Brilantní analýza nespokojené společnosti

redakce

Do rádia Jerevan přišel dotaz od pana H. z Vysočiny, ve kterém se ptá, proč lidé někdy vypadají nespokojeně.
Rádio pečlivě analyzovalo skupinu A i B a navrhlo první krok k řešení.

Analýza rádia, se kterou souhlasí 97 % jeho politologů, je ohňostrojem promyšlených argumentů s nádechem dokonalosti, které vysvětlují pocity různých skupin ve společnosti.

Skupina A

Možná jsou nespokojeni, protože jim zavřeli živnosti a jejich dětem školy, zatímco odborníci tváří v tvář smrtícímu viru v klidu sledovali fotbalový zápas, aby nakonec zjistili, kolik na tom odborníci vydělali a že to celé bylo vlastně neuvěřitelné.

Nebo jsou možná nespokojeni, protože jim média neúnavně lžou téměř o všem. Musí poslouchat každodenní pohádky o blížícím se vítězství na východní frontě nebo jsou nuceni nevěřit vlastním očím a uším, které jim jasně říkají, že nejmocnější zemi světa řídil, tedy neřídil, senilní muž.

Asi jim také nepřidá, že kdyby náhodou nechtěli věřit tvrzení, že válka je mír a že hnát neznámé lidi na smrt je vrcholem morálky, může to pro ně mít neblahé následky.

Možná jsou nespokojeni, protože musí nedobrovolně platit ze své kapsy média, která si nedokáží přečíst ani jednu zprávu v amerických novinách, ze které bylo naprosto zřejmé, kdo asi vyhraje americké volby.

Určitě jim vadí, že jsou označováni za různé „foby”, protože zastávají postoje, které ještě před dvaceti lety byly považovány za zcela „normální”: třeba že muži nemají co dělat na dámských záchodech, že by děti neměly být doživotně mrzačeny skalpelem a nevratnou hormonální terapií nebo že imigrace lidí s nekompatibilní kulturou je problém.

Nepotěší je, že na těch mrchách zelených jsou stále větší částky jen proto, že se malá skupina fanatiků rozhodla popírat základní fyzikální zákony.

Vrcholným bodem je potom fakt, že jsou nuceni s vážnou tváří poslouchat, že na obranu demokracie je možné zrušit volby, neboť oni nejsou schopni rozpoznat, co sami chtějí. Tvrzení, že za to může neúspěšná oficiální propaganda, je neuklidní.

Skupina B

Možná jsou nespokojeni, protože uvěřili, že miliony let existující klimatický systém se dá popsat rovnicí ve tvaru „CO2 krát X = Teplota”, a protože nechápou, jak si někdo jiný může myslet, že tato jednoduchá rovnice neplatí, a proto se vzpírá vrátit se do středověku.

Nebo jsou nespokojení, že lidé, se kterými musí žít v jedné zemi, jsou ti různí „fobové”, a vadí jim, že s nimi nikdo nezatočí.

Rozhodně jim nepřidá přesvědčení, že každý druhý politik je podle médií téměř fašista.

Mohou být nespojení, protože jim na jejich vysoké škole řekli, že skládání opsaných textů z Wikipedie do barevné prezentace je „to vzdělání”, aby pak zjistili, že v reálném životě je třeba něco jiného.

Může je zneklidňovat jejich hluboce zakořeněná víra, že „právo” znamená povinnost někoho druhého jim něco dát, třeba levné bydlení, a že ti druzí už docházejí, a proto se svého práva nemohou domoci.

Nebo jsou prostě jen nespokojení, že je rádio Jerevan označilo jako skupinu „B”, a ptají se, proč jsou oni to „béčko”?

Dovětek

Pro pořádek uvádí rádio Jerevan, že 3 % jeho politologů tvrdí, že to je úplný nesmysl a že se všichni těší, až doženou Německo.

Co s tím?

Jakýsi návod na první krok napsal v roce 1927 muž, který se narodil českým rodičům. Stručně řečeno by se dal shrnout do jedné věty:

Nechte je alespoň svobodně vyřvat!

On to tedy napsal elegantněji. Jmenoval se Louis Brandeis, byl to soudce a do rozsudku napsal:

Zakladatelé USA věřili, že svoboda je klíčem ke štěstí a že odvaha je tajemstvím svobody. Věřili,

• že možnost svobodně myslet a říkat, co si člověk myslí, jsou nezbytné podmínky pro šíření politické pravdy;
• že bez svobody projevu a shromažďování bude diskuze zbytečná;
• že diskuze obvykle přináší adekvátní ochranu proti šíření škodlivých teorií;
• že největší hrozbou pro svobodu jsou lhostejní lidé;
• že veřejná diskuze je politickou povinností a
• že všechno toto musí být základním principem americké vlády.

Byli si velmi dobře vědomi všech rizik, které hrozí institucím vytvořeným lidmi. Ale věděli,

• že pořádek nemůže být založen jen na strachu z trestu za jeho porušení;
• že je hazardem odrazovat od vlastních myšlenek;
• že strach plodí represi a že represe plodí nenávist;
• že nenávist ohrožuje stabilní vládu;
• že cesta do bezpečí je v možnosti svobodně diskutovat o domnělých křivdách a navrhovaných řešeních a
• že vhodnou nápravou zlých rad jsou ty dobré.

Napsal soudce Nejvyššího soudu Louis Brandeis v roce 1927.