Propaganda, zvláště ta ruská....

Starý Kocour

Blbá nálada
To je termín, který použil první český president, již zesnulý Václav HAVEL. Disident, kulisák, dramatik, spisovatel, vášnivý kuřák a prý i alkoholik, vězeň...
Tak nazval společenskou atmosféru v Česku v roce 1997 spojenou s krizí důvěryhodnosti politiků i celých politických stran, krizí důvěry v úspěšné pokračování ekonomických reforem a s celkovou krizí v české společnosti. Můžeme si vybrat, každý podle své letory nebo životních zkušeností.

Protože se nám vrací, obohacená o čtvrtstoletí zkušeností, jak zacházet s obyvateli české Kotlinky bez rizika nějaké velké společenské exploze.

V sobotu se konala demonstrace nebo chcete-li "tábor lidu" na Václavském náměstí v Praze. Ne poprvé a ne naposled. Václavák je na takové akce přímo předurčen. Svolal ho JUDr. Rajchl pod heslem "Česko proti bídě." Nebyl jsem tam, ani TV přenosy jsem moc nesledoval - na YT příšerně "sekaly" a na ČT o nich nebyla ani zmínka. Večer jsem měl natáčení premiéry velmi pěkné Štěpánkovy dramatizace Zweigovy knihy Marie Antoinetta. Všichni zúčastnění odvedli dobrou práci a "tak to ma byť, bo tak je to spravne."

 

Ale nemohl bych se zúčastnit, ani kdyby žádná premiéra nebyla. Jednak moje artritická kolena už nesnášejí dlouhé stání, jednak je Praha trochu daleko abych si tam jen tak "odskočil" na demošku a taky špatně snáším rozrušené davy lidí kolem sebe. Takže jsem se spolehl na informace z druhé ruky a komentáře na netu i jinde.

Byly silně rozporuplné a téměř žádný z nich se nezabýval tím podstatným - o co šlo. Všichni odhadovali kolik lidí na náměstí bylo, jestli jich bylo více nebo méně než posledně a zda to bude mít nějaký dopad.

Jak jsem si v noci pustil záznam (ten už "netrhal") konstatoval jsem se zklamáním, že to byla zase jenom taková "běžná demonstrace", kde si každý řečník přihřál tu svoji polívčičku (Covid, voda, cenzura), pak následovala výzva k občanské neposlušnosti (blokování vstupů do centrálních úřadů - t.j. opět střet s policií) a nakonec se zpívala hymna.

Vlály české prapory a dobře oblečení (byla asi dost zima) a dobře živení lidé provolávali hesla, která jim předříkali řečníci. Řečníci tam byli asi tak tři-čtyři, kteří by si ten termín zasloužili, nejlepší z nich byl JUDr. Rajchl. Ten to s davem umí jak jsem konstatoval už kdysi v Ostravě, kde jsem jej viděl "naživo" a dokonce jsem s ním i mluvil.

Až dneska jsem se dozvěděl o dohře u Musea, kde se několik lidí pokoušelo dosáhnout stažení ukrajinské vlajky z budovy, což skončilo potyčkou, zadržením několika lidí a obviněním z výtržnosti. Dva opancéřovaní policisté prý byli zraněni. Jak to demonstranti dokázali holýma rukama mi jasné není.

Dá se tedy shrnout, že si lidé v Praze zademonstrovali, nic nového se nedozvěděli a kromě prázdných frází nebyla stanovena žádná použitelná strategie "boje" proti vládě. Jestli tím začala nějaká revoluce, tak jsem si ji nevšiml. Máme se přes zdražení příliš dobře a revoluce se nechytá.

Tak jsem se zamyslel nad propagandou, která na nás útočí kde se podíváš. Nepočítám k ní vlezlou a otravnou reklamu v TV a rozhlase. Tu internetovou si dokážu omezit nebo odmyslet, případně si připlatit za přístup bez reklamy.

Dnešní svět je docela silně rozdělen a postaven proti sobě. "Západ" proti zbytku světa a několik zemí, které zatím nezaujaly jasný postoj. USA a jeho satelity (Británie atd.) si po rozpadu SSSR užívaly postavení nejsilnější mocnosti světa a moc by rádi, aby to tak zůstalo a oni si mohli určovat pravidla hry. Jenže s tím nesouhlasí ten "zbytek světa. Rusko, Čína, Indie a spol. A každý z těch táborů si pěstuje svoji propagandu aby zdůvodnili své velmocenské, hospodářské i vojenské počínání.

Západ považuje Rusko, Čínu, Irán atd. za agresory vůči jejich okolí a za velkou vojenskou hrozbu pro sebe. Přeje si, aby bylo Rusko i Čína slabší, což je opravdu jen zbožné přání. Země, které se stále více seskupují na druhé straně barikády si zase přejí svůj podíl na světovládě a monopolární svět jim nevyhovuje. Ale to jsou každému jasné premisy. Takže k věci: Jak kdo používá propagandu k dosažení svých cílů.

Všechny tyto moderní západní trendy se v tradičních společnostech, což je i ta společnost ruská, setkávají s velkým neporozuměním, a Západ s těmito trendy je Rusům směšný. To je zvláštní. Oni vlastně říkají, že jsou kulturně úplně někde jinde a že vlastně takovéto výstřelky se u nich prostě nikdy neuplatní, a apelují na tradici, křesťanství a tak dál. To znamená, je tady určité kulturní napětí. Z tohoto tradičního pohledu je ten náš odpor proti těmto novinkám, řekl bych, v pořádku.

(Z projevu jednoho ruského politika.)

Ano, Rusové si ze Západu dělají šprťouchlata. Ze senilního presidenta, který je loutkou v rukou vojenskoprůmyslového komplexu, ze zdobných presidentů Francie i Kanady (náš nový president je ovšem také velmi zdobný), z výstřelků LGBT+, kdy významnou funkci presidentského poradce zastává člověk, transvestita, který krade na letištích kufry s ženským oblečením, snižováním úrovně výuky ve školách atd.

Naopak to neplatí tak jednoznačně, Tam cítím spíše hysterii, plynoucí asi ze strachu, že o absolutní moc nad světem přijdou.

Západ se snaží sehnat své stádečko dohromady pod záminkou, že Rusko nebo Čína vojensky obsadí zbytek světa.



Sankce, které měly dostat Rusko na kolena způsobily jen to, že onen "zbytek světa" začal daleko lépe spolupracovat při hrozbě naprosté hegemonie "Spojenéjp Západu".

Změny v okolních státech Ruska a Číny, které se dosud USA a EU docela dařily začínají selhávat,
Ukrajina, několik let připravovaná jako vojenský protivník Ruska na svou úlohu přes obrovské hospodářské škody a velké lidské oběti nestačí.
V Gruzii se sice koná nový pokus o reprízu "Majdanu", ale není zcela jasné, jak dopadne, totéž v pobaltských státech, kde roste lidový odpor proti proamerickým loutkovým vládám.

Francie právě prožívá vlnu protestů proti snaze hezouna Macrona zlepšit hospodářské výsledky omezováním důchodců (vyšší věk pro odchod do důchodu).
V Německu protiválečné pochody také sílí.

Protiruská a protičínská hysterie nabírá na obrátkách. Narativ o ruském trvale opilém mužikovi v láptích, který nemá žádné střelivo a tak útočí pomocí polních lopatek vzor 50 nezabral, takže se tvoří narativ nový. Jaký bude uvidíme.

Jak vidím Rusy já? Velký národ, 150 000 000 "našich lidí" za jeho zády prostě člověka změní. Rus je totiž každý člověk, který se Rusem cítí. Cítí se součástí velké komunity, kultury, dějin. To mu dává tu obrovskou duševní sílu vydržet. A nevzdat se své kultury.

Vždy jsem rozlišovat mezi Ruskem a "sovětskem" Ne, že by nebyly výjimky na obou stranách.

Byla tu i trapně prosovětská ruská díla. Třeba Brežněvův text, divadelní hra "Znovuzrození" o obratu v II. světové válce a budování Zaporožstalu. Pro nás nesmírně ideologicky nabubřelá hra. Během zkoušek Brežněv v roce 1982 umřel. Ale hru jsme dotáhli do premiéry Sice na ni chodilo opravdu málo lidí, zato někteří pravidelně. Jako na veselohru.


Režíroval ji sovětský režisér Těrentěv. Když přišel poprvé do zvukové režie, podivil se. Měli jsme mnohem modernější vybavení než slavné činoherní divadlo v Oděse. Když jsme se domlouvali na tom, co od nás potřebuje si bez dovolení bral cigarety z našich krabiček.

Poprvé nás opravdu vzal na vědomí, když se ptal, kdy přijdou "zvukoví inženýři" na obsluhu těch třech magnetofonů a vytřeštil oči, když jsem mu oznámil, že to zvládne moje žena sama přímo od mixážního pultu. Jistěže to zvládla, pro nás to bylo jen průměrně složité představení, ale na "soudruha režiséra", kterého se báli i potentáti z KV KSČ to udělalo obrovský dojem a tak, když se loučil, neopomněl se ve své řeči extra zmínit o zvukařích - a věnoval nám - no, hádejte co. Byla opravdu moc dobrá. I ta chalva. Herci dostali jeden velký dárkový koš pro všechny, vodka tam nebyla a hořce nám záviděli.

Ale i ti sověti měli své dobré stránky. Třeba uveřejňovali nejnovější světové výzkumy a informace. Bylo prostě vpředu. Odebíral jsem proto sovětské Rádio. Jeden z důvodů, že jsem neodmítal ruštinu. Ruština mě postihla na vojně (návody na radiolokátoru byly v ruštině) i po ní - například dokumentace pro magnetofony STM 210-b - číst rusky nebo maďarsky? A naposledy jsem si ji osvěžil v roce 2014. Majdan, Oděsa. A tak se stalo, že jsem stále jakž takž schopen ruské konverzace. A chápu proto, co se na Ukrajině dělo a děje.

Ale k té ruské propagandě. Je otřesná, nedá se na ni koukat. Vlastenecké písně, hrdinové. Podobná je už jenom ta čínská. Jenže - Rusové to tak neberou.

Nejsou Středoevropani, kteří jsou pravidelně převálcováni cizími vojsky a tak, aby se nezbláznili nebo neztratili sebeúctu, vybudovali si institut "smějících se bestií". Což zase dost dobře nechápou Rusové.

Nicméně jsou věci, které pohnou i smějící se bestií. Když se ozve melodie, kterou znají i naši lidé a ve velkém sále se všichni postaví a některým starším se koulí po tváři slzy tak to není na dělání si legrace.

To je těch sto padesát milionů, které vlastně nikdo nikdy doopravdy neporazil. Já být agresivním rusofobem, asi by mě při té písničce zamrazilo.

U nás jsem to zažil jen jednou, na vojně, 21. 8. 1968 když nás SSSR přišla "osvobodit". V rádiu komentovali postup vojsk na rozhlasovou budovu na Jindřišské (věděli, že kdo má média, může ovládat lidi) a když už tam skoro rusáci byli, tak rozhlasáci pustili československou hymnu. Pohled na "drsňáky, kteří byli teprve tři týdny na vojně a kterým se koulely po tvářích slzy jako hrachy je pro mě nezapomenutelný. I naši velitelé, furťáci, gumy, se tomu neubránili.

Takže já se ruskému vlastenectví nevysmívám.

Je skutečné. I když pro nás zvláštní.

Jenže nám se naše věrchuška

vysmívá přímo do obličeje.

"V České republice se otepluje dvakrát tak rychleji, než jinde!" prohlásil nový ministr životního prostředí Mgr. Petr Hladík v domnění, že mluví k naprostým idiotům.

Petr Hladík je český politik, manažer a informatik, od března 2019 místopředseda KDU-ČSL, od března 2023 ministr životního prostředí ČR.