Akci provázela přítomnost totožných osob z mocenských složek jako v březnu 2020 po vyhlášení "pandemie", nápadně shodné je i prostředí zdravotnického zařízení ve spojení s vysokým počtem úmrtí. K tomu přidejme dehonestaci nevinné osoby, jež byla "chybou" policie a sdělovacích prostředků dlouhé hodiny vláčena médii jako pachatel masakru, což mohlo být součástí přípravy na nový model likvidace nepodvolených: pouhým zveřejněním fotografie nepohodlného člověka, jeho označením za vraha/teroristu a následným předhozením rozhořčenému davu dokáže režim vůči komukoliv vyvolat veřejný lynč. I to se ostatně během následujících měsíců covidové hysterie dělo.
Konec roku 2023 prožíváme v nejistotě, jakou jsme snad ještě nezažili. Dělat si jakékoliv plány v době, kdy se na nás ze všech stran valí temné předpovědi těžkých časů, nemá moc smysl. Předvídat nejbližší události nebo spekulovat, co nás čeká v nové roce, za půl roku nebo konce desetiletí absolutně nelze, protože v těchto dnech si nikdo není jistý ani tím, co se stane zítra, pozítří nebo za týden. Straší se novou pandemií a opakováním vakcinačního teroru, válka na Ukrajině neskončila, ale kdosi už vyvolal další na Blízkém východě, do toho masová migrace, hrozba nedostatku energií, cílené zbídačování středních vrstev uměle vyvolanou inflací... Vnímat toto všechno během každodenního boje o vlastní přežití v tomto šíleném světě, v honbě za udržením stabilní pozice ve stádu stejně plahočících se otroků, není pro normálního člověka při zachování duševního zdraví zvládnutelné. Možná nás skutečně brzy čeká obrovský přelom, naprosto nesrovnatelný s předchozími dějinnými zvraty, který naše životy obrátí totálně naruby.
Co se na nás chystá, to ovšem dopředu vědí jen ti, kdo tyto krize, války a převraty plánují a připravují. My se můžeme jen z náznaků a vývoje událostí dohadovat, k čemu to směřuje, přičemž všechny souvislosti nám většinou ve své komplexnosti dojdou ve chvíli, až tato situace nastane. Někdy až s velkým časovým odstupem, stejně jako tomu bylo u událostí revolučního roku 1989 či plánech Projektu pro nové americké století, k jejichž uskutečnění "náhodou" napomohly šokující útoky z 11. září 2001, které tento neoconský Plán "předvídavě" avizoval. A stejně tak někteří vyvolení už na podzim 2019 věděli, jaké "pandemické" divadlo se na svět chystá na příští rok v únoru a březnu 2020. Během simulace nazvané Event 201 byla už v říjnu 2019 nacvičena přesná podoba budoucí "pandemie" včetně lockdownů, testování, povinného očkování i plné součinnosti médií při vyvolávání patřičné hysterie; totožné byly i účastnické organizace během simulace i "skutečného" průběhu sanitární totality (Johns Hopkins University byla monopolním dodavatelem dat o počtu "nakažených" do celého světa). Dodnes ovšem existují lidé, kteří vám budou tvrdit, že fakta o pandemickém cvičení WHO za účasti Světového ekonomického fóra a Nadace Billa a Melindy Gatesových jsou jakési choré konspirace, i když celé divadelní představení z října 2019 stále mohou zhlédnout na korporátním YouTubu (Event 201 Pandemic Exercise: Segment 1, Intro and Medical Countermeasures (MCM) Discussion), na rozdíl od zcenzurovaných a smazaných videí, jež o tomto zločinném podniku referovaly.
Jestliže Event 201 byl globálním nácvikem na covidovou spartakiádu, připomeňme si v té souvislosti událost, která může být považována za jakousi místní obdobu tohoto cvičení. Tragická střelba v ostravské fakultní nemocnici z prosince 2019 nese mnoho rysů akce, uskutečněné za účelem preventivního programování obyvatelstva na nový režim lockdownového stanného práva, zavedeného v březnu 2020, tedy o pouhé tři měsíce později. Podle oficiální verze šlo o útok osamělého střelce, který si pro svůj útok náhodně vybral čekárnu s větším počtem osob, kam začal bezhlavě pálit střelnou zbraní údajně ze vzteku, že jej lékaři nejsou ochotni uznat jako nemocného a léčit. Vrah okamžitě po masakru prostory nemocnice opustil, nasedl do auta a po několika hodinách na útěku se zastřelil vlastní zbraní, a to ve chvíli, kdy už nad jeho hlavou kroužily policejní vrtulníky, a byl v obklíčení zásahové jednotky. Tolik ve zkratce, co tvrdí oficiální verze.
Jak už to u podobných šokujících událostí bývá, průběh tragédie v ostravské fakultní nemocnici i sled následného dění, včetně počínání sdělovacích prostředků, politiků i bezpečnostních složek během zásahu proti pachateli vzbuzuje jisté pochybnosti. Samotné prostředí zdravotnické instituce jakožto dějiště tragédie ve spojení s vysokým počtem mrtvých jako by už v prosinci 2019 předurčovalo nadcházející období, během níž se budeme s podobným obrazem setkávat dennodenně.
A není to jediná paralela s blížícím se covidovým rokem 2020. Co v té souvislosti vyloženě bije do očí, je přítomnost totožných politických i úřednických špiček v průběhu obou událostí na tv. obrazovkách.
Koho vidíme během tiskových konferencí po řádění střelce v ostravské nemocnici z prosince 2019? Premiéra Babiše, ministra vnitra Hamáčka a - to je náhodička! - jednoho z největších vakcinačních parchantů a propagátora brutálních covidových represí Romana Prymulu, jenž tehdy ve funkci náměstka zastupoval ministra zdravotnictví Vojtěcha, který zrovna v ten den odjel na zahraniční cestu.
Hvězdný čas pro všechny tři přijde už za pár měsíců; od března 2020 se s touto sehranou trojkou budeme setkávat několikrát za den a vyslechneme si spoustu líbezných řečí o tvrdých a nekonečných lockdownech, nutném omezování svobod, zavírání firem a obchodů, nekompromisních zákazech vycházení, vymezených časech na nákupy i hrozby tvrdých trestů pro lidi bez roušek a vrazích, kteří svým nezodpovědným chováním zabíjejí staré a nemocné.
Už jsme si celkem zvykli, že události podobného ražení zpravidla provázejí různá "nečekaná" odhalení, množství šťastných náhod a neuvěřitelné shody okolností. Proto ani nepřekvapí, že na stejný den, kdy došlo ke vražedné střelbě v ostravské nemocnici, měla shodou okolností pardubická nemocnice nahlášeno protiteroristické cvičení. Souběžné cvičení bezpečnostních složek se simulovaným teroristickým útokem bývá už téměř poznávacím znamením událostí "mimořádného charakteru", jako byly například útoky z 11. 9. 2001, v Londýně v červenci 2005 nebo například během střelby při bostonském maratonu v roce 2013. Během těchto krizových cvičení nezvykle často dochází ke skutečným teroristickým útokům, kdy scénář simulace "shodou okolností" přesně zrcadlí reálný útok teroristů. Nácviky zásahu, jehož součástí bývají vědomí i nevědomí figuranti, hrající roli "teroristů", se stávají ideální krycí operací pro rozpoutání skutečného státního terorismu. Následkem bývá zavedení tvrdých zákonů omezujících dosavadní práva a svobody a předem připravených represivních opatření, které terorem vyděšená veřejnost ochotně přijme.
Útok v ostravské nemocnici nabízí v té souvislosti zajímavou paralelu. I když mělo jít o naprosto nepředvídatelnou agresi šíleného střelce, pálícího bezhlavě do lidí v náhodně zvolených prostorách čekárny, tři z celkových šesti obětí byli shodou okolností bývalí i současní pracovníci Vězeňské služby (VS), tedy zaměstnanci Ministerstva spravedlnosti. Tři kolegové z práce se jistě mohou společně potkat v čekárně u stejného lékaře. Stává se, že zaměstnavatel objedná své lidi na preventivní kontrolu v předem určený čas na preventivní prohlídku, např. EKG, oční, rentgeny apod. V tomto případě však předem objednanou lékařskou kontrolu vyvrací prohlášení mluvčí Vězeňské služby slovy: "Naši kolegové nebyli ve službě, byli tam v době osobního volna."
Povšimněte si důrazu na slovech, že kolegové opravdu nebyli ve službě. Generální ředitel VS Petr Dohnal k tomu doplnil: "Je to prostě shoda nešťastných okolností, byli v nepravý čas na nepravém místě. Rozhodně se tedy nejednalo o nějaký sofistikovaný útok na příslušníky Vězeňské služby," prohlásil generální ředitel VS Petr Dohnal. Jaká je pravděpodobnost, že se tři kolegové z bezpečnostních složek státu úplnou náhodou, bez předchozí domluvy, potkají v jedné nemocnici, ve stejném patře a stejné čekárně na oddělení traumatologie? Informace o smrti tří pracovníků bezpečnostních sborů státu během vražedné střelby zkrátka s časovým odstupem působí, jako by šlo o úmrtí během koordinovaného protiteroristického zásahu, nikoliv o náhodné oběti nepředvídatelného střelce.
Nejvíce nejasností však vzbuzuje samotný průběh zásahu. Připomeňme si časovou osu dle oficiálních mainstreamových informací. Podle nezveřejněných kamerových záznamů začal údajný vrah Ctirad Vitásek v prostorách čekárny traumatologie ve 3. patře střílet v 7:17 hod. ráno, v 7:19 hod. volají první svědci na tísňovou linku policie. O tři minuty později Vitásek z nemocnice vychází a v 7:26 hod. nastupuje do auta a odjíždí. Příjezd policie na místo činu je prý bleskový, do tří minut je na místě několik hlídek, ovšem vrah jim přesto nepochopitelně uniká. Následuje několikahodinový "zásah" policie na místě činu, odkud pachatel uprchl již před půl osmou ráno.
Bizarní podívanou přinesly následující hodiny v průběhu pátrání po střelci. Jejími nechtěnými svědky jsou nejenom lidé na místě v Ostravě a okolí, ale také každý, kdo sleduje veřejné sdělovací prostředky. V mediálním prostoru nastává totální zmatek, posilovaný chaotickými zprávami a domněnkami o pachateli, zahušťovaný dezinformacemi a protichůdnými sděleními z televize, sociálních sítí i od samotné policie. Zpravodajové našich mainstreamových médií se o střelbě dozvídají okolo půl deváté ráno a začínají rozjíždět živé zpravodajství z místa. Zpětně se na celý několikahodinový chaos můžeme podívat v záznamu živého vysílání ČT24, jenž je kupodivu stále dostupný na FB (lze zhlédnout i bez přihlášení).
Z on-line reportáže ČRo Radiožurnálu se tak dovídáme, že už v 8:46 hod. byla vydána informace o muži v červené bundě, jenž byl v jedné větě bez důkazů označen jako střelec:
8:46 MUŽ V ČERVENÉ BUNDĚ? "Na FNO se objevil střelec, muž střední postavy v červené bundě. Dbejte zvýšené opatrnosti, policie už je na místě. Do odvolání jsou uzavřeny všechny vchody do školy i ze školy," napsala na twitteru Vysoká škola báňská - Technická univerzita Ostrava.
8:56 POPIS HLEDANÉHO. Policie hledá kvůli střelbě ve Fakultní nemocnici Ostrava 180 centimetrů vysokého muže v červené bundě. Uzavřena je i blízká univerzita.
Krátce po 9. hodině (ve vysílání ČT24 v 9:16 hod.) se ve všech sdělovacích prostředcích, v televizi, na zpravodajských webech i sociálních sítích objevuje podobizna údajného střelce, ve skutečnosti nevinné osoby, která neměla se střelbou v areálu nemocnice nic společného. Fotografie studenta Technické univerzity v Ostravě Juraje S. v tu chvíli zaplavuje celý český internet a stává se terčem nenávistných reakcí internetové lůzy, která si přesně jako v Orwellově románu 1984 začne vybíjet vztek a zuřivost na komkoliv, na koho jí před očima ukáží prstem - a se zvoláním Vrah! Terorista! Spáchal zločin! předhodí k povinné nenávisti.
Teprve v čase 9:55 hod. sdělovací prostředky uvádějí na pravou míru původní informaci o osobě, kterou jsme více než hodinu sledovali na obrazovkách a upřesňují, že jde pouze o důležitého svědka a policie pátrá po úplně jiné osobě. V čase 10:10 hod. se poprvé na obrazovkách objevuje podobizna "správného" pachatele činu Ctirada Vitáska. Znovu připomínám, že od útoku uplynuly téměř 3 hodiny a hon na nevinného člověka trval zhruba od tři čtvrtě na devět. Policie se následně slovenskému studentovi v červené bundě omlouvá. Ten je pochopitelně v šoku (kdo by nebyl?), ale omluvu přijímá a sděluje, že se k němu policie chovala korektně. Říká to bezesporu proto, že během těch vypjatých hodin zcela jistě neměl možnost sledovat televizi ani internet a netuší, že jeho fotografie s obviněním z masové vraždy a výzvami lůzy k jeho zabití dlouhé hodiny visela z obrazovek všech televizních i webových médií, a již odsud nikdy nezmizí.
Příběh neprávem obviněného a zfanatizovaným davem lynčovaného člověka je v jistém smyslu naprosto vzorový. Máme v něm příležitost vidět model fungování připravovaného světa pod totální kontrolou s represivním systémem sociálních kreditů. Přesně takto bude totiž svět pod globálním zotročením Agendy 2030 a NWO vypadat: Jednoho dne se vám může stát, že se v televizi najednou objeví vaše fotografie a jméno s oznámením, že kdesi došlo k teroristickému útoku a na obrazovce vidíme nebezpečného pachatele, jehož se bezpečnostní složky snaží zadržet. Připojen bude soupis nenávistných příspěvků ze sociálních sítí, jež jste nikdy nenapsal a video s vaší tváří z místa, kde jste nikdy nebyl. Pochopitelně, nemusí se zrovna jednat o obvinění z vraždy, vybavit si lze to, co jsme zažívali v covidismu: v repríze pandemické totality mohou být takto "odchytáváni" neočkovaní (hrozba společnosti!), osoby, jež se nedostavily na povinný každodenní PCR test nebo lidé šířící zakázané informace o škodlivosti vakcín. Likvidováni mohou takto být i obyčejní lidé žijící "nekontrolovatelně" svobodným a nezávislým životem.
Dovedete si představit, co budete dělat ve chvíli, kdy váš obličej v jeden okamžik spatří miliony lidí po celé zemi, ze všech koutů internetu, televizních stanic i velkoplošných obrazovek a odevšad se bude ozývat výzva k vašemu zadržení či likvidaci? Kam se v takové chvíli schováte? Kamkoliv se hnete, okamžitě se na vás budou upírat oči všech okolojdoucích, na každém rohu, kudy zrovna projdete, vás zaregistrují všudypřítomná kontrolní stanoviště a jelikož scany nezaznamenají váš QR kód (jako psanec společnosti přece žádný nemáte), rozezní se hlučný zvukový signál s výší intenzity podle toho, jak hluboko do minusu v sociální kreditech kontrolované společnosti budete zapsán. V bezpečí nebudete ani ve svém zamčeném bytě, neboť sousedé váš obličej v televizi poznají a spolehlivě vás nahlásí, o tom nepochybujte.
Šílená představa? Ano, je. Přesně tu samou zkušenost ale zažil slovenský student během onoho prosincového dopoledne, když na něj policie, média a zfanatizovaný dav pořádal štvanici a žádal jeho lynčování v domnění, že pronásledují střelce z ostravské nemocnice.
Jak k takovému "omylu" vůbec mohlo dojít? A proč byl nevinný člověk tak dlouho vláčen policií i médii jako podezřelý z vraždy? Vraťme se ještě jednou ke známé časové ose příběhu, jak ji prezentovala hlavní média (zpochybnit ji tudíž nelze, že ano?): Střelec po vražedném útoku odjíždí z prostor nemocnice v 7:26 hod. Ve tři čtvrtě na devět údajně navštěvuje svou matku a sděluje ji, co provedl. Žena v 8:55 hod. kontaktuje policii a ta v tento okamžik zná pachatelovu totožnost a rozjíždí pátrání.
Cosi tady nehraje. Podle informací ze zpravodajství již v 8:55 hod. policie zná vrahovu totožnost! Jak je tedy možné, že téměř do 10. hodiny se ve veřejném prostoru (na internetu ještě dlouhé hodiny poté) šíří podobizna člověka, který nemá s útokem nic společného? V dnešní zrychlené době digitálních technologií, kdy na opravu chybné informace ve zpravodajství stačí pár vteřin, policie neprojevuje déle než hodinu jakoukoliv snahu o stažení chybné fotografie. Ve chvíli, kdy už policie ví, kdo je vrahem, teprve do médií vypouští fotografii studenta v červené bundě s nálepkou "podezřelý z vraždy" či dokonce "střelec, muž střední postavy v červené bundě" (viz on-line reportáž iRozhlasu výše) a média teprve po deváté hodině zveřejňují jeho tvář přes celou plochu obrazovky a rozjíždějí štvanici na nevinného, která téměř ústí v lynč.
Poslechněme si vyjádření policie a ministra vnitra a možná začneme chápat, proč k tomuto "omylu" došlo: "Já se tady natvrdo postavím za rozhodnutí velitele opatření, který to učinil. On v té situaci věděl, že někde v Ostravě je v pohybu ozbrojený pachatel, musel udělat něco, aby toho pachatele dopadl," uvedl policejní prezident Jan Švejdar. Vysvětlení ministra vnitra Hamáčka je ještě zamotanější a není z něj vůbec zřejmé, o kom vlastně hovoří:
"V situaci, kdy ten pachatel chladnokrevně popravil šest lidí a odešel do města a policie měla jen vteřiny a minuty, musela konat. Představa, že by ten člověk vstoupil do nějakého supermarketu a pokračoval ve střelbě, je to tak obrovské riziko, že policie musela reagovat," uvedl.
Všimli jste si, že je stále řeč o omluvě dehonestovanému člověku, jen byl neprávem obviněn z masové vraždy? Já tedy ani ne. V úvodu obou sdělení se hovoří o pachateli na útěku, pak zase o hrozbě dalších mrtvých, načež navazuje vysvětlení, že pro dopadení vraha bylo nutné zveřejnit jistou fotku, aby ten vrah byl rychle dopaden. Na fotografii sice nebyl vrah, ale co kdyby "ten člověk vstoupil do nějakého supermarketu a pokračoval ve střelbě"? Jaký člověk? Fotografii údajného vraha Ctirada Vitáska jsme přece na obrazovkách spatřili až v okamžiku, když už umíral po zásahu vlastní zbraně a byl obklíčen policejní zásahovkou s vrtulníkem. Policie tedy nelogicky vyhlásila pátrání po tomto člověku až ve chvíli, kdy ho měla zcela pod kontrolou. Ovšem po celé dopoledne republika pořádala hon na nevinného. Že jde o pouhého svědka, jsme se nedověděli ve chvíli zveřejnění, ale až za několik hodin.
Při snaze vymotat se ze všech těchto zmatků a rozporuplných výpovědí přichází na mysl úvaha, zda celá operace v ostravské nemocnici včetně jejího závěrečného dějství neměla mít úplně jiný průběh. Všechno totiž nasvědčuje tomu, že původní (a dlouhé hodiny udržovaný) scénář zřejmě počítal s identifikací onoho studenta ostravské univerzity jakožto viníka střelby v ostravské nemocnici, bez ohledu na to, co se na místě skutečně stalo. Několikahodinové pátrání právě po tomto nevinném člověku si nelze vysvětlit jinak, než že právě on měl být oním vybraným nevědomým figurantem, jemuž měla být v celé operaci přidělena role pachatele. Nebýt "zásahu" Vitáskovy matky, která na svého prchajícího syna telefonicky upozornila policii, honba za slovenským doktorandem by pokračovala i v následujících hodinách, jelikož policie stále neměla jistotu, kdo ze zachycených osob v ostravské nemocnici skutečně střílel. Matka údajného střelce vlastně nevinného člověka v červené bundě zachránila od téměř jistého lynče, ne-li popravy, když přesměrovala zájem policie k osobě svého syna.
Avšak také o postavě Ctirada Vitáska a jeho roli ve vražedném běsnění existují nemalé pochybnosti. Pokud má celý masakr skutečně na svědomí on, připomíná svým provedením spíše čin naprogramovaného jedince. Když jej porovnáme s počtem obětí srovnatelným masakrem v Uherském Brodě v roce 2015, chová se Vitásek během činu i po něm jakoby strojově a dokonce je schopen naprosto v klidu a bez emocí opustit budovu nemocnice a stihne i nasednout do auta a ujet, i když policie už v tu dobu podle časové osy musela být na místě. Z neuvěřitelně "náhodné" přítomnosti tří zaměstnanců Vězeňské služby na stejném patře nemocnice během ranní střelby můžeme spekulovat, zda se jen nepřimíchal do reálné operace tajných služeb, maskované jako cvičení.
Z kusých informací z médií a reakcí jeho známých a kolegů z práce se vůbec nezdá, že by z vlastní vůle byl schopen spáchat takto hrozivý útok. Lidé z okolí jeho čin nechápou: "Naposledy jsem ho viděl asi před dvěma měsíci na firemní akci, vypadal v pořádku. Jezdili jsme na kole, byl úplně v pohodě. Nedovedu si vysvětlit, co se stalo," řekl Seznam Zprávám jeden ze stavbyvedoucích z firmy, kde útočník pracoval. "Měl fungující vztah s přítelkyní. Holkám v kanceláři nosil kytky. Sportoval. Byl to normální chlap," řekl iDnes Vitáskův spolupracovník.
Sousedé na něj vzpomínají jako na sportovce: "Pohodový chlap, nechápu, jak se to mohlo stát, sportovec, jezdil na kole, na lyže, hrával hokej. Ženským držel vždy dveře. Slušný člověk, řekl bych. Nerozumím tomu, že to udělal zrovna on," řekl Blesku obyvatel paneláku, v němž Vitásek bydlel.
Stejná slova plná zděšení a údivu nad strašným činem slušného a milého chlapce bychom jistě slyšeli i od sousedů, známých i kolegů slovenského studenta, pokud by se strůjci tohoto podivného atentátu rozhodli dohrát prvotní scénář s původním obviněným. Naštěstí pro něj se na scéně, doslova z ničeho nic, jako deus ex machina, objevuje Ctirad Vitásek. Dozvídáme se, že on byl tím vrahem a způsob podané informace po několika hodinách štvanice za nevinným studentem doslova vyznívá, jako by byl vylosován z několika variant osob, zachycených kamerami v budově nemocnice.
Nejasnosti jsou rovněž ve výpovědích o průběhu střelby: "Beze slov namířil střelnou zbraň, kterou držel v pravé ruce, na člověka stojícího u výtahu a vystřelil," uvádí se v usnesení vrchního komisaře. Než si šokovaní lidé uvědomí, co se děje, ozývají se další výstřely. (Rekonstrukce Deníku krok po kroku). Jiná svědkyně události ale tvrdí: "Když tam přišel, tak vyhodil děti. Pak začal střílet. Přistoupil k oběti, zařval jedna a vystřelil, pak šel k druhé oběti a zařval dva a střelil. Takhle pokračoval." (iDnes on-line: Střelba v ostravské nemocnici). Pokud nejprve vyhnal děti a pak řval jak pominutý, nebyla to zřejmě střelba beze slov, jak tvrdí vyšetřovací zpráva. Svědkové si buď z prožitého šoku hůře pamatují, nebo vrchní komisař popisuje kroky střelce dle původně zadaného scénáře.
Jak rychle se Vitásek společně s výzvou k jeho dopadení objevil, stejně rychle zmizel ze scény. K jeho "sebeeliminaci" došlo bez přítomnosti svědků v chatové oblasti v Děhylově, kde si údajně prostřelil hlavu jednou z posledních kulek ve své zbrani. V 11 hodin umírá.
Masakru z prosince 2019 můžeme říkat ostravské 11. září, český (slezský) Event 201 nebo jakkoli jinak. Svým provedením (ne však motivem) nejvíce připomíná záhadnou vraždu v bratislavském LGBT klubu Tepláreň v bratislavské Zámocké ulici z října 2022, která rovněž posloužila ke zvýšení pravomocí bezpečnostních složek státu a spustila sehranou masivní celospolečenskou a mediální kampaň za mohutnější privilegia sexuálních menšin. Smyslem operace v ostravské nemocnici bylo něco jiného: v prosinci 2019 šlo o preventivní naprogramování myslí obyvatelstva na události, jež měly zasáhnout naší zemi i celý svět o tři měsíce později. Krizová situace v prostoru nemocničního prostředí s mnoha obětmi na životech, dramaticky přenášená sdělovacími prostředky, byla přípravou na obdobný průběh událostí během "pandemie", stejně dramaticky a s totožnou dávkou inscenace servírovaných médii. Součástí obou "cvičení" ("live-exercise" nazval coronavirovou "pandemii" Trumpův ministr zahraničí Pompeo) byla i dehonestace a falešná obvinění nevinných osob, tzv. "viníků" dané katastrofy (náhodný svědek označený za vraha vs. lidé bez roušek, neočkovaní atd.), na něž média, politici i zfanatizovaný dav pořádají hon a volají po lynči. Přítomnost totožných osob z vedení státu během "krizového řízení" už jen pro dokreslení zapadá do celé psy-op manipulace.
Jelikož šlo o akci s nutným přesahem do podvědomí obyvatelstva, byla nutná i souhra sdělovacích prostředků. Média se své role zhostila dle zadání režie a událost pokryla obvyklým stylem. Nechyběly příběhy hrdinů, kryjících děti před střelcem, šťastné útěky a scházet nemohly ani tzv. ikonické snímky pro média. Takovým snímkem, charakterizujícím dramatičnost celé události, byla fotografie vyděšených sestřiček, ukrývajících se mezi policejními vozidly před areálem nemocnice.
Emotivní fotografie obletěla republiku a stala se jakýmsi symbolem hrůzy a tragédie z onoho prosincového dne. Její vznik a doba pořízení přitom spíše vypovídá o inscenování dramatičnosti tohoto okamžiku sdělovacími prostředky. Okolnosti jejího vzniku můžeme zaznamenat ze zmíněného ranního vysílání ČT24: dvě minuty po 9. hodině vidíme tyto sestřičky, jak téměř se smíchem vycházejí z budovy nemocnice a kdosi jim zřejmě sdělí, co se stalo. Následně vyděšeny pobíháním příslušníků zásahových jednotek se schovají mezi dvě policejní auta. Stojí za povšimnutí, že ono chaotické pobíhání příslušníků zásahovky, které personál nemocnice tak vyděsilo, začalo přesně v okamžiku živého vysílání ČT24 v 9:02 hod. z prostor před areálem, jakoby na povel. Připomínám, že ke střelbě došlo v 7:15 hod. a pachatel už na místě skoro dvě hodiny nebyl.
Fotografie vyděšených sestřiček oběhla všechna média a několik jejich variant snímaných z různých úhlů můžeme zhlédnout v různých médiích od řady reportérů (například Aleš Honus, Novinky.cz, Alexandr Satinský z MAFRy nebo Lukáš Kaboň z Deníku).
Můžeme hádat, proč obdobný snímek neexistuje u zpravodajství ze střelby v Uherském Brodě v roce 2015, při němž došlo dokonce k vyššímu počtu obětí než v Ostravě. Jisté vysvětlení se nabízí: v případě Uherského Brodu se s největší pravděpodobností skutečně jednalo o nečekaný akt psychicky rozrušeného jedince, kde scénář události nebyl předem daný a nebylo tudíž možné naplánovat jakékoliv mediálně vděčné výstupy s naaranžovanými výjevy, snad mimo obligátních hořících svíček. Ukazovat budovu hostince nebo rozházené židle uvnitř objektu rozhodně nepůsobí dostatečně dramaticky a vůbec se nehodí jako "ikonický" snímek pro připomínku tragédie a osmi úmrtí. Rozdíl mezi plánovanou operací s daným mediálním scénářem a zpravodajstvím z "běžné" vraždy je zde naprosto zjevný.
Jsem si vědom, že stádoví lidé obecně nemají rádi, když někdo naruší dosavadní vnímání světa a zpochybní to, co viděli na vlastní oči (v televizi): "Co nám to tady vykládá, jaká psychologická příprava na pandemii? Jaké programování veřejnosti? Všechno jsou to bláznivé konspirace! Ještě do toho přidejte total control, sledování obyvatelstva a čtení myšlenek přímo z mozku člověka, a bude to kompletní!"
Dobrá, nechme tedy "spekulací" a vraťme se do "reality". Do pohodlného světa, kde je všechno průzračně jasné a jednoduché, do světa mainstreamových médií. Tam nám vždycky řeknou, jak se věci skutečně mají a nezatěžují nás různorodými pohledy na věc, složitými rozbory a analýzami, nevyvolávají v nás tíživé pochybnosti a nenutí nás do bolestivého přemýšlení. Televize, tisk a internet nám přece servíruje jen to, co je nutné vědět, víc nepotřebujeme. Chceme mít svůj klid!
Tak to tedy zkusme. Pohodlně se posaďte a klidně zapomeňte na všechny úvahy a spekulace z tohoto článku. Otevřete si "seriózní" a "uznávaný zdroj informací" (termín B. Kartouse) na českém novinovém trhu: třeba deník Právo, resp. internetové Novinky. Určitě tam k výročí tragédie v ostravské nemocnici něco píšou. Slušní a seriózní novináři musí přesvědčivě a jednou provždy vyvrátit všechny ty "konspirace" z Koronapřevratu a jiných "dezinfo" webů.
V sobotním deníku Právo se v článku Čtyři roky od střelby v ostravské nemocnici střeží bezpečí pacientů umělá inteligence (9. 12. 2023, přepis na Novinky.cz) můžeme dočíst následující:
V [ostravské] nemocnici jsou stovky kamer, část z nich disponuje i záznamem. Všechny informace se sbíhají v integrovaném centrálním dispečinku, který nemocnice otevřela v minulém roce.
Letošní zásadní novinkou je pak inteligentní softwarová nadstavba, která disponuje takovými možnostmi, o kterých by si nemocnice ještě před několika lety mohla nechat jen zdát. Informace z některých kamer, které jsou rozmístěny na chodbách nebo v čekárnách, analyzuje počítačový software, jenž dokáže vyhodnotit potenciální riziko spojené nejen s chováním lidí, ale třeba i se zjišťováním tělesných veličin. "Změří například tělesnou teplotu, zvýšený pulz, ale i chaotické pohyby. Inteligentní kamerový systém tak pozná, jestli je člověk nervózní," řekl ředitel nemocnice. Systém sleduje jak pohyb lidí po areálu a jejich obličeje, tak například odložené předměty. Dokáže tak poznat potenciální riziko už v zárodku.
Co že to psal Klaus Schwab v knize Shaping the Future of the Fourth Revolution (PDF ke stažení)? Čelíme výzvě neustále vylepšovat schopnosti vymáhání práva a spravedlnosti a v blízké budoucnosti budeme svědky "nasazování techniky ke zjištění pravděpodobnosti zločineckých aktivit ke zhodnocení pocitu viny a přečtení vzpomínek člověka přímo z jeho mozku", resp. "...bude využíván detailní scan mozku za účelem zhodnocení bezpečnostního rizika dané osoby" (str. 233-4).
Technologické vybavení, které najednou vidíme v ostravské nemocnici, jako by vypadlo přímo ze Schwabovy agendy nebo z filmu Minority report. Všichni konspirátoři můžou jen závidět. Systém sleduje všechny příchozí, analyzuje chování a předvídá, kdo z nich může být potenciální vrah. V podezření jsou pod takovou sledovací strukturou všichni, neboť v nemocnicích se mezi pacienty málokdy pohybují zcela zdraví lidé. Těžko si lze představit, jak systém vyhodnocuje rizikové osoby mezi pacienty se silnou horečkou, špatnou pohyblivostí, svíjející se pod různými bolestmi a celkovou omámeností léky nebo vyčerpáním. Zřejmě nijak, pod dohledem jsou zkrátka všichni a taktéž my všichni budeme vedeni jako potenciální zločinci, až tyto systémy budou plně zprovozněny na úřadech, v obchodech i na ulicích. Testovací provoz systému totálního dohledu byl slavnostně zahájen po celém světě v době "pandemie" a vystrašené ovce se do něj radostně zapojily přihlášením do jejich prvotních produktů typu eRouška, Tečka, čTečka, CovidPass a pochopitelně ochotou napochodovat k očkování. Nařizování izolací a karantén po "pozitivním" PCR testu byl jistým druhem domácího vězení, do nějž budou zanedlouho uvrhováni neposlušní po odmítnutí registrace k digitálnímu koncentráku nebo za to, že se nedostaví k další dávce jedové injekce.
Někteří jedinci se v takovém systému budou cítit jako v ráji. Zejména hltači sociálních sítí, jimiž si od útlého věku nechávají špiclovat své životy a zcela ochotně před celým světem odhalují své soukromí. Těm jsou veškeré svobody a soukromí naprosto ukradené. Internetové sociální sítě jsou totiž cosi jako systém totální kontroly v malém, jakýsi Velký Bratr v mobilu. Jakmile jim tento systém předhodí fotografii jakéhokoliv člověka s popiskem "dezolát", "terorista" nebo lépe "neočkovaný - šiřitel viru" a "vrah starých lidí", nebudou se zatěžovat ověřováním ani pochybnostmi, ale spustí řev jako v oněch proslulých orwellovských Dvou minutách nenávisti.
Takto označený člověk, jedno zda vinný, nebo nevinný, nemá šanci uniknout; jeho obličej bude svítit ze všech profilů i velkoplošných obrazovek na ulicích, jeho podobiznu si budou ovce navzájem předávat a "sdílet" a fanaticky žádat jeho likvidaci. Režim takto bude s pomocí zfanatizované lůzy likvidovat nepohodlné. Po nějakém čase se možná ukáže, že byl zlikvidován nevinný. To nic, ovce na sociálních sítích za něj možná zapálí virtuální svíčku a přidají pár lajků a emotikonů. Snad ho to potěší.
Až jednou, po mnoha letech vyčerpávajících bojů s očkovanými fanatiky, pod nátlakem vlastního okolí a dlouholeté snaze vyhnout se digitálnímu koncentráku, spatříte na celoplošné obrazovce na ulici svůj vlastní obličej a lidé okolo se na vás začnou podezřívavě ohlížet, vzpomeňte si, čím to všechno začalo.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Email mě upozorní na Váš komentář. Díky za trpělivost.