Jen ztracená bitva

Ladislav Pokorný

Naše demokracie zaznamenala další prohru, když poslanci vládní koalice nezvolili místopředsedou Sněmovny Víta Rakušana. Opět nám tím ukázali, jak to myslí s demokracií, a opět nedomysleli, že největší radost vypukne v Kremlu.

A nedosti na tom. Stejně tak již při předchozí volbě neuspěla pirátka Olga Richterová, jejíž zápal pro demokracii a hájení všeho správného sledoval český národ vždy s obdivem a se zatajeným dechem.

Mezi oběti nastoleného východního směřování okořeněného bezbřehým populismem se pak po pátku opakovaně zařadil i poslanec ODS Pavel Žáček, kterého poslanci Babišovy vládní koalice ponížili tím, že jej už podruhé nezvolili předsedou komise pro kontrolu GIBS a v listopadu ani předsedou bezpečnostního výboru.

Že tím utrpěla důvěra našeho lidu v demokracii, snad netřeba ani zdůrazňovat. A není nijak překvapivé, že si současná koalice vybíjí svoji frustraci ze zjištění, že není schopna smysluplně vládnout, protože nikdo z ministrů nic neumí a celou vládu stmeluje jen snaha vyhnout se trestnímu stíhání toho či onoho představitele vládní koalice, primitivní mstou na politicích bývalé vládní koalice, kteří svou předchozí čtyřletou činností jasně deklarovali a prosazovali evropské hodnoty, vládli ve prospěch občanů, mnohdy i těch českých, pevně zasadili naši zemi mezi civilizované národy, a vůbec nasadili laťku kvality vládnutí tak vysoko, kam Babiš s Okamurou a Macinkou nemohou dohlédnout, ani kdyby všichni poslanci současné vládní koalice udělali živou pyramidu s Babišem na vrcholu.

Stačí jen připomenout právě u Víta Rakušana

• boj proti dezinformacím a ruským hybridním hrozbám,
• zřízení sekce KRIT na jeho ministerstvu,
• pěkný počin s Putinem v pytli na mrtvoly,
• záslužnou činnost plukovníka Foltýna při potírání dezolátů a sviní,
• poutavá a srozumitelná doporučení Ministerstva vnitra, koho a za co nahlásit úřadům,
• jeho tolik úspěšné a převýchovné výjezdy mezi dezoláty či
• preventivní vypínání webů naší liberální demokracii nepřátelských a škodlivých,

abychom si plně uvědomili, jak zlé a pomstychtivé bylo ze strany vládní koalice jeho páteční nezvolení místopředsedou Sněmovny naší republiky, které tak oddaně sloužil nehledě na funkce, ale respektuje především principy.

Politickou vstřícnost a respektování zásad slušného chování však od Babišovy a Okamurovy partičky neočekávali ani dnešní mučedníci liberální demokracie. Již před sestavením nové vlády jasně deklarovali, že půjde o vládu proruskou, populistickou, nekompetentní a národu a vlasti škodlivou. A právě skandálním nezvolením Víta Rakušana a dalších liberálně demokratických politiků do zasloužených funkcí nová vládní koalice tyto jejich obavy brutálně potvrdila.

Snad nejlépe vše lakonicky shrnul sám Vít Rakušan:
„V politice nemá jít o funkce, ale o principy. Jedním z nich je spravedlivé zastoupení stran ve vedení Sněmovny. Že mě poslanci koalice jakožto představitele třetího nejsilnějšího sněmovního klubu nezvolili, není překvapivé. Tahle volba je ale demaskovala, je to jejich prohra, ne moje: Teď už Andrej Babiš a jeho koalice nemohou dál předstírat, že respektují vůli voličů a demokratické zvyklosti.“

Zlé jazyky by mohly namítnout, že podobně se v dobách vlády Petra Fialy zachovala tehdejší vládní koalice k Radku Vondráčkovi z hnutí ANO, kterého odmítla zvolit a který musel být nahrazen Karlem Havlíčkem, či k Tomiu Okamurovi, jenž rovněž v té době nebyl zvolen do vedení Sněmovny.

To však byla zcela odlišná situace, zvláště v případě Okamury, koalice SPOLU a Pirátů a STAN už tehdy jasnozřivě rozeznala, že Okamura je

• proruský
• komunistický
• fašista,
• populista,
• rasista a
• nacista

(kterého až v dnešní době překonala další hvězda současné vládní koalice Filip Turek), a bylo tedy jen v souladu s liberálně demokratickými hodnotami, aby ve vedení Sněmovny takový člověk neseděl. Že se to v současné době zvrtlo, je samozřejmě chybou voličů a pro naši dobu velikým vykřičníkem.

Liberální demokracie u nás tedy v pátek zaplakala. Vít Rakušan má hlubokou pravdu, když konstatoval, že prohrál Andrej Babiš a jeho koalice. My však musíme dodat, že spolu s ním prohrála i naše liberální demokracie, prohrál náš lid a prohráli jsme my všichni.

Kreml ponížení našich skutečných demokratických politiků teď jistě mohutně slaví. Doufejme, že jde jen o ztracenou bitvu a ve válce o liberální demokracii a o hodnoty, která nás v následujících letech čeká, se nakonec dočkáme konečného vítězství.