny, které si chtějí pořídit další elektrické auto. Nebo na úředníky, kteří kontrolují, jestli rodiče podepsali souhlas s fotografováním dětí ve škole.

Více úřadů, více úřadů

Za podnikatele vystoupil na demonstraci pan Josef. Emotivně, takřka plačíc, prohlásil, že podnikatelé jsou úplně ztraceni, protože vláda ještě nevydala směrnici, která by určila pravidla zvedání záchodového prkénka na společných záchodech. „Jak máme řídit firmu bez vládních pokynů”, hořekoval pan Josef v převleku regulovčíka. Lidé mu odpověděli nadšeným skandováním „no-vé úřady, no-vé úřady, hurá”.

Celospolečenský protest

Na pláni se sešli zástupci nejrůznějších skupin z celé společnosti. Matky pro své syny požadovaly nějakou válku, učitelé pro všechny učení na dálku. Za handikepované občany promluvil předseda sekce „Srdeční arytmie”, který rozhodně protestoval proti záměru vlády zrušit roční platby výrobcům vakcín proti nemocem, jejichž existence se zjišťuje čínskými generátory náhodné barvy proužku. „Naše zdraví nemůže stát v cestě mamonu”, řekl na závěr a chytil se za levou část hrudi.

Modlitba pro Partu

Jakmile doznělo houkání sanitky, vystoupil populární Karel Koniáš s písní, která se v příštích dnech stala symbolem revoluce: Modlitba pro Partu.
Nad ztichlou Letnou majestátně vibroval vznešený text a vháněl lidem slzy do očí.

„Ať zmar dál zůstává s touto krajinou.
Sranda, volnost, sýr…víra v nás,
ty ať pominou, ať už pominou!”

Následující den odsouhlasila pod tlakem vláda, že nesprávné weby a média zakáže. Lidé po tisících vyšli do ulic a začali slavit konec tyranie různých názorů.

Tak začala, milé děti, slavná revoluce roku 2023.