Politika a já...

Starý Kocour

Dívka a děvka.

Je to rozdíl jednoho písmene. A přesto málokdo pojme děvku za manželku aby se s ní rozmnožil. Dívka, byť načančaná a oblečená podle poslední módy nabízí právě tohle. 

Tato žena asi děvka není. Jenom ji hraje.

Tak se nabízí a vybírá si vhodného manžela. Bohatého, urostlého, solidního. Přirozené chování - chce pro své potomky mít to nejlepší, protože rozmnožovat se, posílat své geny do budoucnosti je naprosto přírodní chování. Dělají to všichni živí tvorové aby oni sami a taky a jejich druh přežili.

Děvka tohle nabízí také, ale nesplní to nikdy. Protože má spoustu jiných zákazníků, kunšoftů, bohatějších nebo vlivnějších než je ten současný a kdykoliv je podle potřeby vymění.

Trochu jako ženy, kterým se říká zlatokopky. Ony se od poctivých děvek zas tak moc neliší - dělají totéž co ony, ale ve značně zpomaleném tempu - a nepřiznají to. On je to v každém případě výměnný obchod. Něco za něco. A publikum to zajímá. Jak u děvek, tak u zlatokopek.

Dívky, které se staly ženami tak zajímavé nejsou, ty se snaží dovést své potomstvo do stavu, kdy bude samostatné - a tak splnit úkol, který jim dala příroda.

Politika je spíše ta děvka. Nabízí pocit moci, nebo alespoň možnost jejího získání, přiřazení se k mocnějším. A snad i vliv a peníze. Jenže na její přízeň nelze dlouhodobě spoléhat. Jenže tak, jak vás děvka vede k utrácení, k tomu abyste všem ukázal jaký jste štramák, politika politika vyžaduje, abyste přestal uvažovat normálně a utrácel jen to, na co máte musíte dodržovat stanovy strany propagovat její vize a to i v případě, že si uvědomujete, že nejsou v pořádku. Jinak budete z politiky vypuzen nebo přímo společensky zdiskreditován.

Ale návštěva bordelu láká. Je to něco zvláštního, málem zakázaného. Když jsem se z pocitu zklamání z politiky začal zajímat o možnost se někde angažovat, právě začala fungovat Trikolora. Zakladatelem byl Václav Klaus mladší, který tehdy vystoupil v parlamentu s projevem, který byl buřičský, neodpovídal tezím strany a proto byl z ODS vyobcován. Protože to, co hlásal mělo hlavu i patu a odlišovalo se to od "konsensuální" politiky tehdy vládnoucích stran, zúčastnil jsem se dvou "zakládajících" schůzek Trikolory v Ostravě a se znechucením zjistil, že se tam sešlo několik desítek lidí, kde se někteří se už na první schůzce hlásili o vedoucí funkce v právě vznikající straně. O programu strany se moc nemluvilo.

Pak kamsi bez vysvětlení zmizel Václav Klaus jr., předsedkyní je stala zrzavá dračice Zuzana Majerová - Zahradníková a na druhé schůzce se už rozdělovaly funkce. Ta popularita, kterou stranu obdařil Klaus jr. se začala pomalu vytrácet, o programu strany se už mluvilo jenom v bezobsažných frázích a protože jsem neměl sebemenší chuť se stát nějakým činovníkem něčeho tak neurčitého, tak jsem se přestal o "Trikoloru" zajímat.

Podobně to bylo s Občanským Fórem o desítky let zpět. Vedoucí místa bleskem zaujali Pražáci, chvíli jsem místní OF pomáhal s technickými záležitostmi (spojení, ozvučování, spolupráce s médii), ale tahle strana byla pro mě velmi široce rozkročená, tak, že si pod její činnosti představoval kdokoliv cokoliv,. tak jsem se stáhl. Do následné ODS jsem už nevstoupil.

Naposledy to byli Svobodní, kteří mě svým programem zaujali a kterým jsem do počátku poslal nevelkou částku ve funkci "příznivce" a oni mě za to posílali informace o akcích, které pořádali většinou v Praze. Naposledy mě použili jako svého zástupce do volební komise při letošních presidentských volbách, kde se sice neřešilo nic, ale těch 2x(8+7) hodin sezení, škrtání příchozích voličů a nakonec počítání papírků mi přineslo takovou finanční částku, jakou si vydělám za dvě odpoledne natáčením nějaké audioknihy. A už vůbec ne pocit z dobře vykonané práce. Dnes mi sice Svobodní poděkovali, ale hned požadovali 100.- Kč, pokud je chci reprezentovat u voleb do Evropského Parlamentu. No - nekup to!

Nekoupím.

Proč mám odpor k politice? Z mého pohledu vlastně nic neřeší, jen ambice jednotlivce stát se "někým" důležitější než je. A když se angažujete a do politického vláčku nastoupíte, zjistíte (to už mám z druhé ruky), že vlastně nic neovládáte. Když dostanete nějakou placenou funkci, musíte stejně držet "linii strany".

Takový člověk si začíná dávat pozor na to, co říká, nelze se s ním o lecčem pobavit, pořád jako by se ohlížel, jestli ho někdo neposlouchá. Tohle duševní rozpoložení jsem pozoroval před rokem 89´ u komunistů. Věděli, že ledacos není v pořádku, ale báli se mluvit.

Já se známými, kteří se dali na politiku, byť jen komunální už taky mluvím jenom o počasí nebo vůbec. "Dobrý den, dobrý den!" Znervózňuje mě ta jejich ostražitost, aby se nějak neprořekli. Nebo snad nevyslechli něco, co by měli hlásit.

S výše postavenými politiky se mluví lépe, nebojí se tolik a jsou schopni a ochotni svoji stranu hájit. Naposledy jsem se ale tak pěkně od plic pohádal s Pavlem Dostálem, tehdy ministrem kultury za ČSSD. Režíroval u nás nějakou hru V+W. Na naši profesní spolupráci ale naše rozdílné politické názory vliv neměly, hádali jsme se výlučně o pauzách v kuřárně.

S paní Lívii Klausovou se rovněž dalo příjemně pokecat, když si na Janáčkových Hukvaldech náš zvukařský stánek spletla s stánkem, kde se vaří kafe. To jsme ji nakonec uvařili, neb stánkaři tam dopoledne nebyli, ale o politice svého muže mluvit nechtěla. A mluvila o něm zásadně jako o Klausovi, "žádné důvěrnosti".

S nynějšími politiky v horních patrech politiky nemám chuť si o čemkoliv povídat.

Na demonstracích si každý mele svoji tezi, někdo Covid a očkování, někdo vojenské letiště v Mošnově a jiný zase povídá o tom, že jsme prodali naši vlastní vodu cizím společnostem. To jsou ovšem ti, kteří nemají rádi vládu, tzv. Alternativa.

Politici "z vlády" mají projevy zásadně bezobsažné. Je to určitá množina hesel, na které má publikum nějak reagovat, Když se nepovede uvést publikum do varu, jsou pauzy v textu, který má politik naučený jen trapné.

Politiku, se kterou bych se byl schopen "oženit" jsem prostě nepotkal a asi ani nepotkám. Dokonce ani v "Alternativě" bych nemohl existovat. S něčím souhlasím, s něčím ne a spíše souhlasím s myšlenkou od konkurence. No řekněte, kdo by chtěl takového člena.

Takže zakončím parafrází na známou větu Jarka Nohavici kterou pronesl, když mu vyčítali styky s StB:

S politikou jsem sice občas zaflirtoval, ale na pokoj jsem s ní nikdy nešel. StK

Dovětek H.S.:

Jeden můj kamarád byl senátorem, pak měl asi roční pauzu a pak myslím poslancem. Říkal, že ten rok patřil k nejhorším v jeho životě, většina jeho předchozích přátel ho už nepotřebovala a míjela jej. Tolik k upřímnosti vztahů v politice. Politika je děvka.