Nepřítel Čtvrté říše

U stolu sedí děda a ztrápeně pozoruje svého vnuka jak pomalu přežvykuje v puse malé červíky spolu s geneticky modifikovaným bramborem. Něco zapípá… chlapci zahlásí digitální hodinky, které má na zápěstí, že jeho dávka uhlíkové stopy byla pro dnešek vyčerpána.

Děda se zamračí, jeho vrásky jsou hlubší než kdykoliv jindy. Vstane od stolu a pomalými kroky jde do svého pokoje. Vytahuje starou truhlu z pod postele. Je celá od prachu a velmi těžká. Setře prach a otvírá poklop. Vezme z ní svůj tajný poklad. Vrací se ke stolu, usedá vedle vnoučka a pokládá před něj dětskou knížku, omalovánky a pastelky.

„Dědečku, co to je?“ Ptá se vnouček zvědavě. „Můj poklad, moje minulost, můj krásný život“, povídá dědeček se slzami v očích. Chlapec si bere s úžasem omalovánku, prohlíží si obrázky na kterých jsou domácí zvířata – kohout, kočka, pes, prase, kráva, morčata a spousta dalších. Usmívá se, děda se usmívá spolu s ním. „Chci ti povyprávět o světě, který neznáš a který ti tají, ale musíš mi slíbit, že to bude navždy naše tajemství.“ Dědeček mrkne na vnoučka a chlapec celý rozzářený kývne.

Děda se nadechuje k vyprávění, když v tom se rozletí dveře a do místnosti vstupuje s přísným pohledem otec chlapce, syn starého muže. „Okamžitě mlč ty starý blázne! Že já tě nenechal odvézt do místního centra k eutanázii, hned když vznikla naše velká Čtvrtá Říše!“ Otec malého synka zmáčkne na svých digitálních hodinkách displej, který se ostře rozsvítí modrou barvou. Děda, jeho otec se rozčílí a zařve: „Jsi zrůda synu!“

V tom se rozrazí dveře a do místnosti vstupuje uniformovaná jednotka gestapa SS NWO s trojzubcem na hrudi. Mladší muž ukáže na stůl kde leží dětská kniha, omalovánky a pastelky. Muži z gestapa násilím berou starce od stolu a v poutech odvážejí ho na příslušné místo pořádkové jednotky gestapa SS NWO.

Malý, vyděšený chlapec se ptá svého otce: „Kam odvezli dědečka?“ Otec chladným hlasem odpoví: „Tam kde nebude rozvracet naši velkou Čtvrtou Říši. Je to kolaborant, nepřítel naší Evropské federace!“ Chlapec cítí zvláštní smutek, cítí že jej bolí u srdce, ale otec jej ubezpečí, že tak je to správné.

Dědeček je po cestě v transportu klidný, zcela smířený s následky svých činů. Ví, že v jeho věku už ho koncentrační tábor v Auschwitz-Birkenau nečeká, ten je pro mladší, kteří mohou sloužit k lékařským pokusům, nebo na práci pro Říši. Dědeček ví, že jede přímo do centra eutanázie…

Tento příběh je ještě pořád smyšlený.

Napsala ho na popud tísnivé politické situace dezolátka s budoucím identifikačním číslem xxxxxx?