Český národ je jako améba, která se mění podle prostředí, okolních vlivů, teroru a působení médií a politických sil, které přetváří celý národ ke své podobě a ochota lidu měnit se je totožná a shodná opravdu jen s měňavkou, s amébou. Deziluze z národa, který tak snadno zahazuje svobodu a nahrazuje ji totalitou, byla hlavní příčinou toho, že mnoho emigrantů z roku 1968 a po tomto roce se už do Československa nevrátilo, případně pouze na krátkou dobu, aby poté se znovu vrátili do exilu, jako např. Karel Kryl.
Deziluzi z českého schizmatu svobody a totality, která se střídá s železnou pravidelností, nejlépe vystihl Milan Kundera, exilový spisovatel, který nikdy nezanevřel na český domov, ale nebyl schopen se už vrátit, protože by neodkázal v tom prostředí přežít. Svobodu do Československa přinesli estébáci svým zinscenovaným státním převratem 17. listopadu 1989 za asistence komunistických chlapců a děvčat z řad SSM. Nebýt estébáků, režim by se nezměnil. Národ žil v nesnesitelné lehkosti bytí. Žít bylo snadné, ale život byl těžký jinak, v jiném smyslu. Ve smyslu toho, že se o lid starala strana. Strana se postarala, a to tak, že na konci roku 1989 se sama vzdala kormidla. Přišlo krátké období nadechnutí.
Národ, který na sebe bere podoby svých tyranů a pánů jako améba
Lidé pocítili svobodu, hlavně tu v cestování. Autoři a aktivisté zjistili, že mohou svobodně psát a publikovat. Ale už krátce poté se začalo ukazovat, že ta svoboda nebude mít dlouhého trvání. Konec Týdeníku Politika, který napsal sérii článku o zednářských lóžích a o tom, jak úzké rodinné kruhy napojené na židozednářské svatavy si rozdělily moc v zemi, pouze předznamenal proces nového utahování šroubů.
Disident Miroslav Dolejší se stal krátce po revoluci znovu disidentem, když vydal přelomovou knihu Analýza událostí 17. listopadu 1989. Postupně zmizela z obrazovek televize satirická a nekorektní Česká soda, do škol se začala vracet indoktrinace, inkluze a propaganda, která tentokrát měla opačnou polaritu a vyzdvihovala Západ a USA, zatímco v hrozivých barvách vykreslovala Rusko.
Znovu začala média a politici přetvářet společnost a ta se jako améba začala znovu přizpůsobovat a brát na sebe tvar něčeho, čím není, nechce být, ale není vyhnutí. Společnost Švejků najednou v roce 2023 žene národ do války proti Rusku, ministryně obrany ujišťuje z televizní obrazovky, že exploze jaderných taktických zbraní na Ukrajině nebudou mít na ČR vliv [1] a před soudem stojí učitelka, kterou udal synek jistého novináře za to, že měla o Ukrajině “blbé kecy“. Vyhazovem z armády je vyhrožováno olympijskému vítězi v moderním pětiboji za to, že řekl, že by ruským sportovcům nemělo být bráněno v účasti na Olympiádě.
Ochota národa přizpůsobit se v zájmu přežití
Všechny tyto procesy popsal Milan Kundera ve svých dílech, je to charakter českého národa, který se snaží v historických staletích o jediné, o přežití. A je ochotný pro to své přežití udělat vše, změnit se, přizpůsobit se a vzít na sebe podobu čehokoliv, co umožní přežití a relativně snesitelnou lehkost bytí v teroru a totalitě. Je to forma přežití národa, měnit se na amébu a přebírat tvary a pózy, které nejsou naše, nejsou české, ale ty tvary a zaujaté postoje na sebe národ bere pořád dokola, s přestávkami na nadechnutí, změny tvarů národu umožňují přežít za každého režimu, který na český národ působí zvenčí.
Bohužel, nejen na úkor vlastní identity a integrity charakteru národa, ale i na úkor vlastních spoluobčanů, kteří tuto proměnu sebe samých odmítnou a postaví se na odpor. Měňavka na to zareaguje útokem, ohrožuje to její přežití a pokusí se zničit vedlejší amorfní amébu, která ztratila schopnost proměny. Česká veřejnost se chová stejně.
Čechy, kteří chtějí svobodu a protiválečnou politiku, označují za proruské agenty, mírové štváče, žádají jejich zavření a likvidaci. Proměna majoritní společnosti v amébu vyznávající válečné tažení proti Rusku vyžaduje likvidaci Švejků, likvidaci Chcimírů a dalších opozičníků. Proměněný národ chce válku, už nechce Švejka. Nadechnutí ke svobodě stačilo, národ se rozhodl pro další děsivou přeměnu, pro další iteraci totality.
Svoboda umírá a stává se nežádoucí, protože umožňuje sdělovat jiný než vládní názor
V nějaké chvíli lidem dojde, že nemohou už dál žít v České republice, protože by to pro ně a pro jejich rodinu skončilo špatně. Jsou to různí lidé. Aktivisté, účastníci demonstrací, podnikatelé, kteří sponzorovali vlasteneckou akci a teď si na ně došláply orgány, zaklekly na jejich firmy a dělají jim ze života peklo. Kontroly z OSPODu každý týden v domácnosti, protože žena vystoupila na demonstraci s kritickými slovy proti Ukrajině a válce zapříčiněné Kyjevem a neplněním Minských protokolů. Už i Karel Schwarzenberg varoval [2] před kriminalizací učitelky, která byla nejprve vyhozena ze školy a teď bude obviněna z popírání genocidy.
Postupně budou přibývat lidé, kteří dojdou do stejného bodu, jako tisíce vlastenců, kteří už nemohli ve vlasti zůstat, protože se jim proměnila před očima. A pokud by zůstali, ta vlast by je zničila a zlikvidovala. Proto jsme se v redakci rozhodli připravit malý manuál, který ale nemůže postihnout všechny země a státy, nemůžeme zahrnout podrobnosti, protože to by bylo na několik svazků několika knih. Konkrétní příklad za všechny ale uvedeme, podrobný popis emigrace od našeho čtenáře z Brazílie. Jak sami poznáte, emigrace je poslední možnost nepodvolení se totalitě, když doma to už nejde. A není to snadné.
Emigrace znamená přípravu a podrobný plán
Pokud se rozhodnete emigrovat do jakékoli země, musíte si nejprve ujasnit, co od své emigrace očekáváte a co všechno jste připraveni změnit ve svém životě. Spousta zemí vyžaduje mnoho imigračních dokumentů, žádostí a pokud přicestujete jako turista, musíte si změnit status na residenta s trvalým pobytem. Musíte si zařídit zdravotní pojištění, v USA k tomu připočítejte navíc číslo sociálního pojištění (SSN), bez kterého se prakticky nepohnete, protože toto číslo nahrazuje de facto rodné číslo, bez kterého se neobejdete pro změnu v ČR. Co je ale hlavní a klíčové, to je jazyk.
Pokud neznáte jazyk, musíte se jej naučit. Pokud budete odcházet za svobodou, budete si vybírat prakticky jen z bývalých států americké Konfederace (Florida, Texas), další variantou je Island, vysoce hodnocené je Irsko, přestože je to členský stát EU, stále ještě relativně svobodné Švýcarsko, Evropanům blízké Turecko, Ruská federace (pouze pro lidi s výbornou ruštinou, s jiným jazykem si v Rusku neškrtnete) a potom už jenom země 3. světa a země Latinské Ameriky a Karibiku.
Příprava na emigraci zabere půl roku až jeden rok. Musíte si udělat přípravu, zjistit si všechno o zemi, do které chcete odcestovat a žít tam. Velký rozdíl je v tom, jestli budete emigrovat jako jedinec nebo s celou rodinou. Musíte si nastudovat podmínky školního vzdělávání, informace o zdravotnictví a samozřejmě si musíte zajistit práci. Tady jedno důležité upozornění: Emigrace se stane mnohem snadnější, pokud se živíte sami jako podnikatel, živnostník, freelancer, nabízíte služby, potom nejste závislí na zaměstnavatelích, což hlavně v zemích 3. světa je naprosto klíčové, kde pozice zaměstnanců, pokud nejde o nadnárodní kolosy, jsou doslova ubohé.
Politický azyl v důsledku útisku svobody projevu
Kulturní šok byste ani nemuseli přežít, jaké pracovní podmínky zaměstnanců jsou v Evropě v porovnání třeba s některými zeměmi Latinské Ameriky. Zároveň jde i o to, jestli budete emigrovat dobrovolně, anebo budete mít status politicky pronásledovaného aktivisty. V takovém případě si musíte s sebou vzít všechny doklady a důkazy o vašem stíhání za svobodu slova a projevu. Mohou to být články, videa z demonstrací, videa z projevů atd. A rovněž i zápisy z policie, z výslechů, prostě důkazy o teroru za vaši svobodu projevu.
Tohle všechno se týká především emigrace do USA, na Floridu a do Texasu, kde s těmito důkazy u místních soudů můžete dosáhnout statusu ochrany, azylového statusu. Pokud máte v ČR firmu a odběratel s vámi rozvázal styky kvůli třeba vaší politické orientaci nebo podpoře demonstrace, pořiďte si o tom důkaz, záznam skrytou nahrávku. Důkaz o tom, že jste čelil šikaně kvůli své politické či aktivistické činnosti. Nahrávejte si návštěvy OSPODu a další důkazy o dopadech vaší politické či aktivistické činnosti.
Nesnesitelná lehkost bytí… v totalitě
V každé zemi jsou vyžadovány jiné podmínky na imigraci a důkaz, že prcháte před politickým útiskem, je tím nejlepším způsobem pro získání trvalého pobytu. Cesta do ciziny je velké životní rozhodnutí a mnohem snáze se přijímá u těch lidí, kteří znají nějaký světový jazyk a mají něco nacestováno. Jenže tím hlavním důvodem pro emigraci je jiný důvod. Je to o okamžiku jako z románů Milana Kundery. Je to ten pocit, kdy víte, že tady už prostě vy a s rodinou zůstat nemůžete.
Ten okamžik přijde jako blesk, zničehonic, jako mrazivý nůž vám zajede do srdce a odřízne něco, co vás poutalo k vlasti, protože vaše vlast už to není. Ne to, co se z ní stalo. Právě proto Milan Kundera je nadčasový spisovatel, který vystihl podstatu vlastenectví. Je to snaha vrátit z dálky a z ciziny zpět tu vlast, kterou kdysi byla, než se to v ní všechno “posralo” a zasloužili se o to “lidi“, co v té vlasti teď žijí a přeměnili se v něco, co nepoznávám. Tohle teď zažívají hlavně Němci, emigranti v Argentině a v USA, kteří nevěří vlastním očím, co se stalo s Německem. Češi v cizině nevěří, co se děje s Českem, Slováci se Slovenskem.
Vlast není v hranicích státu, ukrývá se v srdci synů a dcer národa
A pokud se v tom srdci něco zlomí, potom ta země, ve které jste se narodili, už není vlastí, ale je vašim vězením a koncentrákem, ve kterém mohou přežít jen trestanci, kteří se dobrovolně převléknou a přemění jako améby do něčeho, čím nejsou, ale bez proměny nemohou v tom teroru přežít.
Nesnesitelná lehkost bytí spočívá v repetitivních úkonech. V opakování toho, co řve do ampliónu ředitel koncentráku a v držení pochodového kroku udaným směrem někam. Třeba k Ukrajině. K válce. Kdo to zvládne, bude mít lehké bytí. Bude mít práci. Bude mít bydlení. Bude mít klid. Nesnesitelnost přijde záhy poté, co si améby uvědomí, že přijatá podoba proměny má za cíl je zabít, pomalu, anebo rychle.
To podle toho, jestli tentokrát v této přijaté podobě půjdou Češi do konvenční nebo do jaderné války proti Rusku. Jenže, která z améb se rozhodne proměnit zpátky k normálu, když ostatní améby by ji zabily? Ale když to neudělá, všechny nakonec zahynou. Moc rád bych chtěl, aby nikdo z vás nemusel emigrovat, aby národ se změnil, aby většinová populace améb, která nyní vyhrává a bude vyhrávat volby v důsledku objektivního překreslení volebního elektorátu na 1. prioritě po 34 letech, se vrátila k normálu, k míru, k českému rozumu a uvážlivosti. Jenže to je málo pravděpodobné.
Češi i Slováci si museli projít 40 lety komunismu, nešlo to přeskočit, prošli si 30+ lety relativní svobody a teď jsme znovu na počátku několika příštích dekád další a nové totality. Takže v nějaké chvíli to přijde. Někteří lidé už si znovu budou muset zatancovat Valčík na rozloučenou. Kunderův odkaz s obrovským přesahem několika dekád.
Od komunismu, přes demokracii až k neofašismu, banderismu, revanšismu, přepisování dějin a k zavírání učitelek za křivé slovo o Ukrajině.
(kráceno HS)
Žádné komentáře:
Okomentovat
Email mě upozorní na Váš komentář. Díky za trpělivost.