Okurková sezóna

HS

Tento termín je vyhrazen pro letní měsíce. A letošní okurková sezóna se skutečně vydařila. Nejvíce to vidím na titulcích tisku, zejména toho, který zvlášť sleduji, tedy alternativního.

V poslední době mám problém označit jakýkoliv článek za natolik významný a čtivý, že jeho čtenáře neurazím. Naše životy se zapouzdřily do takové patové situace, ti ze strany Pravdy a lásky omílají svoje dogmata a ti z alternativní strany zase svoje představy. Jenomže okolní svět se nehýbe zejména proto, že to hlavní co jej ovlivňuje, válka na Ukrajině, se dostala do

patového stavu. 

A já nevycházím z údivu, jak se změnilo pojetí výsledku ukrajinsko - ruského sporu. Ještě nedávno Rusové postupovali a nyní z řad alternativy čtu chválu, jak se dobře brání. Nerozumím tomu, nerozumím, jak je možné, že tak silný protivník - Rusko - dal Ukrajině tolik času, že dokázala provést všeobecnou mobilizaci a inhalovat materiální pomoc Západu do té míry, že Rusové se brání (a mají velké ztráty jak lidí, tak vojenského tak hospodářského charakteru).

Alternativní zdroje (tedy ty více méně proruské) tvrdí, že sankce pro Rusko nic neznamenají a že mají spíše bumerangový efekt pro západní svět. Alternativní zdroje tvrdí, že vyloučení Ruska z užívání SWIFTu je nahrazeno dvoustrannými vyrovnáváními mezi obchodními stranami v rámci BRICS, jenž co nevidět hodí na stůl vlastní měnu a to bude konec dolaru. 

Dolar má ke svému konci ještě hodně daleko a je tím, co všechny letadlové lodě USA spolehlivě nahradí. Důvěra v dolar jako světovému platidlu stále funguje, i když po blokování dolarových aktiv Ruska začalo mnoho významných hráčů ve světě přemýšlet. A dát na stůl alternativní měnu, která by mohla konkurovat dolaru se hned tak nepodaří.

Příkladem černobílého vidění obou stran (alternativy i mainstreamu) je komentování dění kolem BRICS a namlouvacích tanečků kolem afrických států. Největší zájem na fungování BRICS má Čína (ta by viděla nejraději jüan místo dolaru) a Rusko (kvůli ztrátě přístupu ke SWIFTu a užití dolaru). Ostatní si drží své zájmy (viz rozepře s JAR a Indií). Vliv na Afriku je zveličován u fanoušků Ruska (skvělý summit) i fanoušků USA (podívejte, nikdo významný tam nebyl). A k tomu se přidává Ukrajina s diskuzí o Ukrajině na Středním východě. Uvidíme opět dvě vítězné strany; ovšem pravda, ta bude někde uprostřed. Potřeboval bych ještě jeden překladač, který by vymazal lži zjevné i skryté: to by se to potom kometovalo (ovšem je tu nebezpečí, že bych po té operaci mohl dostávat jen prázdné obrazovky).

Takže pravda je ta, že Rusko má velké ekonomické problémy. A kromě nich má (ono to spolu ale souvisí) i vojenské problémy. Už jsem někde nazval tuto válku jako podivnou válku, jenž ze strany Ruska byla koncepčně nezvládnuta a s tímto závažím (připravenost Ukrajiny se bránit se zvýšila a očekávaných územní zisků nebylo dosaženo) jde do dalších bojů či jednání. I na to téma se najde na alternativních webech dostatek výmluv a omluv. Výroky Prigožina či Strelkova mají ale svou pravdu a není dobré je odsouvat do pozadí.

Naši alternativci takové řeči neradi slyší, proto si je dovolím pronést jen na svém blogu. Pokud bych se odvážil tenhle článek dát např. na Litterate, byl bych místními příznivci Vidláka slovně ukamenován (a čtenář k42 by mně fundovaně vysvětlil, jak moc se mýlím ve své pochybování).  Ale ten web rád čtu, párkrát jsem tam něco napsal a je blízký mému chápání světa.  

Co chci tímhle článkem říci: fanatismus na jedné či druhé straně toliko pro hovada jest, a naslouchat jinému názoru a přemýšlet nad ním je nanejvýš bohulibá činnost. Pokud ale současné řešení války na Ukrajině se zapouzdří, ti mrtví v té válce už nebudou stát ani za komentář. Ale ta válka nás neopustí, bude se přinejmenším promítat do snižování naší životní úrovně pod praporem internacionální (kde jsem to slovo slyšel?) pomoci Ukrajině.

Jednu světlou stránku naše současnost má: bez války na Ukrajině a v plné ekonomické pohodě předcovidové a předválečné doby by šílenosti typu woke (genderu) a Green Dealu by u nás propukly v plné parádě jako pochody Pýchy a dalších blbin.

Oni k nám sice prosakují, ale pro zvětšující se nezájem zajdou na úbytě. Teda - doufám.