Budíček 2025

Koronapřevrat

Agónie posledních měsíců a let nebere konce. Lidstvo se nachází ve stavu myšlenkové paralýzy a nevypadá to, že by se z ní mohlo někdy probrat. A proč taky, když je život v nevědomí tak sladký? Obluzená většina se stejně neprobudí, ta bude Systém bránit do sebezničení a do otroctví napochoduje zcela dobrovolně. Probudit je třeba spáče mezi námi. Ty, kteří vědí, ale nechali se Systémem dočasně uspat a umlčet.

Vraťme se na chvíli o pět let zpátky do minulosti. Je prosinec 2019 a vy přemýšlíte, co přinese příští rok. Narazíte přitom na jakýsi článek na alternativním webu a čtete si hrůzostrašnou předpověď:

V příštím roce vypukne globální pandemie, která paralyzuje veškerý život na celém světě. Vylidní se ulice, zastaví se téměř všechen průmysl, zavřou se továrny, úřady, školy i hranice států. Bude nařízen tzv. lockdown a lidé zůstanou izolováni doma ve svých bytech, přestanou chodit do práce a místo mzdy od zaměstnavatele jim bude stát platit za to, že nechodí do práce. Na ulici budou moci vycházet pouze se zahaleným obličejem, nakoupit si budou smět jen vyhrazených hodinách.

Pokud někdo nová nařízení poruší nebo si splete dobu povolenou na nákupy, zasáhne buď přítomný dozorce, který "narušitele" nekompromisně vykáže z daných prostor, nebo spořádanými občany přivolaná policie, jež takového člověka rovnou zaklekne na ulici jako nejhoršího zločince. Pandemická opatření tvrdě zasáhnou do života každého člověka a vládní restrikce, včetně zákazu nočního vycházení, začnou připomínat stanné právo. Poslušná většina obyvatel se však místo odporu nechá denně testovat na přítomnost viru, a to strkáním špejlí z Číny do nosu.

Po čase se postaví do fronty na zázračně rychle vyvinutou vakcínu, kterou jim pravdomluvná média, starostliví politici a neuplatitelní vědci nabídnou jako spásu před nákazou. Lidé jim budou tak důvěřovat, že si ji dají píchnout několikrát za sebou, aby se zbavili všech vedlejších účinků z ní plynoucích i neustále se vracejících se zdravotních potíží.

Takto ozdravená společnost bude čím dál hlasitěji volat po zpřísnění pandemických opatření a umlčení všech pochybovačů a antivaxerů s odůvodněním, že pokud si chceme zachovat naše svobody, musíme se jich nejprve vzdát.

Kdybyste na podobnou předpověď narazili v prosinci 2019, jistě by vás napadlo cosi o paranoidních vizích a šíření poplašných zpráv. Stejně šílený scénář byl přitom otestován o měsíc dříve (říjen 2019) v rámci tzv. pandemického cvičení Event 201, a to s totožnými aktéry, kteří stejnou akci rozjedou v reálu o pár měsíců později. Ale o tom vy nemáte tušení. V hlavních médiích o tom nezaznělo ani slovo, takže se nic podobného asi nestalo, protože kdyby cosi takového proběhlo, poctiví investigativci by nám určitě dali vědět! Místo toho bysme se na nejsledovanějších zpravodajských webech dočkali analýzy fakt-checkerských institutů s honosnými anglickými názvy, které se spolu s agilními redaktory hlasitě vysmějí fantazírování těch ubohých dezinformátorů.

Za tři měsíce nastane přesně to, co předpovídala zdánlivě paranoidní vize a její průběh do detailů kopíruje předestřený scénář. Politická a mediální scéna označí propuknutí "pandemie" za nečekanou událost, kterou v žádném případě nešlo předvídat. Sami sebe označí za jediný seriózní zdroj informací a s nejvyšší vážností budou varovat před různými "konspirátory", kteří šíří různé poplašné zprávy. Ty například tvrdí, že lockdowny se budou prodlužovat do nekonečna, budou zaváděny různé identifikační "covid-pasy", jejichž kontrola bude vyžadována na každém kroku, očkování bude povinné a z těch, kdo jej odmítnou, se stanou štvanci, kteří budou dehonestováni masovou propagandou a vyhazováni z práce.

Jakmile se všechny tyto "dezinformace" stanou realitou, mediální i politické mrdky sborově prohlásí, že všechna tato nutná opatření jsou standardními nástroji, jak se vypořádat s "pandemií" a kdo s nimi nesouhlasí, nepatří do naší svobodné a demokratické společnosti.

Ne, buďte klidní, nic takového se rozhodně stát nemohlo. Spořádaní rozumní občané přece nikdy nepodlehnou nějakým bludům z internetu či "pochybných zdrojů". Vše, co se kolem nich odehrálo za posledních pět let, se přihodilo jen náhodou a shodou okolností, nic spolu nesouviselo a šlo o výjimečné případy a nečekané události, které nikdo neřídil a staly se samy od sebe. Komu by to přece jen vrtalo hlavou, tomu se dostane patřičné diagnózy od Systémem koupených "důvěryhodných autorit", aby se o těchto potížistech vytvořilo "obecné povědomí".

Za uplynulých pět let, kdy se svět převrátil vzhůru nohama, se naplnily ty nejhorší "konspirační" předtuchy: byly narušeny všechny původní civilizační hodnoty, normy chování (např. sociální vazby, vztah ke starším lidem i vlastním rodičům, viz zákazy setkávání apod.) a obecně způsoby fungování našich životů. Přesto se po těch letech lze dovědět, že "lidé sklouzávající ke konspiracím mívají narušenou sebehodnotu a sebeúctu". Ke kterým konspiracím? Těm od "uznávaných autorit", kteří nám tvrdili, že pokud se nenaočkujeme, zemřeme? Někteří psychologové by měli sami sebe pozvat na terapii.

Přikázaný směr myšlení

Říká se, že Operace Covid spoustu lidí probudila, mám však spíš dojem, že ještě více jich uspala a umlčela. Ti, kdo ze strachu či nevědomosti podlehli manipulaci a úzkostlivě dodržovali veškerá opatření (poslušně nosili roušky, dodržovali rozestupy, izolovali se od svých starých rodičů, každý den si nechali vrtat v nose PCR-testy), se k tomu období nechtějí vracet a raději mlčí, protože si uvědomují, že selhali. Bojí se, že jim někdo připomene jejich tehdejší chování.

Ty nejposlušnější ovce z dob covidfašismu jsou dnes pochopitelně ještě fanatičtější ve své podlézavosti Systému a buzerování ostatních. "Vyžadovali to po nás, tak jsme dělali, co jsme museli! A dělali to tak všichni, tak to muselo být správně!" Byli to ti nejhorlivější pomahači covidové totality, udávali každého, koho uviděli na ulici bez roušky, zuřivě v diskusních fórech na internetu vyzývali k ještě většímu zpřísnění zákazů a omezení svobod a žádali tvrdé tresty pro každého, kdo "svou nezodpovědností zabíjí staré a nemocné".

Nejhůř asi dopadli ti, kteří měli od začátku jisté pochybnosti, ale nakonec se z donucení nechali naočkovat (dotlačila je k tomu rodina či zaměstnavatel). Tušili, že celá operace covid od začátku nějak smrdí, ale v obavě z reakce okolí raději mlčeli a disciplinovaně se řadili do front na špejlování v nose. Asi největší obavou dnešního člověka je, že se v případě nesouhlasného vybočení z řady stane terčem zuřícího davu, volajícího po trestu za neposlušnost.

Konformní člověk má tendenci raději "nedělat potíže", než aby se dostal do podobné situace, a tak se raději přizpůsobí většině, i když se v něm všechno vnitřně vzpírá. Jelikož rozumný a přemýšlivý člověk nechce ztrácet čas se zabedněnými idioty, raději se stáhne do sebe a nechá se umlčet. Tím pádem se do popředí dostává hlasitá stádová většina, která přehluší jakýkoliv odlišný názor. Vytváří to dojem, že téměř všichni souhlasně kývají na režimní postoje, jen nepatrná menšina deklasovaných živlů se opovažuje pochybovat.

Platon to řekl to krásně:

"Mládí a stáří se učí lžím, a kdo říká pravdu, je za blázna." A teď ruku na srdce – kdo z vás si troufne říct něco jiného než "schválenou verzi" událostí? Kdo si dovolí podívat se na realitu bez filtru? Nikdo. Protože buď na vás pošlou armádu trollů, nebo rovnou novodobou inkvizici. Čest, pravda, odvaha? Zapomeňte. Tyhle věci se dávají k ledu, protože když je použijete, jste okamžitě "nepohodlní". 
Milena Doušková: Pravda je nebezpečná, Politikařina

Kdo s nátlakem zmanipulovaného stáda a jeho triky nemá dlouhodobou zkušenost, toho útoky nabuzených provokatérů a znechucovačů dokonale otráví od snahy k čemukoli se vyjadřovat. Vím o tom své. Když jsem okolo roku 2001 začínal psát své první publicistické pokusy, nadšení mi vydrželo jen krátce. Přesto, že jsem dostával spoustu příznivých ohlasů, příliš brzy jsem se nechal otrávit pohrdavými reakcemi a odsudky několika chytrolínů, kteří vytrvale dávali najevo, že příliš zpochybňuji jejich životní "pravdy". Vím, že šlo o zbrklé rozhodnutí a vzdal jsem to příliš rychle, ale bylo mně tehdy cosi přes dvacet a cítil jsem, že mně ještě trochu chybí životní rozhled, příliš o sobě pochybuji a na některé útoky nedokážu adekvátně reagovat. S odstupem času zjišťuji, že jsem tehdy zbytečně podlehl sebejistým tupcům, kteří toho rozhledu, zkušeností a moudrosti od té doby nepobrali ani o milimetr více. A čím větší tupec, tím větší je jeho sebejistota. Kdo o sobě příliš pochybuje, je před tupými ignoranty v nevýhodě. Ignoranti mají o všem předem jasno, pochybnostmi netrpí a přílišným přemýšlením se nenamáhají.

Ukázkový obraz tohoto stavu představují internetové (a)sociální sítě a žumpy zvané "diskusní fórum". Všude je plno provokatérů a hňupů, kteří musí dát najevo svou loajalitu k režimu a zapsat si křížek do výkazu, že dokázali potupit další oběť. K tématu většinou neřeknou ani slovo, zato odvedou pozornost k nesouvisejícím záležitostem, pozuráží za gramatické chyby a překlepy a spolehlivě odradí od další diskuse. Mnozí jsou doslova posedlí potřebou vyjadřovat se 24 hodin denně k tématům, které jich vůbec nezajímají, aby znechutili každého, kdo se snaží přinést zajímavé informace nebo předložit jiný pohled na věc.

Jde o svého druhu obranný reflex stáda. Životy většiny a jejich představy o fungování světa bývají nalinkovány různými pohodlnými "životními pravdami" a "osvědčenými principy". Pokud je někdo naruší, stává se přirozeně terčem podrážděného davu. Celá společnost je od útlého věku obrazně řečeno cvičena k tomu, že na svět se lze dívat jen jediným přikázaným směrem. Jestliže pozorně hledíte stejným směrem jako všichni ostatní a poslušně do sebe vstřebáváte schválené myšlenky, je všechno v pořádku. Pokud hlavu jen lehce pootočíte, okamžitě se ozve symbolická píšťalka dozorce a kárající hlas vás usměrní zpět do původní polohy. Pokud vám to ale nedá a začnete se více rozhlížet okolo sebe, pozorovat okolí, hledat souvislosti a pátrat po tom, kdo nás tady diriguje, abychom poslušně drželi zrak v jedné nehybné poloze, může se stát, že do své hlavy dostanete tvrdou ránu.

Přikázaný směr hledění

Když jste se ocitli uprostřed většího počtu osob, všímali jste si spíše reakcí okolního davu a pozorovali dění okolo vás, nebo jste poslušně sledovali dění ve stanoveném prostoru před sebou?

V té souvislosti si až dnes uvědomuji, že kdykoli jsem se ocitl uprostřed většího shromáždění osob, ať už to bylo v dětství se školou na divadelním představení, v obecenstvu v kině, na sportovním utkání, nebo později na firemních poradách, schůzích v sále plném lidí či na demonstracích, tedy tam, kde bylo vyžadováno věnování plné pozornosti jediným přikázaným směrem, mě namísto toho odjakživa bavilo pozorovat reakce a chování okolí. Nikdy jsem nevydržel spořádaně sledovat dění ve stanoveném prostoru jako zástupy okolo, ale zajímalo mě právě okolní hejno lidí, které sem kdosi odkudsi přitáhl, aby do jejich mozků nalil správné myšlenky.

Nebylo to tím, že bych nechtěl vnímat, co se odehrává v ohnisku dění. Neskutečně mě však fascinovalo, jak je scénář těchto masových akcí vždy pečlivě připraven, aby bylo dosaženo "správných" reakcí přítomné masy: lidé se smějí přesně v místech, kde se smát mají, projevují strach, když se blíží moment napětí; stejně tak je naplánováno, kdy se očekává výbuch radosti po oznámení vyšších prémií nebo kariérního postupu, či naopak zděšení, když lidem sdělí nepříjemnou zprávu o propouštění. Každý okamžik celého "představení" je předem naplánován, včetně chování přítomného "dozoru", jenž kontroluje, zda vše probíhá, jak má. ("Dodržujte přikázaný směr zábavy!" resp. "Vyslechněte pozorně nařízení managementu!")

Když toto vše sledujete jako "nezúčastněný" pozorovatel, dokážete lépe pochopit účinnost manipulačních technik a snadnost, s jakou je řízen tento svět. Zcela stejnými procesy pohybuje globální elita svými lokálními loutkami a ty posléze vyvolávají žádoucí chování u vlastního obyvatelstva. Vyzkoušet si to můžete sami pozorováním okolí. Jednotné reakce davu lidí přicházejí přesně tam, kde jsou plánovány a vyžadovány, dav upřeně hledí jedním směrem, pozorně naslouchá a projevuje se pouze tak, jak je mu shora dovoleno. Jakékoliv pochyby a odchylky chování jsou nepřípustné. Samotného mě nejvíce bavila situace, kdy "dozor" zpozoruje, že je sám pozorován. Žádný z manipulátorů nebývá rád, pokud někdo prokoukne jeho triky.

To nejdůležitější se totiž odehrává právě v místě, kam není směřována pozornost většinového davu. Nejčastěji přímo za vašimi zády nebo okolo vás, zatímco vy upřeně hledíte jedním směrem, protože se tam dívají všichni.

Není to žádná převratná myšlenka, stejný obraz světa popisovala spousta filosofů a badatelů, pochopitelně už od Platóna. Vize o světě jako jeskyni, na jejíž zeď se zvenčí promítají obrazy pro nevědomé masy, není ani tak "podobenství", jak se píše na Wikipedii, jako reálný popis iluzorního světa (matrixu) okolo nás, včetně nehnutě sedícího lidského obecenstva, prožívajícího celý svůj život s upřeným pohledem před sebe.

Jenomže co s tou masou lidí, kteří si navykli koukat jedním směrem a nejsou ochotni ani otočit hlavu, když jich upozorníte, že mimo jejich zorný úhel se děje cosi, co z jejich života dělá přehlídku rutinních činností a úkonů podle nalinkovaného zadání, z něhož až do smrti není úniku? A že zde probíhají procesy, které se zcela vymykají navyklým "pravdám", nalévaným do hlav těmi samými "strážci myšlenek"?

Operace Fakulta ukázkově zamlžena

Přesně před rokem jsme měli (a máme dosud) příležitost zažít, jak dokonale funguje Systém, usměrňující vnímání lidí pouze jedním žádoucím směrem. Tou ukázkovou záležitostí byla pochopitelně loňská střelba na Filozofické fakultě v Praze.

Tragickou událost s velmi podivným průběhem a podezřelými okolnostmi jsem široce rozebral v červnovém článku České 11. září plné náhod a omylů: Policejní cvičení, které proměnilo simulaci v reálný teror, kterému předcházel lednový článek, psaný těsně po události, ještě bez znalostí dalších důležitých odhalení. Hlavně díky "agresivnímu nezájmu" mainstreamu o celé kauzu a umlčování kritických hlasů, pochybujících o oficiální verzi, se článek setkal s masivním zájmem čtenářů a jeho úryvky kolovaly po internetu (tradičně bez uvedení zdroje).

Díky přetištění na Zvědavci a v Protiproudu se konečně i širší veřejnost dověděla o podivnostech okolo této kauzy; jestliže předtím chodilo na můj web několik stovek věrných čtenářů, po zveřejnění článku to byly najednou desetitisíce.

Takový zájem vyvolá kauza, o níž mainstream cíleně mlčí a záměrně odvádí pozornost jinam. A právě o to mi šlo: prolomit ticho a zastírací manévry. Zcela záměrně jsem informaci o policejním cvičení během střelby vložil do titulku. Bylo nutné, aby tento zásadní fakt pronikl na veřejnost, protože se zdálo, jako by nikdo nechápal, jak je podstatný a zcela mění situaci. Když jsem jej zveřejnil 22. 1. 2024 v rubrice Stručně, téměř nikdo tuto skutečnost neregistroval nebo nebral vážně. Někdy je opravdu třeba vše přinést až pod nos, aby si všimli i ti méně vnímaví.

Mezi nechápajícími ovcemi, kteří omylem doklikali na můj web, byli však i takoví, kteří si za žádnou cenu nebyli ochotni pustit záznam publicistické relace ČT, kde tato přelomová informace zazněla, a neustále mně předhazovali, že jsem si vše vymyslel. Tuším, že někteří z nich to neudělali dodnes, proto pro jejich pohodlí (a další záchvaty vzteku) vkládám zmíněné video přímo do článku (z webu ČT jej nelze stáhnout, omluvte proto verzi přes mobil se sníženou kvalitou). Záloha na Rumblu, kdyby z YT zmizelo...

https://youtu.be/n7V7ZdL1GzM (vloženo HS)

Ověřitelnými zdroji této informace jsou Česká televize, Lidové noviny a Novinky + deník Právo. Nevím, co by chtěl důvěřivý konzument mainstreamu více.

Uniklá informace o policejním cvičení, konaném ve stejný den a ve stejném okamžiku skutečné střelby jen o ulici vedle, je stejně zásadním momentem, jako když se vám na okamžik podaří zahlédnout nitky, vedoucí od exponovaných figurín ke skutečným loutkovodičům. Přirovnal bych to ke scéně z filmu Truman Show, v němž před hlavního hrdinu, prožívajícího svůj idylický život, přímo na ulici z čistého nebe spadne reflektor. Hrdinovi vrtá hlavou, co to má znamenat, ale všichni okolo se tváří, že se nic zvláštního nestalo. To, že občas z čistého nebe padají reflektory, je cosi zcela běžného, kdo by se tomu divil? V žádném případě nesmí hlavní protagonista nabýt podezření, že se stal objektem televizního experimentu, při němž je snímán celý jeho život a dění okolo něj je pouze divadlo s najatými herci.

Všímáte si, že úplně stejně nakládá státní propaganda s informací o policejním cvičení poblíž FF UK v Praze 21. 12.? Všichni se tváří, že tento "spadlý reflektor" není nic podstatného, jedná se o podružnost, banalitu a není důvod se tím zabývat. Tento důležitý fakt sice nejdřív zazní v mainstreamu, ale jen tak "mezi řečí", jako by šlo o zprávu o počasí; nikdo z novinářů se na cvičení již dále nevyptává. Kdyby to udělali, měli by pro své noviny trhák, doslova žurnalistický majstrštyk. Naši presstituté jsou však skromní a všechnu slávu nechají konspiračním webům, které pak obviní z přebírání vlastních dezinformací. :)

Asi vědí, proč to dělají. Okolnosti a důvody policejního cvičení, simulující zásah proti aktivnímu střelci ve stejném okamžiku, kdy došlo ke skutečnému útoku, by totiž mohly nabourat oficiální verzi, vysvětlit mnohé nejasnosti a podivnou roli osob přítomných v místě střelby. Z vyšetřování jsme se dověděli, že střelec byl téměř dvě hodiny před střelbou ukryt ve 4. patře fakulty. Jestliže takzvaný "novinář" Forman, jehož svědectví i zachycené videozáznamy veškerá média od počátku nekriticky přebírala, tvrdí, že viděl pachatele, který "než vešel dovnitř budovy fakulty, zastřelil dívku na ulici", jsou o této výpovědi možné dvě varianty:

1. buď je Forman lhář a své svědectví si vymyslel. V tom případě by měl za křivé svědectví vyšetřován a pohnán k zodpovědnosti. Veškerá média, která z jeho "agentury" aktu.cz nadále přebírají zpravodajství vesměs z oblasti krimi, by s ním měla okamžitě ukončit spolupráci,
2. nebo byl Forman skutečně svědkem střelby na ulici a opravdu viděl, jak "útočník" na kohosi zamířil zbraň a vystřelil. Pokud ano, kdo byl tento střelec, když "skutečný" vrah seděl v tu dobu ukrytý na záchodech ve 4. patře fakulty a čekal na svou příležitost? Viděl zpravodajec alias policejní konfident Forman ve skutečnosti část zásahu ze cvičení s figuranty, probíhajícího o ulici dále? A jestliže mluvil pravdu, jak daleko jsme od záměny skutečného střelce za figuranta, pokud to nedokázal rozlišit přítomný svědek - policejní spolupracovník, jehož jediný videozáznam ze střelby pachatele dokonce policie zařadila do vlastního záznamu se svým logem?

Buď platí jedno, nebo druhé. Jiná varianta není. A fakt-checkeři si mohou kroutit hlavou, jak chtějí. Jak mě nedávno upozornil čtenář, policejní vyjednavač Zdeněk Orel se o celé akci rozpovídal i v jistém podcastu. V něm dokonce tvrdil, že o policejním cvičení proti aktivnímu střelci v centru Prahy dokonce rozhodl on sám ze své pozice policejního vyjednavače, o čemž silně pochybuji. Každopádně tuto akci oznámil příslušným velitelům a místní policejní ředitel na Praze 1, plk. Vospěl, mu dokonce obratem volal zpět a ptal se, zda se nezbláznil, když chce v předvánoční době pořádat simulaci policejního zásahu uprostřed hlavního města. Major Orel jej uklidnil slovy, že přítomné jednotky budou pracovat skrytě, nebudou provokovat a pokud prý k něčemu dojde, budou tam aspoň mít své síly v pohotovosti. Nikdo prý nečekal, že shodou okolností na stejném místě dojde k nejhoršímu vražednému útoku v novodobé české historii.

Že si několik přítomných i přivolaných hlídek neporadí s mladým frustrátem, táhnoucím 20 km od svého bydliště autobusem a metrem MHD vozík plný zbraní přímo do místa cvičení policejních jednotek, je příběh srovnatelný s mrtvým studentem Šmídem z listopadu 1989. Musíte prostě věřit, že Praha je takové maloměsto, kde se v jeden okamžik na jednom místě odehrávají dvě totožné a dosud nevídané události, něco jako nácvik na mimozemskou invazi a skutečné přistání UFO zároveň.

Stojí rovněž za pozornost, že major Zdeněk Orel byl toho dne, 21. 12. 2023, shodou náhod poslední den ve své funkci a v ten samý osudový den, ještě před střelbou, stihl médiím poskytnout několik rozhovorů. Nehrozí tedy, že by jej kdokoliv volal k zodpovědnosti za neúspěšný zásah, neboť kvůli tomu, že jednotka byla plně zabrána do výcviku, k zásahu vůbec nedošlo a to, že k nim míří vrah, prý "poslouchali ve vysílačkách". Zjevný zmatek ještě podtrhla (záměrně?) chybná lokalizace pachatelova mobilu, která jinou přivolanou jednotku posílala půl kilometru daleko od fakulty. Čí mobil vlastně policii operátor hlásil jako přístroj podezřelého? Cvičení zásahu bývá někdy koordinováno ve spolupráci s jinými institucemi, mj. s mobilními operátory. Zástupce operátora tvrdí, že policie pochybila tím, že si vyžádala lokalizaci pouze jednou; co když operátor pouze dle předchozí dohody zahlásil dohodnutou osobu - figuranta ze simulace?

Přes všechny lži, protimluvy, nelogičnosti a nezodpovězené otázky se média snaží ujistit veřejnost, že akci, připomínající komplikovanou vojenskou operaci, měl opravdu na svědomí pouze jeden frustrovaný student pražské fakulty. Až na malé výjimky nikdo z novinářů neklade klíčové otázky. K údajnému telegramovému účtu D. Kozáka, na němž se svěřuje, že hodlá střílet ve škole, se hodinu po jeho smrti na balkóně univerzity ještě kdosi přihlásil a měnil text zprávy, jak přiznává i MF DNES ("Podle informací MF Dnes se správce kanálu přihlašoval pod jménem David a více než hodinu po vrahově smrti se k účtu ještě někdo přihlásil a pozměnil první zprávu.") To ale policii ani mainstreamu nepřekáží k tomu, aby nadále počítali s tím, že je pravý. Logiku v tom nehledejte, spíše se ptejte, co to může znamenat. Pokud byl tento účet skutečně součástí "Operace fakulta", musel celou akci kdosi koordinovat, včetně okamžiku, kdy se měl tento účet "objevit" na veřejnosti.

Novináři, který s kauzou telegram vyrukoval, poskytla policie jako jedinému (zvláštní, že?) text údajného dopisu s Kozákovým přiznáním. Jde však pouze o faksimile sdělení z policejního spisu, nikoliv originální vrahův dopis (musím proložit zdůrazněním, jinak si toho zase nikdo nevšimne), navíc nekompletní ("Ekonomický deník s ohledem na pozůstalé neotiskuje veškeré detaily z přiznání..."). 

Toto "sdělení z policejního spisu" uzavírá strojem psaná signatura "podepsán Kozák" bez ručního podpisu, což je s velkou pravděpodobností podpis vrchního komisaře Šimona Kozáka, který měl vyšetřování případu na starost. Touto "shodou příjmení" se zcela podařilo zastřít veškeré důkazy a padá tím šance rozlišit mezi výpovědí pachatele a záznamem policejního vyšetřování.

Nikomu přitom nepřijde podivné, že text dopisu je psán nápadně policejně-vyšetřovatelským slovníkem a hovoří se v něm pouze o útoku v Klánovicích. Není v něm ani slovo o plánovaném masakru na fakultě, i když nám tvrdili, že jej pečlivě plánoval a shromažďoval plánky budovy fakulty a rozvrhy hodin.

Jak už jsem uvedl v příspěvku v rubrice Stručně z 4. 9. 2024, je naprostý nesmysl, aby vrah necelý týden po vražedném činu detailně a do nejmenších podrobností popisoval, jak precizně se snažil znemožnit svou identifikaci na místě činu, aby pak sepsal několikastránkové přiznání, podepsal se pod něj svým jménem a uvedl přesnou adresu svého domu, kam uschoval zbraně. Následně se pak vydal postřílet několik desítek lidí do Prahy, během čehož se snažil maskovat ještě precizněji než před týdnem: neopomněl na změnu vizáže, účesu ani na to, aby se vyhnul záběrům všudypřítomných kamer. Poté "vyskládal na okno ve 4. patře úhledně vedle sebe peněženku a své doklady," aby jej mohla policie navzdory všemu maskování okamžitě identifikovat. Věřte tomu, ke všemu se přiznal v dopise, lehce vykostěném policejním vyšetřovatelem se stejným příjmením jako vrah.

Mimochodem, podobná praxe je patrná také u vyšetřování atentátu na Roberta Fica, kdy se dovídáme, že všechny údajné výpovědi střelce Juraje Cintuly, citované médii jako "autentické dopisy atentátníka", jsou ve skutečnosti pouhými interpretacemi prokurátorky: "
nejde o doslovné citace z dopisů obviněného atentátníka, ale o parafrázování jeho slov prokurátorkou. Nejvyšší soud po prostudování spisu dospěl k závěru, že "prozatím prokurátorkou uváděná tvrzení z trestního spisu nevyplývají"."

Když před pár týdny došlo k falešnému oznámení střelby na plzeňské vysoké škole, někteří novináři se velice podivovali nad chováním televizního štábu, který natáčel přímo na místě, doslova ze dveří univerzity a blokoval tak možnou únikovou cestu. Není možné po našich presstitutech chtít, aby pochopili, v čem je rozdíl od reálné prosincové střelby v Praze. Pamatujete si, jak probíhalo vysílání České televize z místa činu vloni před fakultou? Psal jsem o tom v lednovém článku: "Blíže jsme se dostat nemohli, policie vše uzavřela," hlásí redaktor ČT a dlouhé desítky minut není žádný televizní štáb vpuštěn ani o krok vpřed. Za policejní pásky se dostal jediný novinář, zmíněný "zpravodajec" Forman, který natočil známé rozmazané záběry střelce na ochozu fakulty - a dodnes jsou to jediné známé záběry údajného Kozáka v akci. Nebylo dovoleno, aby kdokoliv během akce natočil jakékoliv "nevhodné" záběry. Tam, kde jde o běžný zásah bez plánování jeho průběhu, není nutné třídit přihlížející a přítomné čumily. Zatímco během naplánované false flag operace není vhodné, aby aktérům kdokoli hleděl pod ruce.

Napadne už naše bystré novináře, proč byla uzavřena Kaprova ulice, ideální pro případnou evakuaci studentů z fakulty? Pořád se vše svádí na "pochybení policie". Ale proč? Dojde někomu souvislost se cvičením a zásahovými jednotkami, přítomnými právě zde? Odváží se připomenout veřejnosti, ke kolika teroristickým útokům v posledních desítkách let došlo se souběžně konajícími se simulacemi totožných útoků, prováděných tajnými službami daných států (USA 2001, Madrid 2003, Londýn 2005, Norsko 2011, Boston 2013, Paříž 2x2015, v Berlín 2016, Nový Zéland 2019 a v neposlední řadě během letošní groteskní neschopnosti policejních složek na Trumpově mítinku v USA 2024)? Přítomnost vysokých představitelů tajných služeb stejných velmocí je zaznamenána i zde.

Je pod rozlišovací schopností našich novinářů cosi takového chápat. Řídí se stádními požadavky nic nekomplikovat a raději zbytečně nepřemýšlet. Kdo příliš vrtá ve věcech, kde se točí peníze a vysoké zájmy a peníze, může se dostat do problémů. Příkladů máme dost všude kolem nás.

Ovládnutí vodních zdrojů státu korporacemi jako model globálního zotročení?

Co to člověku přinese, pokud se začne příliš rozhlížet okolo sebe a začne do hloubky rozkrývat záležitosti, do nichž není radno vrtat, ukazuje příběh Radka Novotného. Jeho projekt Pravda o vodě možná znáte a slyšeli jste některý z mnoha rozhovorů, které poskytl internetovým médiím. Možná ale nevíte, co stálo na začátku jeho dnešních aktivit a co bylo vůbec prvotní příčinou, že se tak urputně a s nevídaným nasazením začal věnovat právě problematice vody.

Zjednodušeně řečeno, spouštěčem byly násilné útoky na jeho osobu, které přišly v reakci na odhalení organizovaného komplotu (konspirace, chcete-li) mezi politiky a zahraničními korporacemi na rozkrádání majetku státu a odvádění zisků během privatizace naší vodárenské sítě.

V letech na přelomu tisíciletí se některé obce a města rozhodly prodávat vodovody a kanalizace ve svém vlastnictví takzvaným "strategickým investorům". Novotného firma v té době zajišťovala organizačně-právní servis několika městům ve veřejných soutěžích, během nichž prokázali, že zájemci z řad nadnárodních korporací nejsou žádní "strategičtí investoři", ale nájezdníci, jejichž cílem je ovládnout prodej strategické suroviny - vody - a zisky z ní vyvádět do zahraničí.

Když o svém odhalení informoval ministerstva i vrcholné politiky, byl napaden neznámými útočníky. Přesto se nenechal zastrašit a důkazy o komplotu politiků s korporacemi na vysávání miliardových zisků z vodáren začal předkládat soudům, médiím i veřejnosti. Teprve nyní, po dvaceti letech bojů se soudní, policejní, politickou i mediální mafií, mu některé rozsudky pozvolna dávají za pravdu, že:

• šlo o komplot korporací s místními politiky,
• jednání tzv. strategických investorů byla nezákonná a smlouvy neplatné; rozsudky se ignorují a celý proces rozkrádání jede dál,
• nadnárodní korporace odkupovaly státní vodárenské podniky za 10% jejich hodnoty, ovládly jej a zisky vyváděly do zahraničí,
• došlo k privatizaci zisku a zestátnění nákladů: stát si ponechal nákladovou část, údržbu potrubí, investice do infrastruktury; ziskovou část předal korporaci; obcím zůstaly povinnosti a provozovatelům zisky,
• nadnárodní korporace za provoz inkasují naše peníze za vodné a stočné,
• města a obce přišly za celou dobu tohoto kriminálního fungování vodního byznysu o více než 25 miliard korun.

Současný stav, kdy jsme veřejně okrádáni, je důsledkem oficiální propagandy 90. let, kdy byla společnost zhypnotizována pod heslem "stát je špatný vlastník, vše je nutné privatizovat" a obluzená přísliby gangsterských korporací, na jehož konci stála ztráta kontroly nad strategickými surovinami. A miliardové úniky do zahraničí.

Celý národ byl opět nucen dívat se jedním povoleným směrem: trh vyřeší vše a prodejem všeho získáme pár desítek milionů, které se "budou hodit" (a několika politikům prodlouží kariéru); neřešte, co bude zítra, ani to, že těch pár desítek milionů se vypařilo a zahraniční vlastníci našich energetických zdrojů na nich dnes vydělávají stovky miliard.

Nikdo se na celý obchod nesměl dívat s odstupem a ohlížet se "po okolí", co se skrývá za tou "výhodnou" nabídkou. Výhodná byla totiž jen pro jednu stranu. Zodpovědné osoby byly informovány a věděly o tom. Vidina peněz od korporací jim však zatemnila mozek. Toho potížistu, který na vše upozornil, bylo třeba umlčet.

Mnoho věcí z dané problematiky určitě nelze pochopit po zběžném prolistování stránek Pravda o vodě. Ze startu doporučuji přečíst přehledně zpracovaný životní příběh nebo poslechnout rozhovor ze Slobodného vysielače (je sice z roku 2019, ale je v něm řečeno vše zásadní). Rovněž nad videi z jeho YT kanálu zcela jistě strávíte několik večerů. Mimo vodní problematiky najdete na stránkách nově také pečlivý monitoring hlasování našich senátorů, jak se stavěli k otázce práva na hotovost, Istanbulské úmluvě a korespondenční volbě. Chystá se rovněž stejný přehled u poslanců.

Předem varuji, že ztratíte zbytek iluzí o poměrech v naší zemi, pokud jste ještě nějaké měli. Pokud je někdo schopen objednat napadení člověka železnou tyčí jen proto, že upozornil, jak stát přichází o miliardové zisky a kontrolu nad strategickými surovinami, vypadá to spíše, že žijeme v mafiánském rajónu ovládaném gangstery a o spravedlnosti si můžeme nechat jen zdát. Jak prohlásil jeden státní zástupce během projednávání vodárenských kauz, "veškerá faktická moc patří do rukou nadnárodních koncernů nebo jiných korporací. Vše ostatní je stále trapnější hra."

Říkat pravdu není populární, získáte si tím spoustu nepřátel. Tím hůř, pokud se svou pravdou jdete proti vrcholným a všeho schopným politikům, chráněným nadnárodní korporacemi s neomezenými zdroji financí. Za tu dobu Radek Novotný zažil několik napadení, výhrůžky vůči sobě i své rodině, sledování v autě, křivá obvinění, útoky médií, nehorázné chování soudů i policie, maření úředních rozhodnutí. Některé pokusy o diskreditaci byly až úsměvné, jako třeba nařčení z úplatkářství, na něž si kdosi z ředitelství Veolie prý vzpomněl po dvou letech (!), přičemž nebyl schopen prokázat, zda mělo jít o 20 nebo 50 milionů (neuvedl ani požadovanou měnu). Policejní protokol z výslechu byl psán na stejném papíře jako dva roky stará žádost o úplatek a datum pouze přepsáno. Ochotný policista zato stihl vyslechnout všech 9 svědků v den oznámení trestného činu a Česká televize ještě ve stejný den zvládla zprávu o obvinění bryskně zařadit do večerních Událostí. Ne vždycky to jde takovou rychlostí, že páni policisté i novináři? :)

Navzdory tomu, že některá dílčí vyšetřování vyznívala v Novotného prospěch, soudy prvních deset let jen prohrával a zkorumpovaní, korporacemi koupení politici i soudci se mu jen vysmívali. Ne každý má odvahu, čas a výdrž cosi takového podstoupit, zvlášť pokud od začátku dostáváte jednu ránu za druhou a celé martyrium ohrožuje i vaši rodinu. Díky vytrvalosti Radka Novotného tedy víme, o kolik nás pravidelně okrádají vodohospodářské koncerny.

Ale nejde náhodou o celý fungující systém? Čím to, že máme nejdražší energie z celého okolí? Aha, lipská burza, standardní součást volného trhu. V tom případě musela být tato instituce standardně schválena v demokratickém procesu, tedy ve volbách nebo referendu, že ano? Předražené zboží v hypermarketech? Co naděláte, zahraniční koncerny už zcela vytlačily malé obchody a diktují si ceny. Zisky a dividendy pochopitelně mizí také. A co banky? Technologičtí giganti? A nepřipomíná vám náhodou něco, když se dovídáme, že stát plánuje prodej ziskové Balíkovny a ztrátovou část České pošty si ponechá? I zde se hovoří o "strategickém partnerství"...

Čemu musí čelit bojovníci proti nezměrné moci nadnárodních korporací nebo státem organizované mafii, známe z mnohých příkladů z minulosti i současnosti. Za jakousi obdobu boje Radka Novotného se zločiny vodohospodářských gangů se dá považovat nedoceněná práce novinářky Jany Lorencové v odhalování státem organizovaných podvodů s lehkými topnými oleji (ztráty jsou odhadovány na 100 miliard).

Za covidu jsme poznali sílu farmaprůmyslu, který silou svých miliard doslova vodil politiky, lékaře a vědce na celém světě. Dostat se do křížku s jeho chapadly je doslova o život a každý pokus o odpor je dříve či později zardoušen. Doktor Hnízdil by mohl vyprávět. Nerovný souboj s lékařskou mafií odnesl dokonce tím, že přišel o svou vlastní ordinaci a odvrátili se od něj jeho původní sponzoři, ve skutečnosti falešní přátelé a "mecenáši", jejichž pomoc si kdysi naivně velmi pochvaloval.

Praktiky Systému jako přes kopírák

Všímáte si, jak vládnoucí mafiánský Systém dokáže vždy pohotově zasáhnout vůči "narušitelům"? Je to až do očí bijící, s jakou dokonalostí to řadu let funguje. Jakmile se kdokoliv pokusí rozkrýt metody místní nebo globální mafie, odhalit systémový zločin, prokázat rozkrádání našich peněz a majetku či dokonce odhalit, že kdosi usiluje o naše zdraví a životy, reakcí Systému je okamžitý protiútok. Ten potížistovi zničí pověst a dokáže jej profesně, lidsky i fyzicky doslova zlikvidovat.

Oproti tomu na druhé straně barikády podobně pohotovou reakci jaksi nelze očekávat. Kdo jde s proudem a dělá to, co všichni ostatní, toho se nikdo neptá, zda při tom někomu neuškodil, neporušil zákon, nespáchal špinavost a neobohatil se tím, že okradl druhé. Není nutné proti někomu takovému zasahovat, když svým konformním chováním stvrzuje a posiluje stávající pokřivené poměry, které JIM vyhovují.

"Dělají to tak všichni, byl bys hlupák, kdybys to nedělal taky."

Stojí za pozornost, jak společnost dokáže u potenciálních "rebelů" vyhmátnout jejich citlivá místa a vynucovat si poslušnost. Když to lehce přeženu, Systém pohlíží přísněji na člověka, který byl jednou přistižen, že odhodil obal od bonbónu vedle odpadkového koše, než na osobu, která trvale škodí svému okolí a překračuje všechny "povolené" normy chování.

Takového jedince provází pověst kriminálníka, je o něm známo, že se chová neurvale ke svému okolí, okradl svého zaměstnavatele i kolegy v práci, vytuneloval několik firem, zadlužil vlastní rodinu, podvedl už několik svých partnerek/partnerů a jde o usvědčeného lháře. Jo, abych nezapomněl: třeba taky pravidelně vyhazuje odpadky z okna na chodník. Ale kdo by mu cosi takového vytýkal, když okolí na jeho nedobrou pověst už vcelku přivyklo a binec pod okny působí ve výčtu jeho deliktů jako naprostá banalita? Všichni jsou "zvyklí", že jde o problémového člověka, a tak raději mlčí. Ten bordel, co po něm zůstává pod okny, raději sami zanesou do popelnice.

Druhému člověku nic takového tolerováno nebude. Okolí mu naopak bude donekonečna předhazovat, co strašného kdysi provedl. Jeho velké provinění - odhození obalu z bonbónu vedle odpadkového koše - se s ním ponese do konce života a bude vytahováno zvláště v okamžiku, kdy se odváží projevit odpor. Čím déle je člověk vystaven neustálým připomínáním a zveličováním svého banálního prohřešku, tím více u něj narůstá pocit viny a obava, že při jakémkoli dalším pokusu odporovat "autoritě" kdosi opět vytasí starý hřích a pohrozí možnými důsledky.

Přeháním a zjednodušuji? Ne zas tak moc. Ve skutečnosti jde o běžný způsob, jak snadno si dokáže Systém u člověka vynutit poslušnost. Jeho prohřešek je mu záměrně předhazován a opakovaně vyvolává falešný pocit viny za něco, co třeba ani nespáchal, nebo jde o naprostou banalitu, jež jinému prochází zcela bez povšimnutí. Fiktivní obava z trestu, aktivovaná při sebemenším pokusu projevit vlastní vůli pak v člověku spolehlivě udusí jakoukoli osobní aktivitu. V mysli vznikne dojem, že samostatně jednat, projevit vlastní postoj, postavit se za svůj názor, rozhodovat se sám za sebe či dokonce protivit se "autoritě", je cosi nepatřičného, po čem zřejmě přijde trest.

Pokud je podobné zkušenosti člověk vystaven ve věku, kdy se ještě nedokáže bránit (resp. je mu to zakázáno, necítí podporu okolí a nikdo jiný se za něj nepostaví), zůstane po zbytek života v jeho podvědomí trvalý pocit strachu jakkoli se protivit vůli většiny.

Aniž o tom mnozí tuší, mnohé tyto zkušenosti si spousta lidí nese ze svého dětství. Jelikož je spíše vytěsnili z paměti, nebo je zcela zapomněli, netuší, že právě tyto prožitky formovaly jejich chování po zbytek života. Ve svých myslích si nesou myšlenkový blok, který jim brání svobodně se rozhodovat, projevit vlastní názor, stát si za ním a nést zodpovědnost za své činy. Jejich podvědomí se totiž stále třese strachy, že pokud se rozhodnou jednat z vlastní svobodné vůle a postavit se většině, Systém jim opět vpálí ránu do hlavy. Nikdo nechce zažít opět ten samý pocit bezmoci jako v dětství, kdy se poprvé a naposled rozhodl cosi strašného spáchat (symbolický papír od bonbonu) ze své vlastní vůle, byl tvrdě seknut přes prsty a "poučen" o hrůzostrašných následcích, které to pro něj může mít. Záměrně je u nich vyvolán trvalý pocit viny a selhání. Jeho život bude provázet strach a vnitřní nejistota, co si vůbec může dovolit, aby nebyl následně potrestán. Proto raději sklopí hlavu a rozhodne se nevyčnívat neprovokovat. Je to lepší, než žít v neustálém strachu, zda všechno dělá správně a náhodou něco nespáchal tím, že vůbec dýchá a chodí po světě.

Vězte, že ti, kdo nám vládnou a mají v rukou naše životy, ničím podobným netrpí. Žádné skrupule, zátěže černého svědomí, ani myšlenkové bloky jim rozhodně nebrání, aby se chovali, jak se chovají. A vytvořili nám speciální pravidla, která ovšem platí jen pro nás, ne pro ně (psal jsem o nich již ve starším článku, ovšem noví čtenáři jej možná nezaznamenali). Dokázali většině zastřít mozky různými "životními pravdami", falešnými principy a nezpochybnitelnými dogmaty, aby nedokázali vnímat podstatu skutečné reality.

A aby lidé jen tak neprohlédli, vtlouká se jim od útlého věku do hlav, že v životě pro ně budou v životě platit tyto pevné a neměnné zákonitosti:

• Pro všechny platí stejná pravidla. Kdo je poruší, je zákonitě potrestán a ztrácí práva a výhody ostatních, kteří pravidla dodržují.
• Každý musí dodržovat platné zákony, řádně plnit své povinnosti a zadané úkoly; kdo tak nečiní, bude na rozdíl od těch zodpovědných postižen, či jakkoliv jinak znevýhodněn, například odepřením přístupu k různým příležitostem či jinak běžně dostupným možnostem uplatnění; ztrátou zaměstnání, sankcionován odebráním odměn, sníženým ohodnocením atd.
• Každý je zodpovědný jen sám za sebe a za své vlastní konání. V případě, že někdo se ocitne v nouzi nebo těžké životní situaci, musí se vyhrabat ze svých problémů sám. Nikdo druhý mu totiž není povinen pomáhat, a nikdo mu taky nepomůže, neboť všichni ostatní stejně tak hrají jen sami za sebe a starají se o svůj vlastní prospěch na úkor druhých. Všichni přece ví, že ti neúspěšní lůzři a socky si za své neúspěchy mohou sami.

V průběhu svého života dostanete spousty příležitostí zjistit, že tyto přísné zásady pro vás vesměs platí naprosto nekompromisně a bez výjimky, téměř jako životní úděl. Ano, pro vás ano. Časem však začínáte pozorovat, jak se kolem vás častěji a častěji objevují případy jedinců, určité sorty privilegovaných, pro něž tyto "zákonitosti" fungují trochu jinak:

• Pravidla sice platí pro všechny stejná, ale někdo si vždy dokáže vydobýt všemožné výjimky. Pokud pravidla poruší, nic se mu nestane; naopak, získává tím významnou výhodu před ostatními.
• Dodržovat zákony sice musí každý, ale jsou tací, kteří nemusí. Jakýkoliv případný trest za porušení povinností je nijak netrápí, protože oni mají své jisté a z případných potíží je vždy kdosi včas vytáhne. Jelikož jsou dobře zajištěni a díky rodinnému zázemí/kontaktům/známostem mají slušnou životní úroveň a žádná vážná finanční újma ani společenské problémy jim nehrozí. Spíše se však jakýmkoliv trestům dokáží předem vyhnout, neboť jakožto privilegovaným se silně rozvětveným okruhem vlivných známých na ně hrozby za případné neplnění povinností, pohrdání zákony, předpisy či porušování běžných norem vůbec nedosáhnou.
• Každý je sice zodpovědný jen sám za sebe a své vlastní konání, ale pokud má kdosi možnost využít svých protekčních kontaktů a bezpracně tak získat náskok před ostatními, tak proč by to neudělal, že? Každou příležitost je třeba využít a jen hlupák tak neučiní. Zároveň se však musí tvářit, že všeho dosáhl bez cizí pomoci, jen a jen vlastními silami. Ostatní ať si poradí sami a snaží se třeba až do krve. Vyvolená vrstva naopak považuje svá privilegia a umetání cestičky za naprostou samozřejmost, neboť je na ně zvyklá už odmala; proto se cítí pobouřeně, pokud na jejich nezasloužené výhody kdokoliv poukáže, nebo je rozporuje.

Kdo se tváří, že se s těmito zákonitostmi nikdy nesetkal, neví, co se děje denně u našich soudů, v útrobách úřadů, na nejvyšších vládnoucích místech, ve velkém byznysu a na úrovni nadnárodních mafií. Slováci říkají, že takový člověk neví, kde je sever, my bychom dodali, ani kde jsou Řeporyje. Média melou o paranoicích, kteří vykládají o jakési fiktivní vyvolené vrstvě mocných, kteří si mohou dělat co chtějí a neplatí pro ně žádné zákony. Všichni jsme si přece rovni a zákony platí pro všechny stejně! A melou až do chvíle, než zveřejní zprávu o omilostnění Bidenova syna. "191 sexuálních zločinů, 128 drogových zločinů a 140 finančních zločinů," hovoří svými slovy jeho odhalený notebook. No tak vidíte, že ty povídačky o zlodějích, pedofilních zvrhlících a feťácích mezi rodinnými příslušníky vládnoucí vrstvy jsou jen paranoidní konspirace! Biden tvrdí, že jeho synáček čelil "selektivnímu a nespravedlivému" vyšetřování za tyto "drobné prohřešky" jen proto, že byl prezidentův syn. A má pravdu. Žádný obyčejný člověk by nikdy nemohl být stíhán za tolik kriminálních deliktů, protože by mu tolik sviňáren, spáchaných za spousty let, nikdy beztrestně neprošlo.

A proč sem tahat Ameriku, když i u nás máme své "Huntery", kteří sem tam otráví řeku nebo nechají spadnout rozestavěný most na jedoucí vlak...? Z dob covidových rozkrádaček a rozdávání miliard za roušky, testy, vakcíny a dotace nemocnicím bychom se jich ani nedopočítali. Horentní odměna sekretářce (!) ředitele pražského magistrátu byla zase jen výjimka, která vyšla najevo jen nedopatřením.

Že naše společnost silně připomíná Orwellovu Farmu zvířat, kde jsou si někteří lidé rovnější než druzí, lze pozorovat dnes a denně. V každodenním shonu a ubíjejícím koloběhu povinností je ovšem málokdo schopen vnímat jisté zákonitosti procesů, které jej přitom denně ovlivňují a otravují jeho život.

Však si to zrekapitulujme: kdosi náhodou využil mezery v zákonech, aby okradl stát na daních z nafty o sto miliard;

• je to jen náhoda, která už se neopakuje
• že nás korporace okrádají o zisky z vody a náklady na údržbu nechávají na státu, je jen shoda okolností
• že platíme nejvyšší ceny energií, které sami vyrábíme, je výjimka
• že farmaceutické firmy mají rekordní zisky ze svých "léků" a "vakcín", nijak nesouvisí s tím, kolik lidí umírá na vedlejší účinky a jakou závislost na svých produktech u jejich uživatelů s podlomeným zdravím vyvolávají.

Díky tomu, že tyto kauzy jsou lidem podávány jako jednotlivé, nesouvisející případy, nikoli jako jeden systémový celek, málokdo si vše spojí do souvislostí a uvědomí, v jak zločinném světě tady žijeme.

"Dívejte se stanoveným směrem, ne kolem sebe! Zůstaňte v klidu, nic zvláštního se tady neděje, vše je, jak má být."

Některé lidi nepřesvědčí ani to, co denně pociťují a vidí na vlastní oči. "To přece nemůže být pravda, nelze vidět všechno tak černě, zase tak hrozné to přece nemůže být!" Tohle byla jen náhoda, toto zase výjimka a s tímhle to přece vůbec nesouvisí. Jen si nepřipustit, že na jisté úrovni se tyto "náhody" opakují až podezřele často a v úzkém okruhu trvají "výjimky" a privilegia trvají fakticky po celý život. Několika málo pochybujícím to začne vrtat hlavou, jednotlivosti pomalu zapadnou do sebe, až nakonec dojde k závěru, že nejde o žádné náhody a výjimky, ale o PRAVIDLO. Výjimka totiž nikdy pravidlo nepotvrzuje, jak často tvrdí přiblblá poučka, ale naopak vyvrací.

A co s tím? Spící ovce musí procitnout. Dokud se většina nechá utěšovat levnými slogany a pseudořešeními, bude tenhle cirkus pokračovat. Začněme se ptát. Přestaňme slepě věřit institucím, které se samy staly součástí problému. Je čas se přestat spoléhat na to, že nám někdo dá pravdu na talíři. Svět nepotřebuje další bečící ovce, ale vlky, kteří budou klást nepříjemné otázky. Tak co, jdete do toho?

Milena Doušková: Realita v rozkladu: Kdo nás vlastně chrání? Politikařina

Nesnažte se probudit tupou masu zombies

Lidé často nechápou, co se to v jejich životech děje, nedává jim to smysl, jsou zmateni z nelogičnosti některých procesů, náhlých zlomů, zmatků, příčiny událostí jsou jim nejasné. Smysl to začíná dávat až v jednotném celku a souvislostech, jenomže tak složitou cestu k pochopení spousta z nich není ochotná jít.

Zdá se, že agónie posledních měsíců a let nebere konce. Lidstvo se nachází ve stavu myšlenkové paralýzy a nevypadá to, že by se z ní mohlo někdy probudit. A proč taky, když je život v nevědomí tak sladký? Obluzenou většinu už stejně nikdo nezachrání, ta bude Systém bránit do sebezničení a do otroctví napochoduje zcela dobrovolně.

Až otupělé mase začnou stahovat oprátku kolem hlavy, ještě si za svou poslušnost a loajalitu vyžádá zvláštní privilegia:

"Upevněte mi tu smyčku pod krkem jemněji, ať mě moc neškrtí!"

Nesnažte se tyto poslušně kývající ovce vytrhnout z jejich tvrdého spánku; pokud se o to pokusíte, dostane se vám razantní reakce. Zapomeňte na snahy cokoli jim objasnit, vysvětlit a přesvědčovat je, nemá to žádný význam. Je to ztráta času a energie. Nejsou schopni chápat smysl slov, nevnímají, co se kolem nich děje; nedokáží si dávat věci do souvislostí, natož aby vytušili, k čemu to tady všechno směřuje. Proud informací je na ně příliš rychlý, aby si pamatovali, že zpráva, kterou slyšeli před týdnem, zásadně odporuje nové verzi, dnes vydávané za "nezpochybnitelnou pravdu".

Tváří se, že nevidí a neslyší, ani pokud jim předložíte fakta a důkazy. Rozpory, manipulace a lži, jež provázely zásadní události naší doby, natož celé vylhané lidské dějiny pro ně nejsou dost závažné, aby začali pochybovat. Vše raději zatlačí do hloubi mysli, aby se jim nemuseli zabývat. Nechtějí vědět nic ani o tom, co se týká jejich každodenního života. Nechtějí slyšet nic, co by narušovalo jejich idealizovaný pohled na svět. Žijí jen přítomností a budoucnost jich zajímá jen z hlediska vlastního prospěchu, kariérního postupu, plánování nejbližší dovolené u moře, hypotéky na nový barák a zvažování, jak protekčně protlačit vlastní dítě na správnou školu nebo jej po známosti umístit na dobré místečko u svého šéfa.

Doufat, že tato otupělá vrstva společnosti, programovaná už od dětství k nevědomosti, se konečně probudí ze sna a začne chápat, co se tady děje, jen co se jí předloží více přesvědčivých důkazů a lépe osvětlí všechny nejasnosti, nemá smysl. Pokud nic nepochopili (nebo nechtějí chápat) dodnes, nepochopí už nikdy nic. Nemarněte svůj čas a drahocennou energii přesvědčováním těchto stádových komparsistů. Jako byste neznali to přísloví o perlách a sviních. S vymletými mozky nic nepořídíte; naopak: vrhnou na vás a utlučou vás k smrti.

Je bezpodmínečně nutné, abychom se od těchto parazitů, vysávajících energii a cíleně potlačujících tvůrčí myšlení a touhu po poznání, zcela odstřihli a přestali jim dávat sebemenší prostor. Nemyslím jen hašteření na internetových "diskusních fórech", ty jsou pomíjivé a za pár let budou smazané, ale v běžném životě. I tak mají všude jinde prostoru ke svým provokacím až moc. Čím více jim budeme dopřávat sluchu a pocitu výlučnosti držitelů jediné možné pravdy, tím více si budou dovolovat. A nehleďte už na jakési "neblahé důsledky", které vám může nedej bože přinést, když jim vpálíte pravdu do očí. Ano, určitě to pro vás bude mít jisté důsledky. Najisto přijdete o spoustu falešných "přátel" a po jistou dobu se můžete cítit jako sami vojáci v poli. Ale ve skutečnosti se jenom pročistí vzduch a vám se bude lépe dýchat.

Naopak je třeba vyburcovat z dočasného spánku všechny, kdo vědí, nebo aspoň tuší, ale mlčí. Ty, v jejichž duších ještě neumřela původní touha po poznání, kterou v průběhu života zahubila školská drezůra a každodenní ubíjející rutina. Ty, kteří podvědomě cítí, že s tímto světem není něco v pořádku, ale bojí se to dát najevo, aby nesklidili posměch. Nemají odvahu projevit vlastní postoj a vybočit z řady, protože špatná zkušenost jim velí, že pokud se o to pokusí, kdosi to použije proti nim. Snaží se jen potichu a nesměle dávat najevo svůj neblahý pocit, že lidská civilizace dlouhodobě pochoduje v podezřele jednotném rytmu jako ovce do vlastního zotročení.

Probouzet ostatní není snadné. Pokoušejí se o to odhodlaní jednotlivci, které nezastaví ani nepřízeň okolí, odpor okolí i nezájem zmanipulované většiny. Tito stateční lidé si musí vytrpět spoustu ústrků a osobních útoků. Je to běh na dlouhou trať, trvá to nekonečně dlouho a ne každý snese opakované direkty Systému. Pokud víte, že ihned poté, co se vám podaří vstát ze země, vás Systém opakovaně tvrdě povalí na zem, velmi brzy ztrácíte odolnost a chuť podstupovat to samé pořád dokola. Nemálo lidí se po těchto krušných zkušenostech vzdá, a nelze jim to vyčítat. Zvlášť když vaše zaujetí pro věc dokonce ohrožuje vaši rodinu i blízké okolí.

Kolik svědectví o zlu, podvodech, zločinech, každodenním okrádání obyčejných lidí a postupném globálním zotročování bývá takto každý den na tomto světě umlčeno?

Spoustu lidí protireakce Systému a jím zfanatizovaného davu na dlouho znechutí a své vnitřní pocity v sobě raději nechává na dlouhý čas usnout. Tolik umlčených duší ale tato planeta nemůže snášet donekonečna. S přibývajícími zkušenostmi a tím, jak vám čas dává za pravdu, dojdou i ti největší spáči dříve nebo později k rozhodnutí, že ustupování strůjcům naší genocidy a jejich najatým dementům a ignorantům už bylo dost. Současný svět se už dostal do bodu, z něhož není úniku.

Dnes už věci zašly příliš daleko.

Spáče je třeba probudit. Už je čas. Le dormeur doit se reveiller.

Beze změny v nás něco spí a málokdy se probudí. Spáč se musí probudit.

Frank Herbert

Zdroj