Švejkovství je toxické, soudruzi

Štěpán Cháb

Kam ti lidé na ty výrazy chodí. Na otázky ministerská divoká Jana odpověděla, že blbečkům není třeba odpovídat. Vládní cenzor tytéž lidi označil za svině a zombíky, nově pak za patologickou sedlinu. A já si tak řekl – to musí být mozkovny. V těch musí kolovat neuronů. Jeden za druhým. A jeden za druhým. Božínku, to musí být frmol.

Tak si tak představuju zasedání vlády. Polovina vládního kabinetu stižená Tourettovým syndromem. Neuralogický záchvěv ministryně stíhá nesmyslný výkřik – blbeček – premiér v odpovědi nedbale mávne pažemi, vykasá si hlasivky a jme se mluvit o neutěšené situaci (jakéhokoliv druhu, ono jich je tu na přehazování vidlemi). Svá slova provází nekontrolovatelnými výkřiky typu kolaborant, hybridní válka, dezinformace či proruská propaganda, lež, pravicové myšlenky a podobné. Jeho slova jsou z vládních křesílek provázena výkřiky pohrdání stran občana.

Do prostoru zasedání vlády za hrozivé pochodové hudby vstoupí rázným krokem Ota Foltýn. Stoupne si před stůl a spustí tu svou v hlouposti zadrhnutou písničku, kterou si zapamatoval ještě z dob pionýra, kdy zažíval první slastné pocity, že patří do nějaké party mocných. Písničku o pozitivním příkladu cvičenců spartakiády, o budování pětiletky a socialistické pomoci v boji proti imperialismu. Hlavní jsou pozitivní příklady. Ty táhnou. A tak, jako se natahuje pružina, aby se tělo utužilo, natahuje se i člověk, aby si pamatoval heroické chování soudruha Lenina, natahuje se i výkonnost při sběru starého železa, aby se porazil imperialismus nepřátelských mocností. A natahuje se i soudržčančecí politická uvědomělost, dává se za příklad Pavlík Morozov, Stachanov, soudruh Brežněv, dělník i rolník.

„Soudruzi, musíme jít mládeži příkladem, ukázat jim to naše socialistické zřízení tak, aby k němu mohli vzhlížet a budovat ho po našem boku. Soudruzi, to dokážeme jen tak, že mládež povedeme pozitivním příkladem. Ukážeme jim, že když půjdou s námi, půjdou cestou, která je pro vítěze. Soudruzi, to vám ale kladu na srdce, musíme tu mládež, co mládež, všechny soudruhy naší vlasti, odnaučit to toxické švejkovství. To je zlo našeho národa, našeho socialistického národa. Švejkovství je rozkladné, jako houba dřevomorka. Zpočátku jen tiše nahlodává naši pevnou vůli stanout na stupíncích vítězů. A my to nevidíme, soudruzi, nevidíme to, protože jsme zaslepeni jiskrou v oku, s kterou hledíme do zářivé budoucnosti, jíž budujeme. Ale dřevomorka švejkovství i přes naše písně hlodá a hlodá, až nám zboří celé zřízení. A to, soudruzi, to nesmíme dovolit. Švejkovství je to poslední, co musíme zlomit. Pak už budou naši, pak už je nebudeme muset učit pozitivním příkladem, protože sami, sami půjdou vpřed, s hlavou neskloněnou, půjdou s námi, vstříc budoucnosti, sami budou pozitivním příkladem.

Kladu vám na srdce, soudruzi, musíme zaryté švejkování vyhubit. Hlodá, hlodá v našem středu, pokouší se zničit náš spravedlivý řád, řád postavený na těch pravých evropských hodnotách. Brblá, kveruluje, nemístně se ptá, vyskakuje si, chechtá se nám do našich odhodláním soustředěných tváří. A my to toxické švejkovství musíme zadupat do země. Vykopat kolem něj příkopy, zahrnout jej nenávistí těch, kteří už věrně stojí po našem boku a s jiskrou hledí do euronormalizované budoucnosti,“ provolal Ota Foltýn do frenetického vypouštění balónků nadávek a urážek Tourettovým syndromem stižené vlády.

I povstal premiér Petr Fiala, pílil ku strategickému vládnímu cenzorovi, aby mu stiskl ruku.

„Ano, soudruhu cenzore, ano. A začneme od podstaty švejkovství. Zdražíme jim pivo a řízek, to jim ukáže.“

Ota Foltýn se spokojeně usmál.
Takhle se buduje kolektivní duch socialismu. Lid je vždy připravený se normalizovat a přestat přemýšlet a klást přihlouplé otázky, pomyslel si když do výkřiků ministryně Jany – blbečci – tiše zavíral dveře.

Oni nejsou nebezpeční, jsou vlastně jen znormalizovaní a budí tím pouze lítost. Chuděry. Měl by jim někdo podat pomocnou ruku, aby se v té hutné šťávě normalizační poslušnosti soudruhům z politbyra neutopili. Vláda, která místo vládnutí začne převychovávat, je prostě k politování.