Proč?

Eva Hrindová

Kdo si zažil léta před rokem 1989, neubrání se srovnání. Najednou zažíváme principiálně stejné situace, jen v jiném šatu. Naprosto typickým jevem, který charakterizuje nesvobodné režimy, je bránění přístupu k informacím.

V minulém režimu se tak dělo zcela otevřeně, protože stát kontroloval všechna média. Nebylo možné dostat k lidem informace nenahrávající státní propagandě jinak, než pomocí samizdatu a šíření pomocí hovoru - typicky v hospodách nebo na různých bytových seminářích.

Jako teenagerce mi vrtalo hlavou, proč nikde nemohu najít text Charty 77, když se na ni režim odkazoval jako na zlo. Bylo to až směšné a pro restriktivní režim typické. Lidé se tak naučili poslouchat zakázaná rádia, předávali si informace tváří v tvář, půjčovali si zakázané knihy, které stihly vyjít v šedesátých letech. 

Dnes je naprosto evidentní, že funkci samizdatu plní alternativní média. Fór je v tom, že je dnes složitější poznat, že jsou některé informace tak nějak v režimu cenzury a utajení. Zdánlivě naše současnost vypadá jako zcela odlišná od doby tvrdé cenzury. Nicméně kdo jen trochu přemýšlí, vidí stejné znaky.

Naprosto stejně jako k Chartě 77 se dnes režim chová k Rusku. V médiích najdeme jen minimum naprosto objektivních informací. Běžný občan nemá prakticky žádnou možnost vnímat Rusko realisticky. V médiích převládají domněnky – vydávané ovšem za fakta. O Rusku nás informují jen lidé, kteří informace filtrují přes schválené postoje.

Rusko je totalita, je to zlo, Rusko a Putin jsou agresoři. Toto je v informování o Rusku dogma, které nesmí být nikým a ničím narušeno. Důkazy o tom jsou přinášeny zcela bez reálného kontextu a často jsou i lživé. Typicky se nedozvíme nic o konkrétní činnosti pana Navalného, protože by to mohlo narušit jeho obraz "čestného" bojovníka za demokracii a spravedlnost. Nelze vznášet otázky, nelze mít pochybnosti, nelze se pídit po faktech. 

A tak stejně jako v osmdesátých letech se ptám – proč nesmíme znát zdrojová data? Jak jsme nesměli číst text Charty 77, nesmíme dnes znát nefiltrovaně postoje Ruska. Vždy jsou nám informace předkládány jen s vysvětlujícím a většinou zavádějícím komentářem. Prostě mi to vrtá hlavou a je mi jasné, že je to jen proto, že nesmíme mít k dispozici fakta, která by nám pomohla udělat si reálný obrázek.

Musíme se tak smířit s tím, že jsme zpátky. Že média plní poplatnou úlohu těch, co zamlčují, co manipulují, co zavádějí. Stejně jako to bylo v minulém režimu. Stejně jako byl zlem imperialistický Západ a byl nám vykreslován v těch nejčernějších barvách, dnes tuto funkci strašáka převzalo Rusko.

Je to úplně stejné a je s podivem, že to lidé nevidí a nijak je to netrápí. Přejímají propagandu bez otázek a nijak jim to nevrtá v hlavě. U mladých to chápu, ti nemají zkušenosti a nezažili život v procenzurované a profízlované společnosti. Ale když tomu podléhají mí vrstevníci nebo i starší lidé? Copak zapomněli na mechanismy manipulací? Zarážející je to i u novinářů, kteří by přece jen měli dodržovat nějaká profesní pravidla, ale evidentně dnes novinář nemá hledat pravdu, má vyhmátnout módní propagandistické vlny a na ně umně naskakovat.

Vrcholem stupidity se ale pro mě stalo referování o protestu zemědělců, kteří se odpojili od profesních provládních svazů a uspořádali si protest vlastní. Média zcela dobrovolně zafungovala jako drahného času média řízena tiskovým odborem a nechvalně známou STB. Z farmářů udělala „imperialistické“ živly, kterým jde jen o peníze a v drahých traktorech si jeli do Prahy pro více peněz, aby je pak doma mohli přehazovat vidlemi.

Jak se liší poukazování na příjmy firmy pana Jandejska od vysmívaného projevu Milouše Jakeše a jeho zlidovělého poukazování na příjmy "té hodné holky Hany Zagorové"? O protestu zemědělců se mluvilo nepřetržitě. Jak to, že nikomu nepřišlo divné, že NIKDE nedostali prostor zástupci protestujících?

VŠICHNI si brali do huby podnikatele Jandejska, ale NIKDO mu nedal relevantní prostor k vyjádření? To fakt nikomu nepřišlo divné?

Poté, co si dovolil Tucker Carlson udělat rozhovor s Putinem a stal se terčem pohrdání a výsměchu, už nemůžeme pochybovat o tom, že jsme zpátky v době, kdy dojmy a „správné“ postoje jsou víc než fakta a realita. Dnešní zpráva o tom, že je nutné zakázat výuku ruštiny, jsou toho jen smutným dokladem. Pak už si režim bude moci vesele říkat, co bude chtít. Bez znalosti jazyka si už nikdo nic neověří přímo u zdroje. A o to jde. 

Na rozdíl od minulého režimu si mohu pro mě podstatné informace najít a mohu si nacházet i různé zdroje. Pohled na svět si tak mohu skládat docela objektivně, tak jak považuju za nutné. Nejsem závislá na tom, co kdejaký hlasatel „jediné“ pravdy hlásá. Ale většina společnosti na to kašle. Spoléhá na média, nevadí jim, že se lidi nálepkují jak na běžícím pásu, nemají potřebu se pídit po nějaké aspoň trochu objektivní pravdě. 

Vždyť i politici zcela veřejně hlásají neověřená fakta a nikdo je nekonfrontuje s realitou, nechce po nich důkazy. Typicky strašení tím, že Rusko napadne Evropu. Neexistuje pro to žádný důkaz, Rusko reálně nečiní žádné kroky, které by opravňovaly si to myslet. Ostatně i napadení Ukrajiny mělo zcela jiné důvody, než nám lživě předkládají média a politici.

Nikdo nebude našim rusobijcům narušovat jejich fatálně zúžený pohled na Putina a Rusko! A nejde tady vůbec o Rusko. Jde o princip, jak se pracuje s fakty a realitou.

A tak si nekonečně zoufale kladu stále stejnou otázku, proč ty podobnosti s minulým režimem lidi netrápí?
Proč je nevidí?
Proč jim nevadí cenzura?
Proč jim nevadí být manipulováni?
Proč jim nevadí chudnutí v zájmu mocných?
Proč jim neotevře oči ani snaha nahnat nás do války?

Proč?

Nezbývá než trpělivě čekat, až to lidem dojde…

Snad to prozření bude rychlejší než rozpoutání třetí světové války…