Český lev

Jan Keller

Vláda schválila nové logo, které budou od nynějška závazně používat více než tři desítky státních organizací a úřadů. Ministři ocenili, že Česko dostává za pouhé tři miliony zcela novou tvář, získává jednotnou identitu a konečně bude působit doma i v cizině čitelným dojmem.

Zvláštní důraz je kladen na pronikavě moderní pojetí loga. Lev s vyplazeným jazykem působí skutečně majestátně a leccos vypovídá o stavu země. Jeho podobu můžeme třeba porovnávat s malým českým znakem, bílý lev v červeném poli je však mnohem rozšířenější exemplář a může vyvolávat i docela jiné asociace.

Takto například vypadal náš lev na vlajce řezníků a uzenářů v Horažďovicích, jejichž společenství si dokázalo zajišťovat identitu a působit čitelným moderním dojmem už někdy od druhé poloviny 16. století.

Bílý lev v červeném poli začal doprovázet naše řezníky ještě o několik století dříve. Když byla na počátku 14. století Praha obsazena žoldnéři z Korutan, čeští páni a měšťané sympatizující s Janem Lucemburským se jim nedokázali postavit. Situaci zachránil cech řeznický vyzbrojený širočinami. Byla to vlastně forma tehdejší domobrany, která povstala proti profesionálním vojákům, část z nich pobila a otevřela městskou bránu manželovi Elišky Přemyslovny. Za tento chrabrý čin udělil Jan Lucemburský řezníkům roku 1310 jako cechovní znak červený prapor s bílým lvem. Hrdinský čin středověké formy domobrany bude tedy nyní oceněn i našimi úřady a jeho symbol nás může inspirovat při pohledu na každé úřední lejstro.

Nově vzniklé logo se ovšem od své předlohy liší minimálně ve třech ohledech, a právě zde vyniká jeho modernost. Náš úřední lev postrádá sekyru. Může v tom být skryt hluboký význam, odborníci na heraldiku mají na výběr mezi různými interpretacemi. Vyobrazení může znamenat, že český stát je neozbrojen, protože své sklady zbraní vyprázdnil v rámci charitativních akcí ve prospěch přítele nejvěrnějšího, se kterým už tentokrát opravdu budeme spojeni na věčné časy. V hlubší rovině může jít o symbol toho, že jsme odhodláni opatřit si vbrzku nové a mocné zbraně, tentokrát na sekyru. Příslušná ministryně učinila v této věci řadu energických kroků, které budou ještě dlouho splácet naši potomci.

Je zde i další rozdíl. Na rozdíl od řeznického lva má náš úřední lev svůj ocas zakončen ve tvaru srdíčka. To dodává divoké šelmě roztomilý nádech hravosti. V kontrastu s vyplazeným jazykem a vypouleným okem působí ocasní srdíčko vyloženě uklidňujícím dojmem. Každý občan stojící před úřadem bude ovšem v hluboké nejistotě, kterou ze svých tváří mu stát ukáže. V symbolické rovině je to geniální, jestliže víme, že právě schopnost dávkovat druhým nejistotu patří k hlavním znakům moci.

Třetí nápadná odlišnost spočívá v tom, že náš úřední lev je na rozdíl od toho řeznického výrazně hubenější. Nemá tak bujnou hřívu ani zdaleka tak chlupaté končetiny. Také zde je možný dvojí výklad. Autor tím chtěl možná znázornit štíhlost naší státní správy a její příslovečnou dynamičnost. Hloubavější pozorovatel si může položit otázku, z čeho vlastně ten náš český lev tak šíleně vypelichal. Ale dopady působení současné vlády nejsou předmětem tohoto krátkého komentáře.

Uklidňující ovšem rozhodně je, že každý ze tří rozdílů, jimiž se náš moderní úřední lev liší od toho středověkého, stál daňového poplatníka jenom milion korun.