Nová naděje

Ladislav Pokorný

Ústavní soud zaťal tipec nedemokratické vládě a dal našemu lidu novou naději.

V Česku je pořádné horko i v politice. Poté, co se vláda svévolně pokusila zabránit prezidentovi ve výkonu jeho pravomocí a odmítla jeho účast na summitu NATO v Ankaře, musel do hry vstoupit Ústavní soud a vymezit vládě mantinely.

Česká republika zažívá v posledních měsících situace jak z horrorových filmů. Nejen, že nám už nevládnou bytostní demokraté jako Petr Fiala, Vít Rakušan či Markéta Pekarová Adamová, ale Babiš a jeho spřeženci se s tím, že odstavili demokraty od řízení věcí veřejných, ani zdaleka nespokojili a brutálně útočí tu na naši bezpečnost, tu na neziskové organizace, tu na veřejnoprávní média. Marně lidé masově demonstrovali pod vedením záštity naší demokracie Milionu chvilek, marně byly sepisovány petice, marně se národ jako jeden muž oblékl do černého, aby podpořil svou Českou televizi a svůj Český rozhlas. Vrcholem všeho byla pak snaha svévolně a nedemokraticky omezit pravomoci prezidenta republiky Petra Pavla, kterému se vláda pokusila fakticky ucpat ústa a zabránit mu, aby naši liberální demokracii hájil ze všech svých sil nejen doma, ale i v zahraničí.

Naštěstí máme na Hradě nejen přesvědčeného demokrata a pracovitého člověka, muže mnoha schopností a impozantního zevnějšku, muže obdivovaného dětmi i zvířátky, ale též vojáka, bojovníka a generála. Kdo jiný by měl zavelet a pozdvihnout prapor naší demokracie? A Petr Pavel naděje našeho lidu nezklamal a v nouzi nejvyšší se obrátil na strážce naší demokracie, aby společnými silami zabránili nejhoršímu. Pro Česko je velmi dobrou zprávou, že Ústavní soud dostál své pověsti a že se plnou vahou své autority postavil za pana prezidenta. Není proto divu, že se stal okamžitě terčem kritiky, urážek a zpochybňování ze strany nedemokratických sil. Je tedy třeba, aby ve veřejném prostoru zazněly i hlasy opačné, hlasy liberálně demokratické, hlasy, jež náš Ústavní soud podpoří a vyjádří mu vděk a úctu.

Především je třeba připomenout, že jde jen o předběžné opatření, sami ústavní soudci konstatovali, že ještě nevědí, jak celá kauza dopadne. Tak doufejme, že dobře, a stejně tak dobře je, že už předběžně byla Babišova vláda upozorněna na to, že takhle ne.

Lichým argumentem je tvrzení, že k vydání předběžného opatření nebyl žádný zásadní důvod, že republice nehrozila žádná vážná škoda, propuknutí násilí, případně vážné ohrožení veřejného zájmu. Není většího omylu. Vždyť hrozilo, že by pan prezident na summit nejel! Co už by mohlo být větším ohrožením veřejného zájmu, co by mohlo být pro republiku větší škodou? Kdopak by asi hájil na summitu naši bezpečnost? Kdo by v této souvislosti zmínil Spojené státy evropské, případně přijetí eura nebo zrušení práva veta? A tvrdit, že tohle s naší bezpečností nesouvisí, je opět velmi nezodpovědné. Jedině silná a sjednocená Evropa bude důstojným partnerem (případně důstojným protihráčem, to by se teprve vidělo) USA a neohroženým bojovníkem proti Rusku a Číně. A tyto impozantní myšlenky od Babiše ani od Macinky opravdu očekávat nemůžeme.

Podobně lichým argumentem je i tvrzení, že druhá strana nebyla slyšena, že Ústavní soud nedal možnost vládě přednést před vydáním předběžného opatření své stanovisko. To je ovšem zavádějící a populistický argument, a kdo ho používá, nemyslí to s naší demokracií vůbec dobře. Babiš i Macinka se už naplkali dost, stejně by nic nového neřekli a jenom nás a naši ústavní justici zdržovali.

Nelze přehlédnout ani skutečnost, že Ústavní soud tímto rozhodnutím rehabilitoval naši justici jako celek. Často jsme slýchali stesky na délku soudních sporů a nářky na protahování soudních řízení. Není tomu tak a Ústavní soud všem kritikům a pochybovačům vytřel zrak. Rozhodnutí bylo krátké, jasné, pregnantně odůvodněné, úderné a hlavně rychlé.

Přes všechna pozitiva, která musíme Ústavnímu soudu přičíst k dobru, má však i toto rozhodnutí svou kaňku na jinak čistém štítu ÚS. Jak to, že se našli dva soudci, kteří zapochybovali, a ve svém důsledku se pokusili narušit správné rozhodnutí? Komu tím nahrávají? Komu tím prospívají? Potřebujeme jakási disentní stanoviska, která jen podkopávají důvěru v Ústavní soud? To jsou otázky, na něž bude naše společnost odpovědi teprve hledat…

Kdo tedy kritizuje výše zmíněné rozhodnutí Ústavního soudu, je dezolát a podkopává samotné základy naší demokracie. Vláda se tváří, že bude rozhodnutí respektovat, ale naše pozornost by neměla ochabovat. Už nyní se ministr Macinka snaží rozhodnutí ÚS zlehčovat a sabotovat tvrzením, že prezident republiky tedy na summit pojede, ale neměl by být vedoucím delegace. To, že ho navíc nechce pustit ani na neformální večeři, je dalším varovným signálem a bude zřejmě vyžadovat další zásah Ústavního soudu, protože pokud je někomu znemožněno, aby se mohl najíst, jde o zcela bezprecedentní zásah do lidských práv.

Přesto Ústavní soud dal svým rozhodnutím našemu lidu novou naději. Naději, že vláda věcí tvých zpět se k tobě navrátí, ó lide, navrátí.