 |
| Pokrokový euroobčan |
Nevím, kolikátou generaci už při uspávání provázejí pohádky Karla Jaromíra Erbena. Otázkou však je, jestli není načase být s jejich čtením a opěvováním o dost opatrnější.
Pohádka je žánrem zdánlivě neškodným. Dobro zvítězí, zlo je potrestáno, na konci je zpravidla nějaký ten sňatek s princeznou. Doba, ve které žil Karel Jaromír Erben, byla konzervativnější než současnost, takže by bylo asi trochu absurdní mu vyčítat, že v jeho pohádkách chybí diverzita a kdesi na konci je vždy sňatek muže se ženou, jako by jiné možnosti soužití neexistovaly. Starosvětské rozdělení mužských a ženských rolí už ale určité kritice podrobit můžeme.
V dnešním článku se chci ale věnovat extrémně povrchnímu pohledu, kterému jsou ženy v Erbenových pohádkách vystavovány.
V dnešním článku se chci ale věnovat extrémně povrchnímu pohledu, kterému jsou ženy v Erbenových pohádkách vystavovány.
K následující úvaze mě přiměl zážitek, který jsem měl při návštěvě u své vzdálené sestřenice. Když četla Erbenovu pohádku svému tříletému synovi, šokoval mě povrchní a sexistický popis jedné z princezen. Ani jsem nečekal, až sestřenice pohádku dočte, knihu jsem jí odebral a přislíbil, že jí dodám knížku, kterou před časem vydala jedna moje bývalá kolegyně z neziskové organizace. Ta napsala pohádky, které zastupují naši společnost v celé její rozmanitosti. Hlavní postavy disponují i jinými vlastnostmi, než je krása či fyzická zdatnost. Před vlastním prospěchem upřednostňují ochranu planety a celkově zodpovědné a humanistické chování, což Erben obvykle odbude jen jednou větou ve stylu, že novopečený král vládne tak, že se lidé mají dobře.
Nyní se podíváme, čeho si na princeznách či jiných dívkách ve svých pohádkách Karel Jaromír Erben cení. Jestli čekáte, že to bude jejich inteligence, emancipovanost, morální zásady, sečtělost, pozitivní vztah k různým kulturám, pracovní úspěchy či snaha prosadit se v aktivitách za správné věci, jste na omylu. Tady je pár ukázek:
Královic si vybírá svou vyvolenou. Jedna je samozřejmě krásnější než druhá, ale i to je onomu pánovi tvorstva málo. Jedna z nich je totiž úplně nejkrásnější. Jak správně tušíte, to královicovi bohatě stačí k tomu, aby chtěl výhradně ji a žádnou jinou.
Vyskočila první panna, která byla krásná. S tím se ale autor nespokojil, takže byla rovnou celá NAHÁ. Druhá byla ještě krásnější. Asi nemusím připomínat, že tu třetí, která byla samozřejmě ze všech nejkrásnější, už si náš hrdina utéci nenechal a po zbytek pohádky se honil hlavně za ní.
Jak poznáme zápornou postavu, která odstranila jeho nevěstu a dosadila se na její místo? No jistě, je přece starší, vrásčitá a dle autorova popisu doslova šeredná. A druhý den ještě šerednější (všechny ostatní ženy na světě podle autora zřejmě každým dnem mládnou). Samotnému mladému králi je celkem jedno, co se kolem něho děje za čachry, veškeré své konání směřuje jen k tomu, aby jeho žena byla zase krásná…
Erben ve svém sexistickém vidění světa není sám. Zdatně mu v tom sekunduje i ilustrátorka Helena Zmatlíková. Takto si představuje ideální nevěstu pro krále. Ano, takto smýšlí ilustrátorka, která vytvořila obrázek do desítek či stovek dětských knížek.
Zalíbila se mu jedna panna. Byla hezká, což mu opět bohatě stačilo k tomu, aby věděl, že ji chce mít doma. A tak, když se šla zase koupat, skočil na ni a odnesl si ji domů. Zde už se Erben skutečně dostává kamsi na hranu únosu a znásilnění. Pro jeho pohádky to ale není nic, nad čím by se čtenář měl jakkoliv pozastavovat.
Co nejhoršího by se mohlo mladému králi stát? No přece to, že by se na jejím vzhledu podepsala práce a ona přestala být hezká. Opravdu skvělý příklad přístupu pro dlouhodobé partnerské soužití.
A ještě jedna lahůdka na závěr. Erben nám představuje mladou královnu. A moc se s tím nezdržuje. K tomu, aby si k ní čtenář získal sympatie, má být zcela dostačující, když ji popíše jako krásnou. O žádných dalších jejích vlastnostech se nic nedozvíme a po celou pohádku pak tato královna vystupuje automaticky jako kladná postava.
Jestliže vývoj a hodnoty našich dětí utvářejí takové knihy, nemůžeme se divit, že eticky, morálně a hodnotově zaostáváme za vyspělým světem. Zatímco jinde se kráčí kupředu, my si v našem zahnívajícím rybníčku stále budeme číst pohádky, kde je jedinou kvalifikací ženy krása. Pokud budeme pokračovat v setrvávání přízně vůči autorům, jejichž knihy měly už dávno opustit police knihoven (čímž nijak nezpochybňuji jejich zásluhy), nemůžeme se divit, že za vyspělými společnostmi zaostáváme stále více. Pojďme se osvobodit od „obrozeneckého“ marastu a předložme dětem lepší knihy. Takové, které reflektují současný moderní svět.
Odkazy:
Našel jsem zajímavou středoškolskou práci, která se pohledem Karla Jaromíra Erbena na ženu rozsáhle zabývá.
Stručnější článek o postavení ženy v básnické sbírce Kytice
Karel Jaromír Erben sbíral a vydával lidové pověsti a pohádky
Více o životě Karla Jaromíra Erbena a jeho temných básních a životě
Karla Erbena nelze redukovat jen na autora Kytice
Žádné komentáře:
Okomentovat
Email mě upozorní na Váš komentář. Díky za trpělivost.
Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.