Spolu to zvládneme

Ladislav Pokorný

Ministr zdravotnictví Válek na své čtvrteční tiskové konferenci věci pojmenoval statečně, jasně a bez příkras. „Doba, kdy bylo všeho dostatek, je pryč.“ Některé léky budou prostě na příděl. Jsme ve válce, to věci bývají na příděl.

Již druhým rokem sledujeme statečný boj našeho ministra zdravotnictví za to, aby v Česku byl dostatek léků, zpočátku dětských sirupů, později především penicilinu a jiných antibiotik.

Kroků, které ministr v této věci učinil, již bylo více než dost a český národ ve své většině právem oceňuje nejen jeho výsledky, ale především neutuchající snahu pana ministra z TOP 09 a jeho týmu.

Nechyběla ani originální a neotřelá řešení jako například rada, aby občan obvolal sto lékáren, protože jistě narazí alespoň na jednu, kde bude (tehdy sirup proti kašli) k dostání. Smutnou skutečností (a je třeba říci, že rozhodně ne vinou pana ministra) bylo, že někteří nezodpovědní občané tehdy potíže našeho rozvíjejícího se národního hospodářství nepochopili a nebyli ochotni uskutečnit ani takhle jednoduchý krok (telefonovat umí snad proboha každý) a zcela nesmyslně vyžadovali, aby byl dětský sirup k dostání třeba i v lékárně v jejich místě bydliště.

Dalším cenným doporučením bylo, aby nedostatkové léky občané prostě nekupovali, narazí-li na ně nějakou prapodivnou shodou náhod, a když, tak jen jedno balení.

„Pokud někdo skupuje léky, tak se může stát, že je v tu danou chvíli nedostane někdo, kdo je potřebuje.“ Paradoxně se tehdy ukázalo, že viníkem situace není Ministerstvo zdravotnictví (které, jak bylo několikrát v médiích zdůrazněno, rozhodně nemá v popisu práce zajišťovat nějaké léky), ale nezodpovědní chamtivci, kteří si mnohdy koupili dvě či tři balení léků najednou, aby měli zásobu, protože jako již mnohokrát podlehli nesprávným narativům dezinformátorů, že léky snad nejsou, či dokonce vůbec nebudou.

Tehdy ministerstvo rovněž odhalilo, že se protahují dodací lhůty léků z Číny, což vlastně není vůbec překvapivé, protože všichni víme, co je Čína za stát, a neděláme si iluze, jak to s Českou republikou a jejími občany myslí.

Ministerstvo však přes všechna protivenství nelenilo a na jaře jsme se dozvěděli, že se podařilo vyjednat obří dodávku antibiotik z Jižní Koreje. Těžko říci, kde se co zvrtlo (sabotáž?), protože přes původní prohlášení Ministerstva zdravotnictví nás statisíce balení antibiotik z Jižní Koreje nezahltilo a ministerstvo muselo svůj statečný boj za zdraví českého národa vést dál.

Nicméně právě v té době se začalo ukazovat, kdo brání úspěšnému vyřešení celé situace. Opozice silou mocí blokovala vládou předkládanou novelu o léčivech a pokračuje v tom bohužel dodnes.

Zatímco ministr zdravotnictví za zdraví českých občanů bojuje už druhým rokem jako lev (vždyť už občany přibližně sedmadvacetkrát ubezpečil, že léků bude dostatek, a navíc tato svá ujištění dokázal rozložit v čase takovým způsobem, že na sebe vzájemně navazovala a dokázala udržet naše občany v optimistickém očekávání dodnes), opozice dále škodí.

Vyslechněme jen slova samotného pana ministra: „Navíc bojujeme proti bezbřehému populismu se zkušeností od StB, který se nebojí jakkoliv lhát a je mu to úplně jedno. Když na jedné straně máte lháře, který je ochoten říct, že venku sněží, a když zjistí, že si většina myslí, že by bylo lepší, aby svítilo sluníčko, tak otočí, proti tomu se těžko bojuje.“

Slova jak z mramoru, a protože se pan ministr pustil na téměř filozofickou půdu, dovolíme si pro naše čtenáře dodat ještě další vyjádření pana ministra, které věc vyjasní i těm, kteří filozofickými sklony úplně neoplývají: „Babiš tam stále žvaní (míněno ve Sněmovně), ale kdyby mu šlo o lidi, alespoň v tomto případě by nežvanil a nechal by mě to projednat.“ Ale proč by nás to mělo vlastně překvapovat? Copak Babišovi šlo někdy o něco jiného než o zisky pro jeho Agrofert?

Avšak sám pan ministr si je vědom, že něco mohl on i jeho tým udělat i lépe. Jde právě o jeden drobný nedostatek, s nímž se však potýká celá vláda a který se týká vládní komunikace vůči občanům. „My musíme daleko více vysvětlovat ty pozitivní kroky, které děláme...“ K tomu můžeme dodat snad jen to, že je smutnou skutečností, že celá řada občanů ještě stále nechápe pozitivní kroky naší vlády. Stále platí okřídlené: „Chytrému napověz, hloupého trkni.“

Po měsících úspěšného boje proti nedostatku léků přichází tedy Ministerstvo zdravotnictví s konečným řešením, které je racionální a levné a proti němuž lze těžko co namítat, protože vychází z reálné situace. Ministr Vlastimil Válek se však reality nebojí a dokázal ji i pojmenovat.

Shrňme ji tedy pro naše čtenáře v kostce i my:

• Jsme ve válce. Válka v dějinách vždy znamenala přídělový systém pro obyvatelstvo.
• Zvykněme si, že část léků bude na příděl. Doba, kdy bylo všeho dostatek, je pryč.

A panu ministrovi poděkujme za jeho statečné a reálné zhodnocení situace. A přepokládáme, že se k němu brzy přidají i další ministři, aby nám oznámili, že i některé potraviny či některé výrobky ze sortimentu spotřebního zboží budou na příděl. Tak to je. Jsme ve válce.

SPOLU to zvládneme.