Boj proti vnitřnímu nepříteli

V době postcovidové stojíme na křižovatce. Buď se vrátíme ke standardní demokracii, založené na svobodě slova a dialogu, nebo půjdeme cestou křižácké demokracie podle hesla „Kdo nejde s námi, jde proti nám!“.

Abychom se vyhnuli druhé cestě, je třeba zmínit rizika mccarthismu v USA po druhé světové válce. Tehdy byli lidé nepodloženě obviňováni z nepřátelské činnosti proti vlastní zemi, propouštěni ze státní služby i zatýkáni, a to s cílem omezit kritiku a opozici.

Přispěla k tomu studená válka, hrozba použití jaderných zbraní a korejská válka. Také politiku Česka dnes rámuje napjatá mezinárodní situace, ruská agrese a vzestup Číny. Navíc tu působí traumata z období pandemie, kdy převládl extrémní přístup nulové tolerance vůči covidu i jedné třetině obyvatelstva.

Právě v těchto širších souvislostech mluvíme o možnosti křižácké demokracie, případně o přiškrcené či dohledové společnosti. Jde o stav, kdy Západ je pod tlakem autoritářských velmocí, ale také domácích jestřábů.

Ti vyznávají bojovnou ideologii dobra:

• přesouvají těžiště války v zahraničí do nitra demokracie;
• vyhledávají domácí nepřátele;
• absolutizují jednotu, vytěsňují pluralitu;
• médiím přisuzují roli napravovat, nikoli informovat;
• za hlavní metodu řešení problémů považují utahování šroubů ve společnosti.

A tak namísto sebevědomé a uměřené obrany demokracie nám hrozí česká verze mccarthismu.

Ideologie bojovného pokrokářství

Čeští jestřábi navazují na bojovné pokrokářství, jež se prosazuje v prostředí anglosaského protestantismu a vůbec Západu:

• dělí společnost na vyvolené a zatracené;
• chtějí spasit lidstvo, neboť věří, že poznali zákonitosti budoucího vývoje;
• přivlastňují si pravdu, vědu a právo šířit dobro všemi prostředky;
• zlobí se na sobecký a zkažený svět;
• prosazují státní intervencionismus, přeregulovanost;
• nařizují, zakazují, trestají;
• upřímně věří, že názoroví oponenti zrazují dobro, a proto je označují za dezinformátory, dezoláty a Putinovy sluhy.

Zastánci nového náboženství dobra a zla se rituálně bijí v prsa jako pravověrní demokraté. Vynikají v tom kazatelé a inkvizitoři typu Manipulátoři.cz.

Posledním výplodem křižácké mentality v Česku byl Akční plán pro čelení dezinformacím a požadavek na zřízení vládního odboru o 19 úřednících, který byl nakonec po kritice zrušen.

Stále však platí dokument Krizového informačního týmu (KRIT) ministerstva vnitra, požadující „monitoring nálad ve státní a veřejné správě“ za účelem zjištění osob šířících antisystémové nálady.

Principy přiměřenosti a rovnováhy

Všichni jestřábi svým radikalismem překračují únosnou míru a tím narušují rovnováhu společenství. Není pak divu, že 

• podpora nadměrné migrace z jiného civilizačního okruhu přispívá ke vzniku uzavřených ghett, kriminalitě a konfliktům;
• extrémní ochrana klimatu končí ekoterorismem, poškozením evropského průmyslu a přesunutím výroby do rozvojového světa za podmínek ničivějších pro životní prostředí;
• krajní opatření proti covidu podlamují ekonomiku, politiku, psychiku a tím i zdraví lidí;
• místo uměřené ochrany práv žen a menšin nastupuje bojovný genderismus, sebemrskačský rasismus naruby a vadný skotský zákon o změně pohlaví pro 16leté.

Principy přiměřenosti či naopak radikalismu ovlivňují nejen mezinárodní rovnováhu, ale i rovnováhu vládnutí v každé zemi. K závažné politické nestabilitě proto dochází ve chvíli, kdy jeden prvek výrazně převáží nad ostatními.

V Česku jsme tak zažili časy, kdy v politice převážily klientelistické a korupční zájmy nekalého byznysu:

• vpád Šlachtova Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ) a olomouckého státního zastupitelství do politiky, a to v případě bombastické policejní razie na Úřadu vlády v červnu 2013;
• období dominance oligarchy Andreje Babiše v důsledku jeho nevídané koncentrace ekonomické, politické a mediální moci;
• v letech 2020-22 převládla krajně represivní strategie boje proti covidu i vlastním občanům.

Nástup silových složek?

Pro demokracii v Česku by bylo nešťastné, kdyby se příběh s ÚOOZ a olomouckým státním zastupitelstvím opakoval v roce 2023, tentokrát v režii Bezpečnostní informační služby (BIS).

Té patří uznání za to, že vůči mocnému Hradu na čele s prezidentem Milošem Zemanem a poradcem Martinem Nejedlým uhájila obranu Česka vůči ruským zpravodajským službám. Nyní je však klíčové, aby úspěšná BIS nezačala posilovat moc na úkor institucí zastupitelské demokracie:

• aby v ní nepřevládl pocit totálního ohrožení;
• aby nezveličila nebezpečí extremismu;
• aby za každým rohem neviděla dezinformátora a Putinova agenta; 
• aby nedocházelo ke kriminalizaci kritiků politického establishmentu.

V této souvislosti jako alarm znějí tato slova ředitele BIS Michala Koudelky, vyslovená v rozhovoru pro Seznam Zprávy v květnu 2022:

„V době, kdy bychom všichni měli stát jednotně spojení a připravení dělat vše ve prospěch této země, slyšíme kritiku(!) vlády, slyšíme kritiku(!) klíčových postav zákonodárného sboru.“

Co dodat? Snad jen to, že mezi hlavní znaky demokracie patří svoboda projevu, svoboda kritizovat politickou reprezentaci a svoboda obměňovat vlády prostřednictvím voleb.

A dochází-li k jásotu a zbožštění politika, měl by každý demokrat zpozornět. Zvlášť poté, kdy první kroky zvoleného prezidenta Petra Pavla, generála ve výslužbě, vedly na oslavu 30 let výročí české armády a na jednání s nejvyššími představiteli silových složek státu, s policejním prezidentem, ředitelem BIS a ministrem vnitra.

Křehká je demokracie. Rovnováha politického systému se může snadno vychýlit ve prospěch bezpečnostních sil země.

Česká verze mccarthismu?

Zvrhne-li se obrana demokracie a postup proti imperiální válce Ruska v boj proti vnitřnímu nepříteli, mohou se elity přeměnit v nedemokratické lídry.

Může zesílit poptávka po jednotné národní frontě – po semknutí vlivné části bezpečnostních, politických, mediálních a akademických elit. Ano, z této křižácké mentality vychází dokument Krizového informačního týmu (KRIT) ministerstva vnitra. V případě 450 tisíc lidí ve „službách státu“ se doporučuje provádět mezi nimi „monitoring nálad“ s cílem „včasné identifikace osob, které mohou šířit antisystémové nálady“. Dále se doporučuje „provést tzv. naming and shaming“, to znamená nepřítele pojmenovat a zostudit.

To, co dnes nejvíce ohrožuje demokracii a co je třeba studovat, je zárodečná verze českého mccarthismu, spjatá s nenávistnou ideologií dobra a zla. Právě agresivní ideologie, šířená novodobými jestřáby a inkvizitory, způsobuje primárně rozkol, polarizaci a nárůst extremismu. 

Podlamuje základní pilíř demokracie, kterým je názorový pluralismus. V tomto smyslu doba covidová představuje svou diskriminací jedné třetiny populace varovný předěl ve vývoji polistopadové demokracie a je mementem pro blízkou budoucnost.

Kdo se nepoučí, je odsouzen své omyly opakovat.