Vizionář Petr Pavel

Ladislav Pokorný

Petr Pavel jasně naznačil další směřování České republiky a vývoj v Evropské unii. Vzdání se práva veta je jedinou cestou, jak dosáhnout udržitelného a demokratického vývoje v Evropě. Jen je třeba to občanům srozumitelně vysvětlit

Páně prezidentovo vyjádření, které pronesl ve svém nedávném projevu na půdě univerzity College of Europe v Bruggách, vzbudilo samozřejmě pozornost. A to je dobře, protože diskuse na toto téma měla probíhat už dávno.

Jak je u nás poslední dobou „dobrým zvykem“, dezoláti se rozkvičeli, jako by jim snad na nějaké Evropské unii kdovíjak záleželo. Na tom však pramálo záleží, naši občané už dávno vědí, s kým mají tu čest. O poznání horší je, že i v samotných vládních stranách, a dokonce i v zodpovědných médiích se objevily názory, které se s vyjádřením demokraticky zvolené hlavy našeho státu nebyly schopny zcela ztotožnit a v některých případech zazněla i kritika prezidentových slov.

Zvláště v případě vládní strany ODS nás takový postoj zaráží a není jisté, zda ho lze odbýt jen zdviženým obočím či mávnutím ruky. Je pak tedy výzvou pro premiéra Fialu, aby se ujistil, zda v jeho vlastní straně se neetablovali lidé, kteří se neztotožňují s liberálními hodnotami a jejichž postoje k Evropské unii nejsou v souladu s našimi hodnotami, a případně zasáhl.

Nicméně nezabývejme se dnes nesmysly a zhovadilostmi proruských trollů, ať již pocházejí od Okamury, Rajchla, Babiše, či ať pocházejí od nespolehlivých elementů, kteří se vylíhli přímo ve vládních stranách. Jejich činnost je stejně dříve či později dožene. Nenechme si zkazit den ani jejich zahraničními vzory typu Orbána či Fica, kteří okamžitě využili situace a neštítili se spustit kampaň vůči našemu prezidentovi. Pojďme se raději zamyslet nad tím, jaký reálný přínos pro naši evropskou civilizaci by mělo omezení či rovnou zrušení práva veta při rozhodování v Evropské unii pro naši evropskou společnost.

Samotná debata je přitom téměř směšná. Ve většině záležitostí už dnes Evropská unie hlasuje kvalifikovanou většinou.

Jen v oblasti zahraniční a bezpečnostní politiky EU zůstává stále v účinnosti relikt práva veta jednotlivých členských států. To je ovšem problém, který už tak směšný není.

Reálně to znamená, že jakýkoliv Fico či Orbán může zhatit mnoho dobrého, co by hlasování pod patronátem nejdemokratičtějších a nejpokrokovějších zemí (tedy především Německa a Francie) mohlo Evropě přinést. A nejde o žádné maličkosti.

Týká se to např. postoje k NATO, výzvy v podobě migrace či třeba postoje k válce na Ukrajině. V této souvislosti je třeba nezapomínat na to, že v případě Francie a Německa jde o dlouholeté demokracie, od nichž se malé a především východní země mají stále co učit.

Především náš velký soused, Německo, bezesporu tahoun EU, už v minulosti svým menším evropským sousedům několikrát ukázal cestu a poskytl možnost, aby se přimkli ke správnému světovému názoru a podíleli se na budování nové a lepší Evropy.

Naše mladé východní demokracie (a tady máme na mysli nejen tu českou, ale především maďarskou a slovenskou, to nám ostatně ukázaly v obou státech výsledky voleb), nejsou ještě zdaleka připraveny na výzvy a samostatné rozhodování.

Petr Pavel to se svými bohatými zkušenostmi rozpoznal jako jeden z prvních. A tak je třeba chápat i jeho výzvu diskusi o zrušení práva veta. Právo veta se získává dlouholetou prací, zkušeností a moudrostí.

Je v zájmu evropské civilizace, aby jím nedisponovali všelijací Orbánové, Ficové a Babišové. Německo i Francie si své právo veta již dávno zasloužily, a proto vědí, že s tímto právem je třeba disponovat velmi opatrně.

Petr Pavel stejně jako jeden z mála našich občanů Francouzům a Němcům rozumí a svými výroky již dávno prokázal, že patří na Západ. Bohužel, ne všichni Češi, Slováci či Maďaři ho jsou schopni dnes následovat.

I to je výzva pro vládu Petra Fialy.
Nová a lepší Evropa bez práva veta vzteklých trpaslíků za to stojí.