 |
| Pokrokový euroobčan |
Žijeme v době, která je zdánlivě velmi příznivě nakloněna všem, kteří chtějí ve společnosti rozsévat nenávist. Každou chvíli můžeme číst o tom, jak jsou sociální sítě plné agresivity, která je zjevně podporována subjekty, které chtějí zastavit či dokonce obrátit demokratický vývoj v naší zemi. Podporován je „boj“ proti jakékoli jinakosti a jedním z nejviditelnějších terčů těchto útoků jsou sexuální menšiny.
Přesto si z letošního dění kolem pochodu hrdosti odnáším dojem, že na tomto bitevním poli byl o poznání větší klid než v minulosti. Agresivních příspěvků na facebooku ubylo, a když už se někde nějaký objevil, převaha příspěvků vyznávajících toleranci a respekt byla tak jednoznačná, že se onen agresivní profil ani neúčastnil následujících diskusí. Proti pochodu neprotestovala ani sebemarginálnější skupinka křiklounů a známé firmy ze spektra pravicového extremismu zastoupil ve svém výlevu jen módní návrhář Osman Laffita, u kterého se člověk nemůže zbavit dojmu, že na sebe chtěl upozornit vsítěním vlastního gólu do branky svého týmu.
Čím to ale bylo? Zapůsobilo schválení partnerství, které vůči stejnopohlavním párům sice stále zachovává diskriminační linii, ale oproti předchozímu registrovanému partnerství přece jenom zaznamenává značný pokrok? Možná. Celá společnost vidí, že tato nová právní úprava nikoho nepoškozuje. A i když stále zdůrazňujeme nutnost přijmout manželství pro všechny, přiznejme si, že všichni už víme, že je to jen otázkou času. A dozajista s tím počítá i menšinová společnost, která na stejnopohlavní páry stále hledí s předsudky, byť stále menšími. Velmi pozitivně působí i účast LGBT témat v umění. Nejen v hudbě, kde už si i méně tolerantní část naší společnosti zvykla na to, že řada předních umělců k sexuálním menšinám patří, ale toto naléhavé téma je dnes přítomno i ve všech filmech a seriálech „každodenní spotřeby“. Takže i starší nenáročný divák, který není z velkoměsta a současné trendy se k němu dostávají se zpožděním, se může ztotožnit s LGBT postavami, které vstupují každý den do jeho obýváku prostřednictvím každodenních televizních seriálů. K podpoře sexuálních menšin se hlásí naši přední umělci, a to v takovém množství, že už pro průměrného nenáročného diváka nezbývá prostor ani energie pro gesta toho typu, že bude tyto umělce či umělecká díla ignorovat.
Přesto se domnívám, že naše radost z toho, že jdou věci správným směrem, může být velice předčasná. Pamatujete, jak se zdejší trumpovci a putinovci radovali z přiškrcení peněz z americké rozvojové agentury USAID? Dnes to spíše vypadá, že přiškrceny byly zdroje, ze kterých jsou placeni oni. Proto ta zdánlivá bezmoc a nulová činnost. Pozitivní na tomto zjištění ale je, že se ukázalo, že je jen málo těch, co rozsévají nenávist z vlastního přesvědčení. Na tom, aby se někdo nechal platit za poštvávání ostatních proti zranitelným menšinám, sice také není nic chvályhodného, ale pořád jde o signál, že té nenávisti je v lidech méně, než by se mohlo zdát, a materiální podpora může zvrátit nejeden ideologický směr, včetně těch extremistických.
Než se ale začneme radovat nad tím, že pravicovým extremistům vyschly finanční toky, raději zdvihněme varovný prst. Ve skutečnosti se nestalo, že by nenávist ze společnosti mizela. Spíše se v současnosti bojuje na tolika frontách, že na boj proti sexuálním menšinám prostě nezbyly peníze, čas ani energie.. O to zásadnější boj nás čeká na všech ostatních frontách, kde se bojuje o demokratický vývoj v naší zemi.
Mé dřívější články týkající se LGBT:
Zde můj článek trochu provokativnějšího charakteru:
Další odkazy:
Obrazem: Více než padesát tisíc lidí prošlo Prahou v pochodu hrdosti, odpůrců bylo jen pár — Deník N
Žádné komentáře:
Okomentovat
Email mě upozorní na Váš komentář. Díky za trpělivost.