Ústavní soud na straně seniorů a demokracie

Ladislav Pokorný

Rozhodnutí ÚS o valorizaci penzí vzbudilo mezi nepřáteli naší demokracie a proruskými patolízaly značný odpor. Ti se přitom zaštiťují starostí o seniory a demokracii. ÚS však jen plnil svou povinnost a seniory i demokracii hájil.

Že rozhodnutí vlády v roce 2023 o tom, jak budou vypadat valorizace důchodů v následujícím období, bylo správné, nepochyboval z nikdo z řad demokratické a zodpovědné části veřejnosti. 

Ostatně vzpomeňme na to, že i premiér tehdy argumentoval stovkami a tisíci dopisů od samotných seniorů, kteří jednoznačně požadovali, aby byla valorizace maximálně snížena, v ideálním případě i zrušena. O to smutnější byla skutečnost, že opozice se neštítila zneužít seniory a jejich životní úroveň jako argument pro podání ústavní stížnosti v této věci.

Své podání doplnila i o zcela zjevné předsudky typu retroaktivity zákona či zneužití stavu legislativní nouze, který vláda ke schvalování tehdy (a dodejme, že velmi nerada a proti svému bytostně demokratickému přesvědčení) musela využít. Při samotném schvalování zákona pak běsnění opozice dosáhlo takových rozměrů, že bylo třeba přistoupit i k mimořádné úpravě způsobu jednání Sněmovny, a to prostě proto, že jednací řád s takto nezodpovědným jednáním opozičních poslanců ve svých ustanoveních nepočítal.

Vrcholem všeho pak bylo, že nechutné opoziční divadlo znejistělo i samotného pana prezidenta natolik, že začal váhat se svým podpisem, a dokonce zvažoval i možnost, že poté, co zákon zcela správně podepsal, sám podá podnět k Ústavnímu soudu. K čemu byla tehdy Babišova a Okamurova demagogie schopna zneužít i našeho nejvyššího ústavního činitele, nad tím už opravdu zůstával rozum stát...

Dnes však máme naštěstí jasno, a nejen to. Jako zcela správné a logické se ukázaly tehdejší argumenty vlády o nemožnosti předvídat inflaci v takové výši, která pak nastala, o značných hospodářských škodách, které by valorizace v původní zákonné výši nám všem způsobily, a především o povinnosti seniorů jako obecně a dlouhodobě preferované skupině obyvatel přispět také konečně k mezigenerační solidaritě.

V této souvislosti dodejme, že politici také nesáhli k tomu, aby si platy výrazně zvýšili (přestože nikdo z nás nemůže zpochybnit, že inflace se týká i jich), ale v rámci úspor se spokojili jen s tím, že došlo pouze k rozmrazení jejich platů. Je smutným zjištěním, že ani takto vstřícný krok neodradil celou řadu nezodpovědných seniorů od toho, aby vládu hloupě kritizovali.

Rozhodnutí Ústavního soudu je tedy třeba přivítat. Nejen proto, že se jím Ústavní soud postavil za demokracii v naší republice, ale především proto, že jasně stanovil, že populismus opozice nesmí demokracii a zodpovědné vládnutí ohrožovat.

Kromě toho byl tímto rozhodnutím jasně určen i budoucí směr, kterým se naše liberální demokracie bude ubírat a který je zcela v souladu s pokrokem, který můžeme zaznamenat v Evropské unii, jejímž důstojným členem Česká republika usiluje být. Ústavní soud dokázal rozpoznat škodlivost a zastaralost dnes již překonaného principu retroaktivity, protože ten není a nemůže být v souladu s progresivně se vyvíjecími názory a tendencemi. Stejně tak dokázal zatnout tipec nekonečným opozičním obstrukcím, které jen brzdí vývoj naší demokracie a prosperity.

Ostatně jsme to aktuálně viděli i v případě korespondenční volby, která nejspíše také skončí právě u Ústavního soudu. Dnes však můžeme již téměř s jistotou říci, jak tato zoufalá snaha opozice o brzdění vývoje naší demokracie dopadne.

Vláda nám dlouhodobě ukazuje správnou cestu a vede nás při jejím úspěšném zdolávání. Je nepochybným pozitivem, že i v Senátu a Poslanecké sněmovně vítězí demokratické síly. Pan prezident a nyní už i Ústavní soud důstojně doplňují fungování naší liberální demokracie.

Nenechme si tuhle výsadu vzít, braňme ji i do budoucna.