Zákon o spokojenosti

Ladislav Pokorný

Pan premiér se v médiích opakovaně vyjádřil, že díky vládě se občanům žije už jen lépe a že téměř vše bylo vyřešeno. Tuto skutečnost by však bylo vhodné vtělit do vládního nařízení, neboť je smutné, že ne všichni občané to chápou.

„Inflace se vrátí k hodnotám, na které jsme zvyklí, na tři až čtyři procenta. Měl by nastat ekonomický růst a v příštím roce by měl být ještě výraznější. Letos do dvou procent. Měli bychom pociťovat i růst reálných mezd. Mzdy by měly růst o pět až deset procent. To všechno se projeví v ekonomické situaci lidí, v jejich důvěře v budoucnost,“ vysvětlil premiér letos v lednu.

Skutečnost však předčila i ta nejrůžovější očekávání pana premiéra. Ostatně stačí si jen zajít do kteréhokoliv ze supermarketů či porovnat předpisy záloh na energie, které běžný občan platí, s minulým obdobím, aby bylo zcela zřejmé, že se vláda jako obvykle nemýlila. Prudký pokles cen potravin a neustále klesající ceny energií, pohonných hmot, spotřebního zboží, nájmů apod. a naproti tomu zvyšující se reálná mzda (uveďme jako příklad třeba platy vrcholných činitelů ve veřejné správě, ale jistě nejen jejich) vzbuzují oprávněný optimismus u většiny reálně uvažujících občanů našeho státu.

Přesto se v naší společnosti objevují jedinci, ba dokonce celé skupiny, jež tvrzení vládních představitelů zpochybňují, a nenechají se přesvědčit ani objektivním a vyváženým zpravodajstvím hodnotových médií. Těchto nálad pak hrubě zneužívají i populisté z opozice, kteří tak rozeštvávají českou společnost a brání jejímu sjednocení a přijetí hodnot, s nimiž bychom se měli ztotožňovat.

Přestože tito lidé byli opakovaně označeni jako bezpečnostní riziko a jejich napojení na ruskou ambasádu je více než zřejmé, ve svých aktivitách i přes nesouhlas většinově zodpovědné české společnosti pokračují a nahrávají tak různým českým Orbánům a Ficům, jimž jde jen o to (jak už mnohokrát prokázali), aby destruovali vše, co bylo v posledních dvou letech tak pracně vybudováno.

Dosažených úspěchů bychom se však takto snadno neměli vzdát. Ostatně nejde jen o úspěchy ekonomické, vláda se má čím pochlubit i v řadě dalších oblastí, ať už jde o postoj k migraci, podporu Ukrajiny či problematiku Green Dealu. Nezanedbatelný je i vládní příspěvek k demokratizaci naší společnosti, ať už jde o korespondenční volbu, zavedení platformy KRIT či nekompromisní eliminaci nepřátelských webů a neutuchající podporu správných názorů.

A právě proto, aby dosažené úspěchy nezapadly nebo aby je nebylo možné zlehčit či zpochybnit, by měly být kodifikovány i legislativně. Vláda by se neměla nijak obávat jasně stanovit, že v Česku se už žije líp.

A začít by mohla třeba vládním nařízením, které by tuto skutečnost jasně definovalo. V této souvislosti by pak nařízení vlády mohlo rovněž specifikovat obyvatele, jež by byli označeni v kategorii „bezpečnostní riziko“.

Šlo by pochopitelně o ty obyvatele, kteří by se svými názory a postoji s nařízením vlády neztotožňovali, a tedy by ho fakticky porušovali. To by samozřejmě znamenalo jisté sankce, protože demokratická společnost se musí podobným excesům bránit.

Myšlenka je zatím ještě v plenkách, přesto máme důvěru v to, že ji zodpovědné orgány správně uchopí a dovedou k smysluplné realizaci.

Pro naši liberální demokracii by to znamenalo další vítězství.