Nechte staré na pokoji

Pochybovač

Říkám to vážně:
Není to jen generace – je to samostatná forma přežití! Tvrdí jako týden starý chléb a rychlí jako babiččiny pantofle, které letí tvým směrem s přesností bumerangu.

V pěti letech už uměli odhadnout náladu matky podle zvuku hrnce na sporáku.

V sedmi letech měli klíč na šňůrce a pokyn: „Oběd je v ledničce, ohřej si ho, ale nepřipal ho.“

V devíti letech vařili boršč bez receptu,

V deseti věděli, jak zavřít kohoutek a utéct před sousedovým psem s kbelíkem na hlavě. Od rána do večera byli na ulici.

Bez telefonů. Místo WiFi – přesná trasa: hřiště, řeka a domů už potmě, s koleny, která vypadala jako mapa bojových operací. Kolena si zalepovali slinami a listem jitrocele. A když to bolelo, slyšeli: „Neutrhlo se to, takže to nebolí.“ Jedli chleba s cukrem, pili vodu ze zahradní hadice – s takovým mikrobiomem, který by jim záviděl každý nynější jogurt. Alergie neexistovaly. A pokud ano, mlčeli o tom.

Znají patnáct způsobů, jak odstranit skvrny od trávy, maziva, krve, bláta a inkoustu – protože bylo třeba přijít domů „čistí“.

A to ještě není vše. Prošli si:

• tranzistorovým rádiem;
• černobílým televizorem;
• gramofonem na vinylové desky;
• magnetofony s cívkami a kazetami;
• CD disky...

A teď mají tisíce písniček v kapse a stýská se jim po praskání kazety převinuté tužkou. Po získání řidičského průkazu jezdili žigulíky po celé zemi – bez hotelů, klimatizace a GPS. Jen silniční atlas, kde byla celá země na několika stránkách. A dojeli. S úsměvem. A s chlebem s máslem a vejcem v kufru.

Je to poslední generace, která si pamatuje svět bez internetu, bez nepřetržitého spojení, bez neustálé obavy o nabití baterie.

Měli sešity s recepty a ne aplikace. A dny narozenin si pamatovali sami. Anebo na ně nepřicházeli…

Jsou to lidé, kteří:

• dokáží opravit vše izolační páskou, sponkou a kleštěmi;
• měli jeden televizní kanál — a nenudili se;
• věděli, že „listování“ neznamená scrolling, ale hledání v telefonním seznamu;
• a věřili: že pokud nezvedneš telefon, znamená to, že jsi naživu a zavoláš zpět.

Oni jsou jiní. Mají v sobě emocionální asbest, imunitu z doby nedostatku a reflexy vybroušené na hřišti. Poslední skuteční ninžové všedního dne.

Nesahejte na člověka nad 50 let. Viděl víc, prožil víc a má v kapse mentolky starší, než je tvoje dítě. Prožil dětství bez autosedačky, bez helmy a bez opalovacího krému. Školu bez notebooku. Mládí bez scrollování. A nehledá odpovědi na Googlu, protože má instinkt.

A navzdory všemu má více vzpomínek než ty fotek v cloudu...

Neznámý autor.
https://t.me/s/dimonundmir


P.S. - klidně bych tu hranici posunul o dekádu výš (překl.)