 |
| Starý Kocour |
Úhel pohledu
Ozvali se ti, kteří sledovali vývoj v bývalém Sovětském svazu a posléze v RF a na Ukrajině delší dobu a ještě nezapomněli, co se tam vlastně událo. A přesto, že vyhlašují (včetně mě), že "Válka je vůl!" vidí, trochu jiný obraz toho všeho. Daleko plastičtější, ale pravdivější. Uvědomí si si, jak snadno Rusko obsadilo Krym. A proč to šlo tak snadno. Vzpomenou si na referendum, které, i kdyby bylo zfalšované z poloviny, pořád bude dosvědčovat vůli většiny Krymčanů stát se raději Rusy než zůstat "Ukrajinci" a zapomenout na svouji národnost, řeč, kulturu.
A nejen to. Proběhl takzvaný Majdan, krvavé nepokoje v Kyjevě, v Oděse i jinde vyvolané pocitem Ukrajinských nacionalistů, že mají absolutní podporu Západu a že Západ splní své sliby a Ukrajinu ihned přijme do EU i NATO. Nestalo se tak, Západ couvl.
V Lugansku a na Donbase, v oblastech, které měly mít podle smluv Minsk a Minsk II vznikl ozbrojený odpor ruského obyvatelstva, který potlačovaly ukrajinské národnostní milice - prakticky tam vypukla vleklá lokální válka se spoustou mrtvých. Civilní obyvatelstvo je tam už osm let zasypáváno dělostřeleckými granáty. Na podporu tamních Luganských a Donbaských milicí se tam rozhodlo Rusko poslat dobrovolníky tzv. "zelené mužíky", kteří ovšem bojovali jen za sebe a za nikým neuznané republiky Donbas a Lugansk. Protože to byli žoldnéři ("najomniki"), žold jim vyplácela pravděpodobně RF.
Jak začala válka
Začátek války nebyl pro Rusko zrovna slavný. Při pokusu obsadit Kyjev pomocí branců, kteří byli poblíž na cvičení a pod vedením generálů, kteří byli už tak tlustí, že by se nevsoukali do tanku a hlavně byli zvyklí bojovat minulé války od svého psacího stolu v luxusní kanceláři to byla porážka Ruska na hlavu. Ukázalo se, že ruská armáda není schopna se starat pořádně o logistiku, nemá schopnou rozvědku a nezná taktiku. Ukrajinci je odstřelovali jak špejle na střelnici. Museli to vzdát. Putin se ale aspoň zbavil neschopných generálů tím, že je poslal do přední linie - a tam většinou padli.
Pak začalo Rusko obsazovat už podstatná území Ukrajiny. Zpočátku poměrně snadno, ukrajinští vojáci neměli valnou výzbroj a nebyli zkušení, později s obtížemi a současně se fronta vlastně zastavila. Ukrajina už mobilizovala do armády všechny dostupné muže, kteří neutekli ze země nebo nepadli, část mužů dokonce poslala na doškolení do zahraničí. Nejen specialisty na nové zbraně, ale i obyčejné motostřelce. Na frontu se posílají spousty zbraní, které Ukrajina pomocí presidenta, bývalého herce Zelenského vyžebrala na zemích Západu, hlavně USA. Najala i žoldáky z celého světa, (najomniki) za peníze, které ji Západ půjčil. Ti jsou pochopitelně lepší bojovníci než soustružníci nebo traktoristé, narychlo povolaní do armády Zelenským.
Tady udělalo Rusko druhou velkou chybu. Místo aby rychle obsadili území, o které měli zájem tak postupovali docela loudavě, pokoušeli se o mírová jednání - a Ukrajina mezitím dostávala další a další moderní zbraně ze Západu, finanční podporu a taky podporu ideologickou. Provedla dvě mobilizace a dosti přečíslila ruskou armádu jak v počtech, tak v technice.
Ostatně proto v Rusku není možná demokracie západního typu. Je tam příliš mnoho "vzdálených gubernií" které "trpí pod knutou Moskvy" a mají odstředivé tendence, aniž si uvědomují, že by se v případě vystoupení z Federace stali snadnou kořistí buď USA, Západu nebo Číny a o nějaké "samostatnosti" by mohli už jen navždy snít. Západu jde jenom o přírodní bohatství, většinou pod zemí nebo o zemi jako takovou. Obyvatelstvo je pro ně nanejvýš levnou pracovní silou.
Současný stav
Tento způsob války vedou obě strany. Takže civilní obyvatelstvo, pokud nedokázalo včas utéct z míst bojů - fronty, přežívá v zoufalých podmínkách ve sklepích a je masakrováno, kdykoliv se pokusí vystrčit hlavy, což občas udělat musí, aby si opatřilo nějakou vodu a potravu. Voda, plyn a elektřina fungují až se fronta pohne na některou stranu. Zdá se, že se o civily více stará Rusko, což je pochopitelné, protože na dobytých územích hodlá po válce setrvat a potřebuje mít obyvatelstvo raději na své straně. Ukrajina asi s definitivní výhrou nepočítá, takže obyvatelstvo používá raději jako živé štíty.
Obě strany používají sobě nakloněnou část obyvatelstva jako své špiony, protože mobilní síť kupodivu ještě funguje a koordináty pro bombardování zápolí jsou "špioni" přes mobilní sítě schopni dodávat. Na ruské části území, dokonce i v hlubokém týlu fungují záškodnické skupiny, pro které asi není neřešitelný problém si přes linii fronty přepravit destrukční materiál. Někdy se sabotážní akce povede, někdy ne příliš pro malou zkušenost najatých diverzantů. Rusko posiluje protiteroristické složky. Častěji jsou odhalováni diverzanti na docela vysokých postech na ruské straně (ponechání ukrajinských činovníků ve funkcích) nebo jejich odhalování na ukrajinské straně je lépe utajeno.
Nejznámější akce jsou třeba vražda novinářky Darji Duginy (což byl patrně omyl, autem měl původně jet ideolog Dugin osobně) nebo exploze na Krymském mostě. Jak se to nemalé množství trhaviny (několik tun) dostalo do nákladního automobilu, který na mostě vybuchl se zjistilo, kdo nálož dálkově odpálil ne. Ale představa, že si to udělali Rusové sami, aby měli záminku bombardovat energetická a opravárenská centra vojenské techniky na celé Ukrajině je poněkud přitažená za vlasy Tedy - hodně přitažená.
Informační válka
Nejkrutější bitva ale probíhá na poli informačním. Obě strany se obviňují z porušování ženevských konvencí, z válečných zločinů, ze zločinů proti lidskosti atd. Rusové tvrdí, že mladí Ukrajinci na frontě dostávají drogy a pak bojují bez ohledu na zranění, které ani nevnímají. Zajatci se sice vzdávají, ale žádají po ruské straně aspoň náhradní drogy.
Podle záznamů z mobilních telefonů, které se nalézají na bojišti po mrtvých, zraněných nebo zajatých vojácích zase svědčí o tom, že žoldnéři z cizích zemi považují tuhle válku za skvělé safari, kdy lovnou zvěří jsou Rusové - ať už vojáci nebo civilisté. Rusové jsou zase obviňováni ze znásilňování civilního obyvatelstva a aby jim to lépe šlo, dostávají dávky Viagry. Znásilňovat staré Ukrajinky by bez Viagry šlo jen těžko, že?
Nejraději sleduji blogy a weby obou stran, které se zabývají "fake news" té druhé strany. Ruská propaganda je v tomhle ohledu přesvědčivější - dají si tu práci a vyhledávají třeba původní záběry, které jsou z jiných zemí a jiné doby - a celkem úspěšně. Ukrajinská strana spoléhá spíše na výpovědi svědků, kteří děj "fake" zprávy viděli a říkají, že to bylo jinak. Trochu problém je, že to často bývají stejní lidé. Nebo z ruské TV zprávy vtrhnou jednu, dvě věty a dají je dohromady, takže získají úplně jiný význam.
Nejnepříjemnější jsou pro mě zprávy české. Nevím jak v TV, sleduji ji jenom když jdu pro něco do kuchyně. Ale zprávy na netu jsou dokonale tendenční. Píše se tam jenom to, co se hodí, zdroje se neuvádějí takže profesionální zpráva je vlastně jakýsi kompilát, který vždy dopadne podle přání autora nebo zadavatele naší propagandy, Zpráva se sestává nikoliv z faktů, ale z citací, co k tomu řekl ten nebo onen známý: Politik, komentátor, odborník, analytik, sportovec, herec, novinář, předseda sdružení...
(nehodící se škrkněte)
A číst komentáře - tak na to musí mít člověk žaludek. Na některých webech se číst nedají vůbec, jsou to jen výkřiky, diskutéři si vzájemně nadávají nebo se posílají omývat přirození vlažnou vodou (Příšerně vtipné, když to čtete po padesáté) nebo sáhodlouhé diskuzní příspěvky, které když dočtete, máte chuť číst znova. abyste zjistili, co tím chtěl autor vlastně říct. Ale často ani druhé čtení nepomůže. Říkám tomu ohňostroj moudrosti. Stránka nebo dvě zaplněné písmenky, která nemají žádnou informační hodnotu. Písmenkový průjem. Ještě horší je, když chce být autor originální a píše bez diakritiky nebo úmyslně foneticky, nějakým svým jazykem. Už nějakou dobu tyhle výplody vynechávám. Autor se o tom nedozví, takže se neurazí a já získám pár minut volného času, který mohu využít třeba k civění do blba.
Čí je to válka
SSSR se rozpadl a vznikl útvar daleko slabší, Ruská federace. Po několika neúspěších se tedy Spojené státy rozhodly že si upevní pozici světového lídra jak politicky, tak ekonomicky a ze světa bipolárního udělají svět unipolární. Použijí k tomu Ukrajinu, zemi zmítající se mezi několika vlivnými oligarchy, národnostními spory a marně doufající, že jim "někdo" pomůže získat stabilitu.
Po několika slibech vojenské a hospodářské pomoci od USA a EU si Ukrajina, nyní po převratu už vedené prozápadním presidentem Zelenským dala říct. odmítla veškeré smlouvy s Ruskem a zahájila ofenzivu proti Lugansku a Doněcku. Verbálně vyhrožovala dobytím Krymu, zničením krymského mostu atd. Rusko muselo něco udělat, protože bylo jasné, že proti spojeným silám Západu se neudrží. Proto zahájilo bližší rozhovory s Čínou která do té doby nebyla mezi jeho přáteli, spíše naopak. Byly tak územní spory na východě, nějako vzájemné nároky atd.
Čína byla pro USA druhou překážkou v nastolení světovlády. Ale Spojené státy doufaly, že se podaří zdolat obě potenciální velmoci. Pochopitelně postupně. Ale nastalo sblížení ČLR a RF, protože si obě země uvědomily, že USA je opravdu silný soupeř, zvláště pak, když se do boje na straně USA zapojí i Velká Británie a EU. K rusko-čínskému spolku se připojila i Indie a arabské země a vznikl tak nový mocenský blok. A svět se tak stává opět bipolárním nebo, chcete-li, multipolárním.
Ukrajina, která měla být nárazníkem Ruska proti Západu je teď nepříjemně žhavým kolíkem, který je třeba někam zastrčit. A Taiwan se na svou roli spouštěče války teprve chystá.
Momentální stav
Momentální stav ideologické války je ten, že obě strany sporu se vzájemně podezřívají ze snahy odstřelit hráz Kachovské hydroelektrárny a zatopit Cherson a okolí a na druhé straně z použití "špinavé bomby" na Ukrajině, kterou by na svém území odpálila Ukrajina, aby z toho obvinila Rusko a donutila tak NATO, aby se přímo zapojilo do války proti Rusku. Což by ovšem znamenalo válku jadernou a světovou. Což se snad nestane, protože vojáci USA (a nakonec i Západní Evropy) mají poměrně přesnou představu, co by tato válka znamenala pro celou planetu.
Přesně tak, jak se o tom uvažovalo před více než padesáti lety. Země je jenom jedna a nedá se z ní nějak rozumně "vystoupit". Byl by to konec lidské civilizace na dlouhou dobu, možná navždy. Nebylo by vítězů, jen poražení. Takže atomová válka je jenom prostředek k odstrašení a nehodí se pro praktické upotřebení. Vlastně jen kvůli tomu je na světě, kromě omezených lokálních střetů, mír.
A co bude dál?
Co bude dál se uvidí. V EU i USA je obyvatelstvo nespokojeno s vlastními vládami, vlivem nedostatku ruského plynu a jiných surovin, které přestalo Rusko dodávat vzhledem k uvaleným sankcím už teď působí pokles životní úrovně. Západ sankce a odstřelení Nord Streanu I. a II. přehnal a způsobil si rozkolísání trhů. RF se přeorientovala na východ a nedostatky jakž takž zvládá. Pilně vyrábí křídlaté rakety dlouhého doletu a kupuje levné sebevražedné drony Geraň 2, kterými dokáže paralyzovat elektrifikačni soustavu Ukrajiny. Zatím to udělala jen částečně, úplnou paralýzu si nechává "na potom". Možná, až přijde letos odložená "rasputica".
Ale havrani letos přiletěli dříve a mají většinou dobré instinkty, jinak by vyhynuli.
Vystavil Starý kocour dne 25.10.22
Kniha je fajn. četl jsem ji jako mladík. Podle slovníku to je blátivý, neprůchodný terén téměř výhradní pro Ukrajinu na jaře a podzim. Což je to samé jako bezcestí.
OdpovědětVymazat