Chat Control Act

Ladislav Pokorný

Jedním z předvolebních hitů se kromě bitcoinové aféry, zavedení emisních povolenek a ubližování pejskům nově stal i tzv. Chat Control Act, tedy snaha Bruselu preventivně dohlížet na veškerou komunikaci občanů na sociálních sítích.

Návrh není žádnou novinkou, v EU je diskutován už třetím rokem, ale v souvislosti s nadcházejícími volbami není nijak překvapivé, že se ho opozice rozhodla účelově využít v zoufalé snaze alespoň nějak poškodit skvělou pověst, kterou si vláda svým čtyřletým působením mezi občany vybudovala.

Navíc má tento návrh v situaci, kdy jsme my všichni v hybridní válce (vládní strany pak dokonce ve válce na život a na smrt) s Ruskem, kdy se nám planeta zapaluje jak lýtka patnáctiletého panice a kdy ani zákaz spalovacích motorů a emisní povolenky pro všechno, co má dvě a více nohou, negarantují růžovou budoucnost, a navíc v situaci, kdy se v naší krásné vlasti a v celé Evropě roztahují dezoláti, nepochybně svou logiku, protože primárně cílí na boj proti zneužívání dětí. A dětem patří budoucnost. Budoucnost bez oteplování, budoucnost bez Ruska a taky budoucnost bez dezolátů. Je tedy logické, když už si s takovým pěkným předpisem dala Evropská komise práci, že by byla škoda ho nevyužít právě v boji za všechny hodnoty, ačkoliv to při jeho tvorbě zpočátku nikoho ani nenapadlo.

Ono totiž vůbec není vyloučeno, že by nám tady mohla i nadále bujet protistátní činnost. A co když budou opoziční strany chtít i v budoucnu týrat pejsky a ještě si to domlouvat na sociálních sítích? Co když se na týchž sítích budou i nadále roztahovat dezoláti a proruští trollové a hybridně mást naše občany a směřovat je tak na východ? Kdyby se tedy Chat Control Act podařilo uvést do legislativy, mohly by být takové nepřátelské aktivity efektivně a úspěšně eliminovány.

Z výše uvedeného je zřejmé, že zmiňovaný právní předpis je hrozbou jen pro ty, kteří to s naší liberální demokracií dobře nemyslí. Slušní, uvědomělí a loajální občané se opravdu ničeho obávat nemusejí, ti, kdo mají čisté svědomí a nešíří dětskou pornografii, nezpochybňují hodnoty, nekritizují práci a výsledky našich představitelů, nepodléhají ruským narativům či se raději k ničemu nevyjadřují, a to ani v soukromí, ti se nemají čeho bát. Systém jim zkontroluje komunikaci a uveřejněná vyjádření, vyhodnotí, že se tito občané aktuálně ničeho nedopustili, a až do dalšího statusu, tweetu či vyjádření na sociálních sítích nebo do dalšího poslaného e-mailu mohou být úplně klidní.

O to větším (a poněkud nepříjemným) překvapením byl deklarovaný nesouhlasný postoj představitelů naší vlády ke zmíněnému předpisu, především pak vyjádření premiéra Petra Fialy a ministra vnitra Rakušana, zvláště vezmeme-li v úvahu, že právě tato vláda, v níž první z nich je premiérem a druhý 1. vicepremiérem, už v boji s nesprávnými názory tolik vykonala.

Pravda, vláda zatím volila specificky „českou cestu“, leč dosáhla za pouhé čtyři roky nepopiratelných úspěchů. Že se vláda před evropskými partnery má čím pochlubit, dokazují nejen vypínání liberální demokracii nepřátelských webů, zřízení sekce KRIT na Ministerstvu vnitra či zřízení funkce vládního strategického komunikátora, které se s nevšední pílí a ochotou ujal plukovník Foltýn, ale třeba i garantování práva na korigované informace pro všechny občany bez rozdílu.

Snad jde tedy ze strany vlády jen o (a dodáváme zbytečnou a ve svém důsledku pro naši společnost škodlivou) předvolební nervozitu, která vedla k tomuto zakolísání, a snad s pokrokem, kterého jsme díky vládě v této oblasti dosáhli, nějak vydržíme nejen do voleb, ale především do doby, než se myšlenka Chat Control Act definitivně prosadí v celé Evropě. A nebojme se i dál jít vlastní českou cestou, která se nám osvědčila.

Dejme tedy vládě důvěru i nadále, sázka na Petra Fialu a Víta Rakušana je i přes toto zaváhání, které navíc lze ještě při schvalování předpisu napravit, jistotou, že dezolátům a proruským trollům v naší společnosti veselo nebude.