Balada o budoucnosti

Schumacher

Celé NATO konvenčně nemá na to aby porazil natož dobyl Rusko. Spoléhá, nic jiného mu nezbývá, na vnitřní boj o moc a rozpad Ruska. Jadernou válku na základě rozmyslu si nemůže dovolit. Nevýhodný poměr nákladů a výnosů. Nemá co získat, lze jen ztratit.

Ale, někdo může mít zájem na provokaci události, která spustí jadernou válku. Lidé nejsou plně racionální. Především když přestanou řídit události, naopak dostanou se do jejich vleku. Dejme tomu, že takovou událostí může být zničení jaderné elektrárny. Údajně Ruskem. Pro začátek to stačí. Když se události nezastavitelně rozjedou, pravda nikoho nezajímá. Gliwice, Pueblo….

Evropská část NATO, především centrální část, je oslabená podporou Ukrajiny. Pro konvenční válku s Ruskem nemá dostatek zbraní, munice, a především lidského kanonenfutru. A především, v podmínkách jakési takési demokracie, jde o přízeň voličů neochotných být kanonenfutrem.

Protože, jak jinak, i blbý si odhadne náklady a výnosy. Nadšení jsou zbrojaři. A jejich zaměstnanci. Někteří ekonomové a politici žvanící o pozitivním vedlejším efektu. Třebaže alespoň někteří víme, že jde o efekt rozbitého okna a o plýtvání vzácnými zdroji.

Evropská část NATO oslabuje. Kdo posiluje, kdo vydělává? Zámořská část NATO. Prodali by i muzejní Shermany. I letadlo bratří Wrightů.

Jenže neoslabuje celá nezámořská část NATO. Kdo má nejsilnější konvenční armádu? Turecko. Členství v NATO není překážkou jeho ambicím. Nejen v Polsku jsou sny o Velkém Polsku.

Zatím co na evropském východě se děje co se děje, na západě dále klesá produkce užitečných statků, zanikají produkční centra, s nimi i vše ostatní co s nimi je spojeno, ideologie růstu a budování je nahrazena se ideologií deindustrializace a zániku, šířenou pavzdělanými mašíbly. Klesá úroveň vzdělání využitelného k růstu. Spolu s tím klesá životní úroveň, třebaže média dílem líčí šťastné zítřky, dílem, že s takovými omezeními se musíme smířit, a že těch rámci globálu několik procent úspor spasí lidstvo a především Zemi, protože a že o lidi až tak moc nejde.

A že těch je moc a mají se příliš dobře. Jako by celé lidstvo byly jen ty evropské stamiliony a zbylých sedm miliard, které spotřebovávají, produkují ve snaze mít se tak dobře jako zdejší stamiliony. Jak jim ukazují média a nabízejí v reklamách. A touží po zdejším „ráji“.

Důsledky toho se projevují. Například ve Francii. Demografické změny jsou nepřehlédnutelné. A přirozeně nezastavitelné.

A u nás? Náměstí jsou plná statisíců protestujích? Vláda padla? Ne? Proč.

Ještě je kde brát. Ještě jsou rezevy. Ještě je kde si půjčit na rozdávání „sedativ“. Změny jsou pomalé, většina lidí má ještě nějaké rezervy, jsou přizpůsobiví...

To co starší považují za šílené, mladí považují za standard. Oni se do toho narodili.

Je to jejich svět….

I na ně to čeká. A bude to sekáč, ten se nezakecá….

Tak na shledanou. Na shledanou…..