Šiřitelé názorů, které jsou v rozporu s demokracií, si často stěžují na ztížené podmínky při jejich publikaci. Svoboda a demokracie ale nejsou žádný výtah pro protidemokratické aktivity.
Pokrokový euroobčan
Tento článek zveřejňuji v reakci na skandál ohledně fotografie publicisty Čestmíra Strakatého s Otou Klempířem. I těchto dvou však toho bylo napsáno dost, já se chci tématu věnovat všeobecně a nebulvárně.
Na úvod je třeba říci, že není možné hrát hru na to, že všechny názory mají stejnou legitimitu. Diskuse a konflikty probíhající ve veřejném prostoru, totiž nejsou žádnou debatou odtrženou od reality. Každý publikovaný názor má důsledky. Názory formují společnost i politická rozhodnutí. A určují, jak bezpečně se budou cítit konkrétní lidé např. z řad diskriminovaných menšin. Pokud někdo publikuje názory, které jsou v rozporu s liberálně demokratickým směřováním, pak nejde o jiný úhel pohledu, ale o útok na samotný rámec demokratické společnosti.
Představa, že každému názoru musí být automaticky poskytnut prostor, vychází ze starého chápání svobody slova. Svoboda projevu přece neznamená nárok na mikrofon, televizní debatu nebo rovné podmínky pro publikování na sociálních sítích. Demokracie není sebevražedný mechanismus, který má povinnost neomezeně dávat prostor silám usilujícím o její rozklad.
Proto je správné, že platformy, na nichž se názory šíří (média, sociální sítě, veřejné instituce) jsou odpovědny za obsah, který je na nich zveřejňován. Pokud by média zvala do debat lidi otevřeně popírající demokratické hodnoty (např. multikulturalismus, členství v Evropské unii) jen kvůli „vyváženosti“, tak nevytvářejí pluralitu, ale normalizují extremismus.
Liberální demokracie není neutrální prostor bez hodnot. Má svůj rámec a je její povinností si jej chránit. I tím, že nedá prostor těm, kteří usilují o její konec či posun extremistickým směrem. A je zcela legitimní, že v ní dokážeme určit, které názory jsou legitimní a které (velmi mírně řečeno) legitimitu nemají.
Tolerance k jiným názorům nemůže znamenat bezbřehost. A svoboda slova rozhodně neznamená povinnost dělat každému amplion. U některých témat je nezbytně nutné nahlas říci, že ne všechno je rovnocenný názor a ne každý názor je v demokratické debatě přijatelný.
To vše samozřejmě neznamená zakazovat nesouhlas nebo umlčovat kritiku. Ale nelze ani předstírat, že každý názor je stejně hodnotný. A je třeba jasně říci, že některé názory do demokratické debaty nepatří.
Mé dřívější články na toto téma:
Další články o dezinformacích:
Žádné komentáře:
Okomentovat
Email mě upozorní na Váš komentář. Díky za trpělivost.