 |
| admin |
Hershův článek má potenciál výrazně podkopat důvěryhodnost lidí u moci a tím válku rychle ukončit. Je to neuvěřitelný úspěch, kterému bychom měli všichni zatleskat. Zde je stručná rekapitulace od politického analytika Andreho Damona:
Ve středu novinář Seymour Hersh odhalil, že za útoky na plynovody Nord Stream, jimiž proudil zemní plyn mezi Ruskem a Německem, z 26. září 2022 odpovídá námořnictvo Spojených států na pokyn prezidenta Joea Bidena.
Tento článek, který se v hlavních amerických publikacích setkal s naprostým mlčením, rozmetal celý narativ o zapojení USA do války jako odpovědi na „nevyprovokovanou ruskou agresi“. Odkrývá dalekosáhlé plány na využití eskalujícího konfliktu s Ruskem k upevnění ekonomické a vojenské nadvlády USA nad Evropou.
Hersh prozradil, že: Operaci nařídil americký prezident Joe Biden a naplánovali ji ministr zahraničí Antony Blinken, náměstkyně ministra zahraničí pro politické záležitosti Victoria Nulandová a poradce pro národní bezpečnost Jake Sullivan.“ (“Seymour Hershovo odhalení bombardování Nord Stream: Lekce a varování”, Andre Damon, World Socialist Web Site)
Tento krátký úryvek shrnuje hlavní tvrzení, které je ústředním bodem celého článku, a – podle mého názoru – tvrzení je dobře prozkoumané, nestranně podané a mimořádně přesvědčivé. Jsou však i jiné části článku, které nejsou zdaleka tak přesvědčivé a nepochybně nechají spoustu poměrně dobře informovaných čtenářů poškrábat se na hlavě. Například zde Hersh rozebírá časový plán operace Nord Stream:
Bidenovo rozhodnutí sabotovat plynovody přišlo po více než devíti měsících přísně tajných debat uvnitř washingtonské komunity národní bezpečnosti o tom, jak nejlépe dosáhnout tohoto cíle. Po většinu této doby se neřešilo, zda misi provést, ale jak ji provést, aniž by bylo zřejmé, kdo je za ni zodpovědný.“ („Jak Amerika zlikvidovala plynovody Nord Stream“, Seymour Hersh, Substack)
„Devět měsíců“?
Válka vypukla 24. února. Potrubí bylo vyhozeno do povětří 26. září. To je sedm měsíců. Pokud tedy „více než devět měsíců probíhaly přísně tajné debaty uvnitř washingtonské komunity národní bezpečnosti o tom, jak“ „sabotovat plynovod“, pak musíme předpokládat, že intriky předcházely válce. To je zásadní bod, a přesto ho Hersh přechází, jako by o nic nešlo. Ale je to velký problém, protože – jak zdůrazňuje Andre Damon – „to rozbíjí celý narativ o zapojení USA do války jako odpovědi na „nevyprovokovanou ruskou agresi“. Jinými slovy, dokazuje, že Spojené státy plánovaly zapojit se do válečných akcí proti Rusku bez ohledu na vývoj na Ukrajině. Naznačuje také, že ruská invaze byla pro Washington pouze zástěrkou pro uskutečnění plánu, který si naplánoval již před lety.
Později v článku Hersh znovu uvádí stejné tvrzení, aniž by zdůraznil jeho základní význam. Říká: „Bidenova administrativa dělala vše pro to, aby se vyhnula únikům informací, protože plánování probíhalo koncem roku 2021 a v prvních měsících roku 2022.“
Pravda – jak uvádí novinář John Helmer ve svém nedávném článku – je mnohem jiná, než jak ji popisuje Hersh. Zde je Helmer, aby to vysvětlil:
Z úplného znění Hershovy zprávy vyplývá, že ani zdroj, ani Hersh nemají „přímé znalosti“ o historii operací vedených USA, jejichž cílem bylo sabotovat a zničit plynovody a které byly zveřejněny před více než rokem; přímo se na nich podílely polská a dánská vláda. Ve skutečnosti Hersh a jeho člověk chybou opomenutí tyto operace a tuto historii neznají.“ („CO JE ŠPATNÉ NA HERSHOVĚ ZPRÁVĚ O ÚTOKU NA NORD STREAM“, John Helmer, Dances With Bears)
Odpor USA vůči Nord Streamu není novinkou, má dlouhou historii sahající až k samotnému počátku projektu v roce 2011. Již tehdy se v německém časopise Spiegel objevil článek, který tvrdil, že „projekt má zajistit dlouhodobou bezpečnost evropských dodávek energie, ale zůstává kontroverzní“.
Kontroverzní?
Proč byl Nord Stream považován za kontroverzní? Co je kontroverzního na tom, že suverénní státy posilují hospodářské vazby s jinými zeměmi, aby si zajistily dostatek levné energie pro pohon svých továren a vytápění svých domovů?
Tato otázka skutečně zasahuje do jádra věci, ale Hersh se jí zcela vyhýbá. Proč? Zde je další Hershův příspěvek:
Prezident Biden a jeho zahraničněpolitický tým – poradce pro národní bezpečnost Jake Sullivan, ministr zahraničí Tony Blinken a Victoria Nulandová, náměstkyně ministra zahraničí pro politiku – se k oběma plynovodům stavěli nepřátelsky a důsledně… Od prvních dnů byl Nord Stream 1 Washingtonem a jeho protiruskými partnery v NATO vnímán jako hrozba pro západní dominanci…
Americké politické obavy byly reálné: Putin by nyní získal další a velmi potřebný hlavní zdroj příjmů a Německo a zbytek západní Evropy by se staly závislými na levném zemním plynu dodávaném z Ruska – a zároveň by se snížila evropská závislost na Americe.“ („Jak Amerika zlikvidovala plynovody Nord Stream„, Seymour Hersh, Substack)
Proč Hersh hájí imperiální myšlení, podle něhož musí být ekonomické transakce mezi cizími státy nějakým způsobem výhodné pro Spojené státy, nebo musí být považovány za hrozbu pro národní bezpečnost? To přeci není role nestranného novináře, který shromažďuje informace pro své čtenáře? To je role propagandisty.
Ano, je pravda, že Putin by měl „další a velmi potřebný hlavní zdroj příjmů“, protože tak funguje volný trh: Prodáte svůj plyn a dostanete zaplaceno. Konec příběhu. Není na tom nic zločinného ani zlověstného a rozhodně to neposkytuje ospravedlnění pro teroristické činy.
A po tomto šokujícím prohlášení následuje Hershova další obava, že „Německo a zbytek západní Evropy by se staly závislými na levném zemním plynu dodávaném Ruskem“.
Proč se Hersh odvolává na tento únavný „závislostní“ mem, který političtí aktivisté v mainstreamových médiích opakují ad nauseam? A co to vlastně znamená?
Jednoduše to, že Německo dostávalo levný plyn z Ruska, což zejména zvyšovalo jeho konkurenceschopnost, ziskovost a hospodářskou prosperitu. Co je na tom špatného? Jak lze přístup k levnému palivu označit za „závislost“? Kdybyste si mohli natankovat benzín za 1 dolar za galon, odmítli byste s tím, že byste se mohli stát závislými?
Samozřejmě, že ne. Byli byste vděční, že si ho můžete koupit tak levně. Proč tedy Hersh prosazuje tento nesmysl a proč krátce nato zdvojnásobuje svůj názor, když říká:
Nord Stream 1 byl z pohledu NATO a Washingtonu dostatečně nebezpečný, ale Nord Stream 2 by zdvojnásobil množství levného plynu, které by bylo k dispozici Německu a západní Evropě.
Hrůza! Představte si, že by volný trh skutečně fungoval tak, jak byl navržen; pozvedl by lidi z chudoby a šířil prosperitu přes hranice států. Vidíte, jak úzce imperialistické to je?
Německo potřebuje levný ruský plyn. Je to dobré pro jeho průmysl, dobré pro pracující lidi a dobré pro hospodářský růst. A ano, je to dobré i pro Rusko. Jediný, pro koho to není dobré, jsou Spojené státy, jejichž moc je německo-ruským partnerstvím silně podkopávána. Vidíte to?
A mimochodem, nikdy nedošlo k incidentu, kdy by Putin použil ruský plyn nebo ropu k vydírání, nátlaku nebo vydírání. Nikdy. To je mýtus, který si vymysleli washingtonští spinmeistři, kteří chtějí německo-ruským vztahům hodit klacky pod nohy. Na ničem z toho však není ani slovo pravdy. Zde je další část z Hershova článku:
Odpor proti Nord Stream 2 se rozhořel v předvečer Bidenovy inaugurace v lednu 2021, kdy republikáni v Senátu… opakovaně upozorňovali na politickou hrozbu levného ruského zemního plynu během slyšení o schválení Blinkena do funkce ministra zahraničí.
Postavil by se Biden Němcům? Blinken řekl ano…. „Znám jeho pevné přesvědčení, že je to špatný nápad, Nord Stream 2,“ řekl. „Vím, že by chtěl, abychom použili všechny přesvědčovací nástroje, které máme, abychom přesvědčili naše přátele a partnery, včetně Německa, aby s tím nepokračovali.“
O několik měsíců později, když se výstavba druhého plynovodu blížila k dokončení, Biden zbystřil. V květnu tohoto roku administrativa ohromujícím způsobem upustila od sankcí proti společnosti Nord Stream AG, přičemž jeden z úředníků ministerstva zahraničí připustil, že snaha zastavit plynovod prostřednictvím sankcí a diplomacie byla „vždycky běh na dlouhou trať“. V zákulisí prý úředníci administrativy naléhali na ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského, který v té době čelil hrozbě ruské invaze, aby tento krok nekritizoval.
To mělo okamžité následky. Republikáni v Senátu v čele s Cruzem vyhlásili okamžitou blokádu všech Bidenových zahraničněpolitických nominací a schválení ročního zákona o obraně se zpozdilo o několik měsíců, hluboko do podzimu. Politico později vylíčil Bidenův obrat v otázce druhého ruského plynovodu jako „jediné rozhodnutí, pravděpodobně více než chaotické stažení armády z Afghánistánu, které ohrozilo Bidenovu agendu“. (Jak Amerika zlikvidovala plynovody Nord Stream, Seymour Hersh, Substack)
To je zajímavé. Už víme, že Biden a jeho poručíci byli rozhodně odhodláni ukončit Nord Stream bez ohledu na rizika. Proč se tedy Biden rozhodl udělat obrat a zrušit sankce, i když jeho tým dokončoval plán na vyhození plynovodu do povětří?
Proč?
Máme snad věřit, že Joe Biden náhle změnil názor a rozhodl se prosazovat méně nebezpečnou a zločinnou strategii?
Ne, jak zdůrazňuje Hersh, rozhodnutí vyhodit ropovod do povětří již bylo učiněno, což znamená, že administrativa pouze hledala způsob, jak zamést stopy. Jinými slovy, již pracovala na právní obraně „věrohodného popření“, která byla posílena zrušením sankcí. To byl skutečný cíl, vytvořit si co největší odstup od teroristického činu, který již schválili a který se chystali zahájit. Zde je více informací od Hershe:
Administrativa se potácela, přestože v polovině listopadu dostala odklad krize, když německé energetické regulační orgány pozastavily schválení druhého plynovodu Nord Stream. Ceny zemního plynu během několika dní prudce vzrostly o 8 % v důsledku rostoucích obav v Německu a Evropě, že pozastavení plynovodu a rostoucí možnost války mezi Ruskem a Ukrajinou povede k velmi nechtěné studené zimě. Washingtonu nebylo jasné, jak se k tomu postavíOlaf Scholz, nově jmenovaný německý kancléř. O několik měsíců dříve, po pádu Afghánistánu, Scholtz ve svém projevu v Praze veřejně podpořil výzvu francouzského prezidenta Emmanuela Macrona k samostatnější evropské zahraniční politice – což jasně naznačovalo menší závislost na Washingtonu a jeho rtuťovitých akcích.“ („Jak Amerika zlikvidovala plynovody Nord Stream“, Seymour Hersh, Substack)
To je čirá fikce. Samozřejmě, že Scholz se o „autonomnější evropské zahraniční politice“ vyjadřoval jen ze rtů. Co byste od něj očekávali, že řekne domácímu publiku? A opravdu Hersh věří, že Scholz nebyl od samého počátku v pozadí Washingtonu? Myslí si snad, že Scholz vycházel z Putinovy invaze, a ne z dohod, které uzavřel s Washingtonem ještě před začátkem války?
Uvědomte si, že Spojené státy posledních 8 let vyzbrojovaly, logisticky podporovaly a cvičily ukrajinské síly na východě země, přičemž účelem těchto aktivit byla příprava na válku s Ruskem.
Popírá to někdo?
Ne, to nikdo nepopírá.
Byl si toho Scholz vědom?
Samozřejmě, že si toho byl vědom. Každý vedoucí představitel v Evropě věděl, co se děje. V hlavních zprávách se dokonce objevily články, které do nejmenších podrobností vysvětlovaly, co Spojené státy chystají. Nebylo to žádné tajemství.
A to je jen jedna nesrovnalost, vždyť nepřiznala bývalá kancléřka Angela Merkelová otevřeně (v rozhovoru pro německý časopis), že se Německo záměrně vyvléklo ze svých závazků vyplývajících z Minské smlouvy, aby získalo čas a ukrajinská armáda mohla posílit, aby byla lépe připravena na boj s ruskou invazí.
Ano, udělala to! Můžeme si tedy být stoprocentně jisti, že Scholz věděl, jaký je celkový plán hry. Plán spočíval ve vylákání Ruska do války na Ukrajině a následném tvrzení o „nevyprovokované agresi“. Věděl to Scholz, věděl to Hollande, věděl to Zelenskyj, věděl to Boris Johnson, věděl to Petro Porošenko a věděl to Biden. Ti všichni to věděli.
Přesto nám Hersh chce namluvit, že Scholz o těchto promyšlených a nákladných plánech nic nevěděl, ale prostě se rozhodoval podle toho, jak se vývoj odehrával v reálném čase. To není pravda. To se nestalo a já tvrdím, že Hersh ví, že se to nestalo.
Největším nedostatkem Hershova článku je však úplné opomenutí geopolitického kontextu, v němž se tento teroristický čin odehrál. USA nejezdí po světě a nevyhazují do povětří kritickou energetickou infrastrukturu jen tak pro nic za nic. Ne. Washington se do tohoto riskantního gambitu pustil proto, že čelí existenční krizi, kterou lze vyřešit pouze rozdrcením těch nově vznikajících mocenských center, jež ohrožují dominantní postavení Ameriky v globálním řádu.
To je to, co se děje pod povrchem; USA se snaží vrátit čas do slavných devadesátých let poté, co se sovětské impérium zhroutilo a svět patřil Washingtonu. Tyto časy jsou však nenávratně pryč a moc USA nenávratně upadá kvůli jejich základní nekonkurenceschopnosti.
Kdyby USA byly stále průmyslovou velmocí, jakou byly po 2. světové válce – kdy byl zbytek světa v troskách -, nebylo by třeba vyhazovat do povětří plynovody, aby se zabránilo evropské a ruské hospodářské integraci a vzniku rozsáhlé zóny volného obchodu, která by se rozkládala od Lisabonu po Vladivostok.
Skutečnost je však taková, že Spojené státy nejsou pro globální růst tak zásadní jako kdysi, a kromě toho chtějí mít ostatní země možnost svobodně prosazovat svůj vlastní model růstu. Chtějí provádět změny, které nejlépe odpovídají jejich vlastní kultuře, jejich vlastnímu náboženství a jejich vlastním tradicím. Nechtějí, aby jim někdo nařizoval, co mají dělat. Washington však o změnu nestojí. Washington chce zachovat systém, který mu propůjčuje největší množství moci a bohatství.
Hersh geopolitické faktory, které vedly k sabotáži, nejenže ignoruje, ale aktivně vytváří kouřovou clonu svými zavádějícími vysvětleními. Podívejte se na to:
Dokud bude Evropa závislá na levném zemním plynu z plynovodů, Washington se obával, že země jako Německo se budou zdráhat dodávat Ukrajině peníze a zbraně, které potřebuje k porážce Ruska. Právě v této neklidné chvíli Biden pověřil Jakea Sullivana, aby dal dohromady meziagenturní skupinu, která by vymyslela plán.
Další nesmysly. Washingtonu je ubohý příspěvek Německa k válečnému úsilí ukradený. Washingtonu záleží na moci; na čisté, nefalšované moci.
A globální moc Washingtonu byla přímo ohrožena evropsko-ruskou ekonomickou integrací a vytvořením obřího hospodářského společenství, které se vymykalo jeho kontrole. A plynovod Nord Stream byl v samém srdci tohoto nového rušného fenoménu. Byl hlavní tepnou spojující suroviny a pracovní sílu východu s technologiemi a průmyslem západu. Byl to sňatek vzájemných zájmů, který Washington musel zničit, aby si udržel svou moc v regionu.
Přemýšlejte o tom: Tato nová hospodářská pospolitost („Velká Evropa“) by nakonec uvolnila obchodní a cestovní omezení, umožnila volný pohyb kapitálu a pracovních sil mezi zeměmi a harmonizovala předpisy způsobem, který by vybudoval důvěru a posílil diplomatické vazby. Zde je více z dřívějšího článku, který to shrnuje:
Ve světě, kde jsou Německo a Rusko přáteli a obchodními partnery, nejsou potřeba vojenské základny USA, drahé zbraně a raketové systémy americké výroby ani NATO. Rovněž není třeba uzavírat energetické obchody v amerických dolarech nebo hromadit americké státní dluhopisy pro vyrovnání účtů. Transakce mezi obchodními partnery mohou probíhat v jejich vlastních měnách, což jistě urychlí prudký pokles hodnoty dolaru a dramatický přesun ekonomické moci. To byl důvod, proč Bidenova administrativa vystupovala proti Nord Streamu. Nebyl to jen plynovod, bylo to okno do budoucnosti; do budoucnosti, v níž se Evropa a Asie sblíží do obrovské zóny volného obchodu, která zvýší jejich vzájemnou moc a prosperitu, zatímco USA zůstanou na vnější straně.“ („Krize na Ukrajině není o Ukrajině. Je to o Německu„, Unz Review)
Povinností novináře je poskytnout kontext, který je potřebný k tomu, aby čtenář pochopil téma diskuse. Hersh to nedělá, což mě vede k přesvědčení, že John Helmer má pravdu, když říká:
Toto je obžaloba Bidenova spiknutí s plynovodem, nikoliv amerického válečného plánu. („What’s Wrong with the Hersh Report“, John Helmer, Dances With Bears)
*****
Mike Whitney je renomovaný geopolitický a sociální analytik působící ve státě Washington. Svou kariéru nezávislého občanského novináře zahájil v roce 2002 s odhodláním věnovat se poctivé žurnalistice, sociální spravedlnosti a světovému míru. Je výzkumným spolupracovníkem Centra pro výzkum globalizace (CRG).
Originál článku a obrázků: The Unz Review
Překlad a úpravy obrázků: Admin Nekorektní TOP-CZ
Žádné komentáře:
Okomentovat
Email mě upozorní na Váš komentář. Díky za trpělivost.