 |
| Homer Simpson |
Dostala se mně do ruky kniha Jana Kellera "Hybridní politika". Je to velice čtivá kniha, plná kellerovské ironie, ale také smutku nad rozbitou společností, ve které žijeme. V jedné své části se zabývá současným slovníkem našich elit, jehož slova často používají (a současně jehož některá slova jsou přísně zakázána). Tento slovník má zdůraznit současné priority (evropské hodnoty) a zároveň navozovat to správné chápání světa.
Tato příručka využívá Slovník novořeči Jana Kellera pro určení korektních dezolátních postojů. Pro dezoláty by měla být poučením, pro zastánce Pravdy a Lásky také.
Pravda a Láska:
Civilizace - Až do nedávna tento neškodný pojem znamenal vysokou úroveň duchovního a materiálního pokroku lidí. Ale pokud je uznána svébytnost civilizačních okruhů, ohrožuje to existenci univerzálních hodnot (a to jsou ty správné hodnoty). Pokud jejich rozdílnost uznána není, činí to nadbytečným samotný výraz.
Dezolátní pravidlo jedna
Vždy a za všech okolností zdůrazňovat rozdílnost kultur, kterou je třeba mít na paměti při styku s těmito kulturami. To, že dezolátovi je jasné, že míšení různých kultur musí přinášet problémy, bude již v nejbližší době trestným činem.
Příkladem může být popis problémových situací, které známe a jenž se vyskytují zejména kolem migrace a o kterých se dočteme či uvidíme v TV.
Pravda a Láska:
Migranti nikdy nepáchají zločiny ani neprovozují násilí.
V těchto případech např. nejde o vraždu spáchanou za zvlášť brutálních okolností, s cílem se obohatit, motivovanou závistí a nenávistí vůči Evropanům.
Pravda a Láska vždy hovoří o dramatu (tragédii), jehož motivy jsou nepochopitelné. Přitom delikvent by ani kuřeti neublížil, byl to dobrý soused, který vždy pozdravil a byl vzorem integrace. Pokud se toto dá těžko prosadit (nenašel se žádný dobrý soused a jde o osobu s rozsáhlým trestním rejstříkem), pak zpravidla nastupuje zdůvodnění poslední instance: šlo o osobu s psychickými obtížemi. A tyto přece nemůžeme soudit, natožpak odsuzovat.
Dezolátní pravidlo dvě
Vražda je vražda a násilí je násilí. Vůbec nezáleží na barvě kůže, rase, náboženství či kulturním původu pachatele. To, že dezolátovi toto je jasné, bude také již v nejbližší době trestným činem, pokud pachatelem nebyl tuzemec (viz odsouzení bílého policejního zabijáka nevinného černocha Floyda, jenž by ani kuřeti neublížil).
Pravda a Láska:
Zeměpis v naší společnosti musí doznat změn, protože příkazem dne je budovat svět bez hranic, pochopitelně s výjimkou těch zemí, vůči nimž jsou uvaleny hospodářské sankce. Pokud tedy je slovo hranice používáno, pak jen ve smyslu překážky prosperity, či bariéry mezi lidmi. Mluvit v této souvislosti o národu je zvlášť zavrženíhodné, protože ten se provinil a to dokonce trojím způsobem:
a) v jeho jménu byla vedena řada válek,
b) hranice jeho území jsou překážkou volného trhu a
c) samotné přetrvávání národů komplikuje budování Evropské unie, která vůbec nikdy neválčí a vládu volného trhu upřednostňuje před vládou lidu.
Hovořit o vlasti, znamená hovořit o národu a nebezpečně evokovat další zakázané slovo identita. Podobně vyznívají vulgární slova rodina, otec či matka.
Pokud hovoříte o lidu, pak toto slovo se zásadně se nepoužívá v souvislosti s obyvatelstvem jednotlivých evropských zemí, neboť navozuje nesouhlas s reformami, které evropské instituce zavádějí pro větší blaho všeho evropského lidu.
Suverenita státu či lidu jako zdroje demokratické moci je rovněž nevhodný pojem. O suverenitě lze mluvit jedině v případě bank a trhů.
Lépe než užívat slovo víra se doporučují evropské hodnoty.
Dezolátní pravidlo tři
Národ je společenství lidí, jenž může být buď etnickým národem (sdílením jazyka, historie a kultury) nebo politickým národem, který stojí na občanství v teritoriálně vymezeném a suverénním státě. Lidé jsou jeho občany a mají oprávnění účastnit se politiky a uplatňovat svou suverenitu. Základem státu je rodina. Identifikací jednotlivců se státem je dán pojem vlast. Víra je soukromou věcí každého jednotlivce.
Pravda a Láska:
O integraci či dokonce asimilaci se již vůbec nesmí hovořit; tyto termíny se staly politicky nekorektní poté, co se usoudilo, že Evropané mají povinnost přijímat cizince, kteří nemají povinnost přizpůsobit se jejich kultuře a hodnotám.
Evropané vzhledem ke svému dědičnému koloniálnímu hříchu mají povinnost se postarat o všechny legálně či nelegálně příchozí a to i na úkor bílých domorodců (ať už jejich pradědové spáchali uvedený dědičný hřích nebo ne). Co bude následovat, až dojdou zdroje (nikoliv migrantů, ale finanční), není na pořadu dne. Lze věřit, že se o bílé domorodce chálífát postará (otroci jsou vždy potřeba).
Dezolátní pravidlo čtyři
Migranti jsou povinni dodržovat zákony státu, aktivně se snažit o integraci do společnosti získáním jazykových dovedností, úctou k místní kultuře a víře a hledáním zaměstnání. Za migranta je považován každý, jehož pobyt byl legalizován. Nelegální migrace je porušením zákona. Podpora migrace musí být účelná a jen do úrovně zabezpečení občanů státu.
Zvláštní kapitolu v knize Jana Kellera tvoří pojednání o slovech klamavých. Cituji:
----------------------
"Slova klamavá změnila zpravidla svůj smysl během druhé poloviny 20. století. Zvláště v posledních dekádách stoupá počet těchto slov přímo raketově. S oblibou jsou používána pravicovými i levicovými liberálními politiky.
Samotné výrazy „pravice" a „levice" patří ostatně právě do této kategorie. Jedná se o slova klamavá od doby, kdy levice přijala principy kapitalismu a pravice principy kosmopolitismu.
Typickým příkladem této kategorie je slovo „občan", které liberálové s oblibou v jeho změněném významu používají. Zatímco původně toto slovo označovalo příslušníka národního státu s volebním právem, nyní je občanství vyzvedáváno naopak u těch, kdo se k instituci národního státu nechtějí znát.
V jistém smyslu opačnou proměnou prošlo slovo „rasista". Dříve bylo používáno pro stoupence doktríny tvrdící, že lidské rasy si nejsou rovny. Dnes je rezervováno pro osoby, které se k této ideologii nehlásí, varují však z celé řady věcných důvodů před možnými dopady masivní migrace.
Pamětníci mohou potvrdit, že typicky klamavým výrazem se stalo slovo „paměť". Dříve sloužilo jako víceméně spolehlivá opora historické identity národa, dnes je zneužíváno pro potřeby přepisování dějin za účelem kolektivního sebeobviňování příslušníků národa.
Obrovským posunem prošlo slovo „svoboda". Původně vyjadřovalo schopnost jedince zvládat sebe sama a podílet se na kontrole svého kolektivního osudu. Dnes označuje možnost činit cokoliv, co vyhovuje individuálnímu puzení, a to zcela bez ohledu na možné společenské důsledky.
Klamavá slova jsou využívána s takovou intenzitou proto, neboť mají funkci zavádějící. Pomáhají zakrývat ty proměny reality, v jejichž důsledku dochází k podstatné proměně kultury a ke ztrátě tradičních orientačních bodů.
Společné mají to, že stoupající identitární dezorientaci a kulturní nejistotu vydávají za nárůst svobody.
Tak „integrace" už neznamená výzvu nově příchozím přizpůsobit se zvykům a obyčejům přijímající země, ale naopak povinnost místních obyvatel adaptovat se na zvyky a víru nově příchozích.
Výraz „právní stát" už není označením pro vládu obecných zákonů nad celou společností, ale vyjadřuje možnost jednotlivců a skupin dožadovat se svých vlastních práv bez ohledu na prospěch celku.
Klamavá slova bývají často skládána do výrazů, které mají podobu oxymóron, tedy do sousloví, která si vnitřně protiřečí.
Výraz „pozitivní diskriminace" ignoruje, že jakákoliv diskriminace je ze své povahy negativní vzhledem k hodnotám rovnosti. Nelze usilovat o něco negativního pozitivním způsobem. Pozitivní diskriminace není ve skutečnosti diskriminací, ale právě naopak - privilegizací."
----------------------
konec citace
Významnou měrou k posunu původních významů těchto slov přispěla existence Evropské unie. Tato organizace je dnes úplně jinou, než ta, do níž Česká republika vstupovala. Nadšení nad západními hodnotami, nadšení z volného pohybu osob, kapitálu a zboží, toto nadšení v naší společnosti ustoupilo hodně do pozadí.
Snaha orgánů EU o stále větší centralizaci moci, jenž směřuje k federalizaci s omezením státních suverenit nejen v zahraniční politice, tato snaha začíná vzbuzovat dojem, že vzhledem k absolutní dominanci Německa jsme se dopracovali ke Čtvrté říši. Ne úplně od věci se říká našemu státu 17. spolková země.
O nápravu (o kterou Pravda a Láska vůbec nestojí) by měla postarat činnost dezolátů.
Dezolátní pravidlo pět
Vedení země musí především se odpovídat občanům země. Nelze dopustit snahu o federalizaci Evropy a ani (v této situaci) přijetí eura. Vláda, která ztratí další části suverenity státu, jedná proti zájmům zájmům státu a tyto zájmy zrazuje. Příkladem tohoto protistátního vedení státu je současná vláda Petra Fialy. Jednou bude souzena, ale dnes je potřeba ji zabránit v prosazení omezení rozsahu jednomyslného rozhodování premiérů s hlasem veta.
Nelze z EU vystoupit (to pokládám za ekonomickou sebevraždu), ale dezoláti se musí snažit o ukončení vlády Pětikolky a jejím nahrazením vládou, která dbá o zájmy národa.
Tato vláda také zajistí, že klamavá slova nabydou svého původního významu: občan jako tvůrce suverenity státu, paměť jako historie a paměť národa, a především právní stát, jako společenství, kde vládne právo a pořádek.
Jak se pozná dezolát
(pro referenty BIS a dalších zpravodajských komunit)
a) jde o jedince, kterým se zdají dezolátní pravidla sympatická (ty je třeba převychovat nebo internovat) a/nebo
b) lze na ně uplatnit podstatnou část (ne-li všechna) dále uvedených definic (citace):
"Xenofob - ten, který si chce chránit svoji identitu. Jeho postoje nelze brát vážně, protože by se měl léčit.
Populista - ten, kdo volí jiné strany než ty, které si zvykly pravidelně se střídat u moci.
Reakcionář - osoba, která se diskvalifikuje sama tvrdohlavým zastáváním názorů, které dějiny již dávno překonaly a vyvrátily anebo osoba jehož názor není v souladu s vládnoucí ideologií progresivismu.
Rasista - může být kohokoliv s výjimkou migrantů, kteří nejsou nikdy ani rasisty, ani xenofoby. Toto slovo původně označovalo osobu, která byla přesvědčena o nadřazenosti své vlastní rasy nad ostatními. Dnes je používáno pro označení osob, které se obávají důsledků masové migrace.
Demagog - ten, který se vyjadřuje politicky nekorektně a shodou okolností bývá kladně vnímán veřejným míněním.
Konzervativec - toto označení diskvalifikuje jakéhokoliv odpůrce ideologie progresivismu.
Vlastenec - ten jenž je poslední překážkou na cestě k totální modernizaci, jež povede k trvalému míru a blahobytu na celé planetě.
Eurofob - ten, který má námitky vůči současné podobě a směřování Evropské unie. Výraz sugeruje, že lidé s odlišnými názory mohou trpět fobií, tedy psychickým problémem, který je třeba léčit.
Národní populista - ten, který má výhrady k současnému směřování Evropské unie a je tedy ideovým dědicem národních socialistů třicátých let."
Smutný je pohled na tento svět.
Poznámka:
Pokud není uvedena přímo citace, je text s významným použitím textů JK psán proloženě.
Ostrava
Žádné komentáře:
Okomentovat