Homo Derisor (člověk nenávistný)

Starý Kocour

Pochopil jsem: tihle lidé jsou morální a citová lůza, která, aby se cítila dobře, musí mít koho nenávidět, mít nad koho se povyšovat, bez toho by ani nemohli žít. Včera to byla Ukrajina (na to už se zapomnělo), dneska je to Rusko a Čína, zítra to bude kdokoli, na koho jim páníček ukáže.

(Alef Nula)

Je to podruh čeledi Homo. Vzniká obvykle po ztrátě části kognitivních schopností Homo Sapiens, protože když chceme vyřešit jakýkoliv problém, nenávist to jenom komplikuje. Dokonce i když jde o život. O naše vlastní bytí nebo nebytí.

Za mlada jsem míval občas záchvaty nenávisti, když se mi něco velmi nedařilo, když mě ohrožoval někdo silnější a já byl bezmocný. Po mnoha životních zkušenostech jsem pochopil, že nenávist člověka oslepuje a činí ho slabším - a on spor prohrává. Pak už jsem se snažil ten pocit potlačit a ukázalo se, že to je dobrá cesta. Dneska, když začínám pociťovat někomu nenávist, představím si v duchu, že ho třeba střelím do břicha a on umírá v bolestech. Nebo, když mi někdo do očí lže, že mu uříznu nos. Mám velmi dobrou představivost a ten duševní úkon mě zklidní. (Nevěřili byste, kolik osob chodí v mých představách bez nosu.)

Proto mě udivuje, že té animální nenávisti jsou schopni i lidé vzdělaní a rozumní, když třeba podlehnou nějaké ideologii, memu nebo davové psychóze. Dnešní doba se vlastně zabývá hlavně vyvoláváním nenávisti.

Je ještě jeden nerozumný pocit a to je závist. Závidím sousedovi ženu, nové auto nebo to, že lépe vydělává protože že je chytřejší než já. Někdy je to prostě danost, jindy bych s tím mohl něco udělat, ale to by si vyžadovalo nějaký čin, práci. A tak začnu toho, kdo je chytřejší, hezčí nebo má větší štěstí nenávidět. A pak už jen přemýšlím, jak bych se mu za to pomstil. K ničemu to nevede, jen se tím užírám. Myslel jsem si, že to je zvláště rozšířené v České kotlince ale později, až jsem se dostal kousek do světa jsem si všiml, že to funguje víceméně všude.

Mechanismus jak vzniká nenávist byla už mnohými jednak popsán, jednak experimentálně vyzkoušen. Souvisí s rolí, kterou člověk ve společnosti přijme nebo je mu přidělena. Tyhle postoje, předurčení nepřítele a jeho karikatura jsou značnou částí politiky. Starší si vzpomenou na "vrahy z volstrýtu". Nyní je tomu přesně naopak.

"Vrahové" z Wall Streetu jsou našimi spojenci (a nadřízenými) a ti, které jsme měli přímo povinnost milovat, sovětští osvoboditelé a bratři, kteří si tehdy "utáhli opasky a poslali nám obilí" a byli nám ve všem vzorem jsou najednou zpodobováni jako agresivní ožralí mužici, nebezpeční i pro nás, které je nezbytné nenávidět a ničit sankcemi a vlastně čím se dá. Jejich ikonou je Vladimír Vladimírovič Putin, představitel čistého zla na jehož smrt čekáme a přejeme si ji.

Copak se to stalo, že se tak zásadně změnil "náš" pohled na svět? Vlastně nic zásadního. Rusko nás nenapadlo a Amerika, "Západ" nás před ničím nezachránil. Jenom naše propaganda a politika nabrala po pádu komunismu v Československu opačný směr. Negaci všeho předchozího. Tak, jak jsme po II. světové válce nabrali směr proruský, prosovětský jako kompenzaci za příkoří, které nám způsobilo imperialistické Německo a zklamání způsobené odtažitým vztahem Západu k našemu podrobení se Německu. Mnichovská zrada.

Příklonem k SSSR jsme nakonec ztratili víc než 40 let "dějin", kdy vše sovětské bylo dobré a vše západní naopak. Sovětský svaz opravdu většina národa nenáviděla a ti, kteří to necítili, tak to časem pociťovat začali. Někteří to měli nastaveno primitivně jednoznačně, jiní začali rozlišovat mezi pojmem "ruský" a "sovětský", t.j. komunistický.

Umění a kultura ruská a sovětská se vzájemně značně lišily i když se naši politici snažili naučit nás ten rozdíl nevnímat. Někteří lidé si to uvědomovali, někteří ne. U tzv. disidentů, občanů kteří nějakým způsobem vystupovali proti politickému postoji země to bylo podobné. Jen podíl nenávistných k ruskému byl větší. A právě ti se daleko aktivněji než ostatní začali podílet na přijetí, adoraci všeho západního a protože se za "zásluhy" (někdy jenom postoje) dostali i do vedení státu, byl příklon oficiální.

Občanstvo proti tomu vlastně nic nemělo, Západ měl totiž spoustu lákadel. Byla tam větší životní úroveň, svoboda slova i podnikání. Lidé se sdružovali do spolků, podle rasy, pohlavní orientace (někdy značně obskurních) a nikdo jim v tom nebránil.

Jenže mezitím došlo k rozpadu Sovětského svazu. Jedním z hlavních důvodů byla snaha tamních oligarchů si přivlastnit co nejvíce moci i hmotných statků. Prostá chamtivost. Jenže ta byla podporována západními oligarchy, kteří se těšili na majetek bývalého SSSR. A tak ruským oligarchům pomáhali, aby s nimi mohli obchodovat s majetkem, který zdánlivě "ležel na ulici" a zmocnit se ho.

Proč? Protože vojensko-politicky se USA staly nejsilnějším státem na světě. Čína svou sílu teprve budovala a zbylí hráči tak silní nebyli. Takže byla nevhodnější doba stát se světovým hegemonem a moci tak prosazovat svoje zájmy kdykoliv a kdekoliv v světě. USA a Velká Británie to dělaly odjakživa, ale teď se nemusely ohlížet na Ruskou Federaci, která byla rozpadem SSSR velice oslabená.

Takže několik desetiletí si ti dva (USA a GB) dělali co chtěli. "Osvobozovali" národy zpod útlaku diktátorů, zapalovali "barevné revoluce", kupčili s vlivem a s územím, které nechávali pod správou svých dosazených "protektorů". Nikdo na světě neměl dost sil k tomu aby téhle situaci zabránil.

Vypadalo to na "konec dějin", na stabilní nadvládu jediné moci na světě, která jenom z rozmaru ponechala původní svět tak, jak byl. Jenže nehybnost není v lidské společnosti možná. Co se nehýbe se pomalu rozkládá.

A tak dochází ke zvláštnímu jevu: skupiny, menšiny se začínají stávat stále důležitějšími a pomocí publicity v médiích i vlivnými, vlivnějšími než prostá většina obyvatel. BLM, Green Deal, homosexuálové, transgenderové spolky a podobné ideologie začínají útočit na běžného občana tzv. "bílého pracujícího heterosexuáního muže" a snaží se všem namluvit, že právě oni sami jsou diskriminovaná skupina.

A vládnoucí vrstva to za pomoci sdělovacích prostředků podporuje, protože ji to pomáhá zastřít jejich vlastní záměry. Jejich záměry jsou zmocnit se nekontrolovatelné vlády nad majetkem bez skutečné kontroly pomocí parlamentů a voleb. Soustředit moc a bohatství v nadnárodních korporacích - tzv. Deep State.

Jeden čas, po rozpadu SSSR se stávají nejmocnější silou ve světě. Do vlády se dostávají jen ti, kteří jsou Deep State podporováni a jsou pomocí financí a funkcí natolik kompromitováni, že se ani nepokoušejí odporovat. Rostoucí vliv Ruska a Číny jim dělá vrásky na čele. Proto vyvolaly národnostní konflikty v Sýrii, na Ukrajině i na Tchaj-wanu a předtím v Srbsku, Afganistanu i jinde.

Proč zrovna tyto oblasti? Protože nadnárodní korporace jsou soustředěny v bankovnictví (půjčky), vojensko-průmyslovém komplexu a následně i v průmyslu farmaceutickém. A pro tyto oligarchické skupiny je nesmírně důležité, aby se stále válčilo, k čemuž jsou potřebné zbraně, na které si vlády musí půjčit a na léčení zraněných a invalidních občanech se zase zahojí nadnárodní, celosvětoví farmaceuti. K tomu všemu všemu by rádi měli absolutní moc nad děním ve světě.

Ale abychom se vrátili k hlavnímu tématu: Aby vznikla válka nebo revoluce je potřeba podporovat nenávist mezi lidmi. To, co dlouhá léta docela fungovalo je třeba zpochybnit, rozjitřit, rozdrásat, Ukázat jedné skupině jejího nepřítele.

Sudety, Hutuové a Tutsiové v Africe, Srbové a Kosovští Albánci atd. atp. Prostě nedopustit rozumné soužití. Byl jsem v Jugoslávii před jejím rozpadem a muslimové se s pravoslavnými více méně jenom škádlili., smíšené sňatky nebo společné podniky nebyly zvláštností.

Podobná situace byla ve vztahu mezi Ukrajinou a Ruskem. Tam sice bylo reziduum z doby II. světové války a před ní, ale normální mírový život vnímal Banderu a Šucheviče jenom jako dávné národnostní vůdce. Protože většina Ukrajinců mluvila rusky nebylo poznat, jestli je někdo Ukrajinec nebo ne, pokud se o tom nezačalo mluvit. Československo se pokusu o rozeštvání vyhnulo tím, že se vlastně v klidu rozdělilo, což třeba Rusové nebo Poláci nedokáží doopravdy pochopit. Závist a nenávist nezafungovala jako jinde.

S touhle situací ve světě vlastně nemůžeme nic dělat a nemá nejmenší význam kvůli tomu nenávidět USA nebi naopak Rusko. Nebo naši vládu. Jsme statisté.

A už vůbec nemá smysl nenávidět ruské šváby nebo nebo rusofoby. Prostě to vidí jinak. Čas ukáže , kdo měl větší pravdu. Ale i tak to bude jedno. Chci tím říct, že pocity sice existují, jsou přirozené, ale v jednání je dobré se držet chladného rozumu.

Když se řekne člověk, Homo Sapiens si představím jednu scénu z Kubrikovy Vesmírné Odyssey. Na protilehlých březích nějakého napajedla, patrně zdroje vody pro široké okolí poskakují pokřikují a mávají klacky dvě skupiny lidoopů.

Kdo má větší právo...