Náměstí

Jiří Otto

Poblíž tohoto historického místa lid kdysi nejevil nadšení z právě vylepeného manifestu Starýho Procházky, že je válka. Událost umělecky, ale nepochybně pravdivě, vylíčil Jaroslav Hašek prostřednictvím vysvětlení, které Švejka podal na policejní strážnici.

„Já jsem se rozčilil, když jsem viděl, že všichni čtou ten manifest o vojně a nejevějí žádnou radost. Žádný volání slávy, žádný hurrá, vůbec nic, pane rado. Tak jako kdyby se jich to vůbec netýkalo. A tu já, starý voják od jednadevadesátýho regimentu, nemoh jsem se na to dívat, a tak jsem vykřikl ty věty, a já si myslím, že kdybyste vy byl na mým místě, že byste to udělal zrovna jako já. Když je válka, musí se vyhrát a musí se volat sláva císaři pánu, to mně nikdo nevymluví.”

Slavné náměstí od té doby zkusilo svoje, mimo jiné stržení Mariánského sloupu, poblíž proběhly dvě světové války, aby na něm posléze zazněl projev začínající větou: „Právě se vracím z Hradu od presidenta republiky. Dnes ráno jsem panu prezidentu republiky podal návrh na přijetí demise ministrů, kteří odstoupili 20. února tohoto roku. Mohu vám sdělit, že pan president všechny mé návrhy, přesně tak, jak byly podány, přijal.“ 

Od té doby se k nám vrátil řád a klid. Teď již víme, že stejně jako náš prezident můžeme bez obav a otevřeně odsoudit vlastní minulost. A nemusíme se bát ani ostřejších slov. Prezident Biden nám dal příklad, že není neslušné označit zloducha, v našem případě Gottwalda, za zkurvysyna. Vždyť zahájil odbobí hnusu a devastace o němž kdysi Josef Škvorecký troufale napsal: 

„To sme kulturní národ? Kurvy sme! Zbabělci! Atom na nás, pane Daniel! To sme to dopracovali! Kde to sme? Řekněte! Kde to sme?“ Všichni toho budeme litovat, jak tu sme, že sme vopustili tradice T. G. Masaryka! Protože všichni sme kurvy, pane Daniel! Já i vy! Všichni na tom máme svůj podíl viny! Kurvy sme, kurvy a nic než kurvy! Všichni máme vinu! Todle sme udělali z národa Jana Husi a Jana Žižky z Trocnova! Takovýhle kurvy sme! Vodík na nás! Kobalt na nás!“

Dnes je 24. únor 2024. 

Na Staroměstské náměstí za několik hodin přijede z Hradu prezident. Hrdina, který se vymanil z komunistické indoktrinace a postupně se propracoval k absolutní pravdě. Svému lidu přednese poselství určené nepříteli: „Jděte nám z cesty, stavíme chrám moderní doby.“ Jako generál v.v. bude varovat, že bitva musí být dobojována a že cestě k vítěžství nestojí nic horšího než „únava z války“.  Musíme být připraveni obětovat pohodlí a někdy i život. Ano, když je válka, tak se musí vyhrát.

Nelze pochybovat, že jeho moudrá slova budou přijata s nadšením. Na náměstí totiž nebude místo pro chcimíry, desoláty a obdivovatele Bidenova zkurvysyna. Lze si jen přát, aby se alespoň někteří přítomní dali hned na místě zverbovat do armády.

Třeba pod heslem: „S milionem chvilek na cvičišti přijde sláva na bojišti.“ Po podpisu mohou jít klidně domů, protože válka nebude dřív než dozbrojíme a docvičíme. Lze si samozřejmě jen přát, aby příkladem šli politici, kteří do budoucího boje pošlou svoje děti. Nebo aby dědkové a báby přesvědčili svoje vnuky a vnučky.

Dnes se na náměstí vrátí pravdivě znějící slova o lásce (k vlasti) a nenávisti k domácím i zahraničním zkurvysynům. 

Vítězství musí být naše!